Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Zimní období je obvykle poznamenáno výskytem respiračních infekcí, jako jsou záněty nosohltanu, průdušek, obecně lze použít termín záněty horních a dolních dýchacích cest. Týká se to dospělých, převážně však dětí. Pohybujeme se v prostředí, kde jsou viry, a víme o nich, že jsou u 80 % případů respiračních nemocí přítomny…
Pokud dosednou na sliznici jedince a nastane situace, že tu
- najdou vhodné podmínky,
- imunitní systém je nedokáže identifikovat a
- svými prostředky zlikvidovat,
pak se projeví nemoc.
O tom, proč imunitní systém selhává, lze napsat celou knihu, jsou to známá fakta a obvykle o nich každý ví. Jeden praktik prohlašoval: „Neměli bychom říkat ´dostal jsem chřipku´, ale správnější by bylo konstatovat ´způsobil jsem si chřipku´“. Tolik jeho citace, se kterou nelze nesouhlasit.
Ozdravné kroky
A když dojde k napadení organismu virem, imunitní systém ke splnění svého úkolu potřebuje podmínky – klid v posteli, dostatek tekutin a vitaminy či v domácí lékárničce připravené bylinné prostředky, o kterých je známo, že imunitu v tomto procesu podporují.
Virus nesnáší teplotu, ta jej ničí. Imunitní systém proto produkuje jako první obranný krok horečku. Objeví-li se, je to dobrá známka, že imunitní systém reaguje, chce se bránit a zahájil protiútok proti viru.
Pokusy srazit teplotu
Žel, první opatření, které máme nacvičeno a které je mocně podporováno televizní reklamou, je, že se teplotu pokoušíme srazit podáním paralenu, aspirinu apod.
Po tomto zákroku se jistě uleví, jenže neuleví se imunitě, protože ji byl odebrán obranný nástroj. Komu však tento zákrok vyhovuje, je virus a také farmaceutické společnosti.
Samozřejmě, výše uvedené je dost citlivá záležitost, zvláště u malých dětí, kde vysoká teplota může dítě dovést do febrilních křečí. Teplota se má sledovat, a když vystoupí nad 38,5 stupňů, máme ji snížit třeba celotělovým zábalem. Doplňovat tekutiny, větrat atd.
V další fázi
Po úvodní fázi působení viru, který napadá imunitu a zhoršují její schopnosti a na sliznici se prosadí bakterie.
Je třeba si uvědomit, že ta se na sliznicích často normálně vyskytuje, ale je v klidové fázi, protože ji má imunita pod kontrolou. Když ale nastane výše popsaná situace oslabení imunitní schopnosti, začíná se bakterie množit a nastoupí druhá fáze: bakteriální = fáze superinfekce.
- Na virus nepatří antibiotikum, na aktivní bakterii už ano.
Lékař musí situaci vyhodnotit, zda organismus pacienta dokáže boj s virem zdárně vybojovat, nebo zda průběh naznačuje, že to asi imunita nezvládne, a pak nasadí antibiotikum.
>> Pokud však v těle současně působí virus i bakterie a je kvůli bakterii nasazeno antibiotikum, může dojít k nevyzpytatelné reakci, kterou lze jen těžko sledovat.
Je to obvykle situace buď anebo, při které doufáte, že bude bakterie zničena a virus se víc neprosadí.
A každému, kdo prožil tuto situaci, se časem ukáže, zda bylo postupováno dle přirozených zákonitostí obrany těla.
Když první antibiotikum nepomohlo a musel dostat druhé, ne-li třetí, a přesto jeho problém pokračuje, nemoc se vleče a nenápadně přechází do chronického stavu, potvrdí se mu, že přírodní zákonitosti se nedají obcházet.
Je jasný jeden fakt, antibiotikum řešilo problém za imunitu, imunitě byly odebrány nástroje k obraně, ta neposílila, nedostala šanci si vytvořit protilátky, a tak po dalším kontaktu s infektem se zřejmě bude situace opakovat…
Rozdílné názory
Na toto citlivé a často diskutované téma jsou rozdílné názory jak ze strany pacientů, tak i ze strany lékařů. Ta situace je vždy jedinečná a nelze postupovat podle šablony. Je důležitá spolupráce mezi pacientem, rodinou a lékařem. Lékař by jistě nejraději antibiotikum nedával ve fázi, kdy působí virus, ale je velmi často tlačen do rozhodování objektivními okolnostmi dané situace. Nese odpovědnost, a tak se raději pro klid pacienta, jeho okolí a pro svůj klid rozhoduje pro antibiotikum. Kdyby to neudělal a situace pacienta by se zhoršila, mohlo by to mít právní dohru. A když se něco stane i po antibiotiku, je právně chráněn, protože antibiotikum nasadil kvůli bakterii.
V každém případě lékař přichází k pacientovi při probíhající nemoci, kdy již musí řešit jen následek.
Statistiky varují
Statistiky však ukazují, že je antibiotikum podáváno již v časné fázi respiračního infektu. Více než polovina respiračních infekcí je řešena antibiotiky a je známo, že předškolní děti spotřebují víc než polovinu předepsaných antibiotik.
Tato fakta jsou známá a vědecký tým se snaží tuto jistě neblahou skutečnost časného podávání antibiotik ovlivnit. A pracují na vývoji léčiv, které mají potenciálně antivirový účinek a současně snížené riziko bakteriální superinfekce.
Během zánětlivých onemocnění sliznic dýchacího traktu dochází k nárůstu tvorby volných radikálů. Jejich zvýšená expozice se považuje za jeden z patogenetických mechanismů, který vede k chronicitě.
Tento oxidační stres má negativní vliv na funkci a citlivost β-adrenergních receptorů a přispívá k zúžení dýchacích cest.
(Ciriolo M. R., Palamara A. T., Incerpi S. et al. Loss of GSH, oxidative stress, and decrease of intracellular pH as sequential steps in viral infection. J Biol Chem 1997; 272 (5): 2700−2708, doi: 10.1074/jbc.272.5.2700.)
Ukazuje se, že cesta podávání antioxidačních prostředků posiluje schopnost organismu bránit se virovým infekcím, neboť dokáže ovlivnit hladinu antioxidační látky glutathionu, který se podílí na regulaci oxidačního stresu a změnách pH nitrobuněčného prostředí, přičemž pH má přímý vliv na replikaci virů v buňkách.
Do běžné lékařské praxe se dostávají tyto postupy hlavně v podobě chemických léčiv, která využívají tohoto principu. Byly provedeny studie, které popisují, že včasné nasazení tohoto postupu mělo vliv na snížení předepisování antibiotické léčby u dětí s opakovanými respiračními infekcemi.
(Kopřiva F., Látalová V. Improving the primary care management of preschool children with recurrent acute respiratory tract infections in the Czech Republic: prompt use of erdosteine can reduce antibiotic prescribing. Quality in Primary Care 2019; 27 (4): 36–42.)
Závěr:
Článek se zamýšlí nad problematikou častého podávání antibiotik v době, kdy působí virus, a chce upozornit na fakt, že to není jen o lékařském postupu, ale že velký význam má přístup k nemoci ze strany pacienta, v případě dětí tedy jejich rodičů. A když je vzniklá situace řešena, má mezi lékařem a pacientem panovat porozumění a rozumná úvaha o postupu.
MUDr. P. Šácha