Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Psychiatrička s celostním přístupem, milující tanec, hudbu a přírodu. To je MUDr. Petra Chvátalová. O zdraví a seberozvoj se zajímá více než 11 let, a i díku tomu má velký přehled, jak o fungování těla, tak o funkčních technikách práce se stresem a psychikou. Petra na základě poznatků a zkušeností došla k tomu, že nejde léčit tělo bez duše a duši bez těla. V rozhovoru bude řeč nejen o psychoterapii či rozchodových rituálech.
Petro, co Ti dala práce v psychiatrické léčebně a proč jsi nakonec oficiální systém zdravotnictví opustila?
Dala mi zkušenosti s celou škálou psychických onemocnění a možnost vidět, co v systému funguje a co méně. Systém jsem opustila z více důvodů, mé osobní hodnoty se neslučovaly s hodnotami systému. Našla jsem účinnou a efektivní cestu, jak pomáhat bez léků, a tak mi systém přestal dávat smysl a ke konci už moje duše křičela, že už nikdy nechce nikomu napsat žádné léky.
Jaké metody léčby tedy nyní používáš?
Propojuji vyživení těla, práci s tělem, práci s emocemi, koučovací techniky, vizualizaci. Používám přírodní antidepresiva, učím klienty, jak se sebou pracovat doma, jak si pomoci v těžších chvílích. Když je potřeba vysvětluji souvislosti, normalizuji, v každém případě hodně podporuji.
Na svůj facebookový profil jsi nedávno napsala: „Chcete se zbavit úzkosti do jedné hodiny?“ To zní velmi sebevědomě, opravdu je to možné?
Ano, je, mám klienty, kterým se opravdu velmi ulevilo již po jednom společném sezení.
Tak to je skvělé! Možná by také naše čtenáře zajímalo, jakými psychickými obtížemi lidé vůbec v dnešní době u nás nejvíce trpí? S jakými diagnózami jsi Ty sama nejvíce pracovala?
Neznám žádné konkrétní statistiky, ale budou to deprese a úzkosti. Když jsem ještě byla v ambulanci, viděla jsem spíše lidi, kteří toho prostě měli moc – nemocný člen rodiny, práce, děti apod. Měli nějaké symptomy, nebylo jim psychicky dobře, ale já osobně bych je nenálepkovala žádnou diagnózou. Nikdo nás totiž neučil, jak moc je důležitá psychohygiena. Tito pacienti potřebovali především vysvětlit co a proč se děje, podpořit jak psychicky, tak výživou a pomocí psychoterapie ulevit s tíživou situací, kterou procházeli.
Jaký máš názor na antidepresiva? V kterých případech jsou nutná a kdy zbytečná?
Můj názor již dnes je, že nejsou nutná. Je to jako, když vám v autě svítí kontrolka, že je něco špatně a vy ji přelepíte náplastí, abyste ji neviděli. Neřeší příčinu, neřeší nedostatečně vyživené tělo, neřeší, že je člověk ve špatném vztahu či ve špatné práci. Mám zkušenosti, že to jde i bez nich. Dnes máme přírodní látky, které jsou stejně účinné, navíc bez nežádoucích účinků. Pokud někdo cítí, že je to jeho cesta, je to v pořádku. Pokud někdo cítí, že léky nechce, a že já takových pacientů měla většinu, je tu také cesta. V každém případě je důležité hledat pomoc nebo začít dělat kroky, jak se z deprese a psychické nepohody dostat, něco změnit.
Co bys poradila člověku, který už antidepresiva nějakou dobu bere a chtěl by je vysadit?
Určitě je dobré udělat něco jinak než předtím. Nemyslím si, že je vhodné užívat nějakou dobu léky a při zjištění, že je mi fajn, je hned vysadit. Pokud člověk nepochopí, co se mu dělo, nic nezmění, ať už ve svém životě, ve výživě či myšlení, potíže se mu mohou vrátit zpět, anebo se mu budou léky těžce vysazovat. Jak jsem psala výše, s klienty pracuji komplexně a při vysazování léků doporučuji překlenutí a postupnou výměnu antidepresiv za ta přírodní „antidepresiva“.
Jak pečovat o svou duši nechemickou cestou? Jakou roli v tom může podle Tebe hrát psychoterapie?
Cest může být mnoho, každému vyhovuje něco jiného, určitě tě je to kvalitní a pestrá strava, pohyb a pobyt v přírodě. Dále to může být psaní deníku, psaní vděčnosti, věnování se svým koníčkům a v neposlední řadě naplněná sexualita. Za mě, nejúčinnější je prevence a pravidelná psychohygiena. Velmi důležitá je také jakákoliv forma terapie – psychoterapie, bodyterapie, arteterapie nebo i koučink. V ambulanci jsem na psychoterapii posílala téměř všechny své pacienty, pro hlubší pochopení souvislostí, sebe sama a nalezení nového směru.
Co ještě můžeme pro svoje zdraví dělat?
Dávat co nejméně pozornosti věcem, které nemůžeme změnit a ovlivnit. Odpustit a přijmout věci, které se již staly, už je nezměníme. Být vděční za to, co máme, co právě žijeme. Pečovat o vztahy, ať už vztah sám se sebou, tak s okolím.
Ty se také specializuješ na rozchodové rituály. Jak se takový rituál dělá a jaký má smysl?
Způsobů, jak udělat rozchodový rituál je jistě více. Nejdůležitější v celém procesu je záměr a rozhodnutí ukončit na všech úrovních to, co bylo. Já mám svůj vlastní postup, který se mi osvědčil v mém osobním životě, jehož nedílnou součástí je odpuštění. Smysl má hluboký. V praxi jsem se setkala s řadou lidí, kteří měli deprese, kvůli tomu, že se před šesti, deseti, dvaceti lety s někým rozešli, ale nezpracovali to. Setkávám se s tím, že lidé říkají, že se z rozhodu dostávají rok, někdy už mají nového partnera, ale někdy vzadu v hlavě ještě myslí na toho minulého. To je pro psychiku vyčerpávající – člověk nemůže být plně v novém vztahu. Někdy to připodobňuji k tomu, že člověk začne psát novou kapitolu své knihy, ale má tam různé cákance, skvrny a škrtání. Taková kniha není pěkná – pokud kdokoliv zcela neukončí minulé, nemůže být 100 % přítomný v novém.
Petro, děkuji moc za rozhovor a přeji vše dobré.
Webová stránka Petry Chvátalové: www.petrachvatalova.cz
Jiří Hamerský