Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Charakteristickým znakem chronického únavového syndromu (CFS, chronic fatique syndrome) je nepřekonatelná únava a slabost, která výrazně snižuje výkon běžných denních úkonů a činností – a to nejen pracovních, školních, ale opravdu každodenních činností, jako je třeba oblékání, stravování, usínání apod. Co je horší, tato únava nepřejde jen tak, a nezlepší se ani odpočinkem. CFS se víc objevuje u žen než u mužů a postihuje všechny rasové i etnické skupiny.
Obvykle se vyskytuje u lidí ve věku od 20 do 40 let, nicméně může se objevit i u adolescentů, zřídka i u dětí. Příčina tohoto onemocnění není jasná. Současní výzkumy poukazují na možnost dysfunkcí imunitního a centrálního nervového systému. Vědci taktéž zvažují různé metabolické abnormality a rizikové faktory jako třeba genetické predispozice, věk, pohlaví, předchozí překonané onemocnění, prostředí a stres, které na vzniku CFS můžou mít vliv. Jiné příčiny můžou být nízká hladina železa v krvi (anémie), nízký krevní cukr (hypoglykémie), alergie, kvasinkové infekce, psychiatrické a neurologické problémy, endokrinní poruchy, nízký krevní tlak (hypotenze) atd.
K tomu, aby u jedince mohl být CFS diagnostikován, musejí být splněny dvě základní kriteria:
- prudká, chronická únava, trvající alespoň 6 měsíců nebo déle, která není zmírněna odpočinkem, medikací apod.
- přítomnost čtyř nebo více z těchto symptomů: zapomnětlivost či potíže s koncentrací, bolesti hrdla, zvětšení lymfatických uzlin na krku nebo v podpaží, bolest svalů, kloubů, bolesti hlavy, spánek, po kterém se jedinec necítí odpočatý, pocity nemoci, deprese po námaze, únava, která trvá víc než 24 hodin
Mezi další příznaky spojené s únavou zařazujeme zvýšenou teplotu, zamlžené vidění, třesavka, pocity chladu, pocení během spánku, průjem, změny chuti k jídlu a kolísání hmotnosti.
Diagnostikování CFS je však velice obtížné, protože symptomy, které se u jedince můžou objevovat, můžou být zaměnitelné za příznaky jiného onemocnění (stres, přepjatí, nachlazení, chronická angína apod.) Kromě somatických a medicínských aspektů, které můžou od CFS odvádět pozornost (jako je třeba podobnost symptomů s jiným onemocněním), je celá řada psychických faktorů, které můžou ale nemusí poukazovat na CFS (deprese, stres, zlá životospráva a psychohygiena, špatný režim spánku, času apod.)
Protože např. u dětí a mladých lidí může mít únava zcela jiné příčiny, CFS se proto těžko odhaluje. Děti můžou únavu používat jako výmluvu k vyhnutí se jít do školy, anebo pociťují únavu z množství různých aktivit, které dělají (sport, volně časové aktivity atd.). Když máte podezření na přítomnost CFS u vás nebo vašeho dítěte, prvním krokem by měla být návštěva lékaře, kterému by bylo potřebné konkrétně a podrobně popsat dané příznaky, které se u vás nebo vašeho blízkého vyskytují. Lékařské a/anebo psychologické vyšetření může vyloučit jiné příčiny (tělesné či psychologické) a tedy se lékař může lépe zaměřit na CFS.
Co tedy dělat proti projevům chronické únavy?
Odborníci uvádějí, že je potřebné zavést celkové změny v životním stylu, které zabezpečují jak prevenci proti CFS, tak jeho zmírnění, odstranění či léčbu. Tyto principy zahrnují pravidelné a pečlivě plánované cvičení, které pomáhá zvyšovat energii a pocit zdraví a pohody. Toto cvičení by však nemělo být přehnané. Další pomocí je zvládání stresu a používání různých relaxačních technik, které umožňují využívat strategie pro získání kontroly nad některými aspekty nemoci. Vyhýbání se některé stravě se taky považuje za klíčové, zejména těžké jídlo, alkohol, kofein či rychlá strava (fast food apod.) může projevy CFS podporovat.
Při přetrvávajících potížích se doporučuje, aby jedinec kontaktoval odbornou pomoc. V rámci individuální nebo skupinové terapie se může s poradcem, terapeutem zaměřit na limity, které jedinci CFS přináší a pokusit se změnit negativní nebo nerealistické myšlenky či pocity na pozitivní a splnitelné. Takovým způsobem pak s únavou může účelněji bojovat. Důležité je též pracovat na odstranění různých vedlejších negativních a doprovodních projevech, které únavový syndrom s sebou přináší – školní a pracovní potíže a s tím související zhoršení výkonu, absence ve škole či práci, sociální problémy, malý kontakt s přáteli aj. Pokud jde o medikaci, tuto je vždy dobré konzultovat s lékařem. Na některé projevy může lékař zvážit předepsání určitých typů antidepresiv, analgetik či protizánětlivých léků. Vliv medikace a celkově hledání správné účinné látky, či typů léku je pořád ohniskem studií v dané oblasti.