Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Ve světě bio podnikání se dá najít spousta mimořádně zajímavých příběhů. Většinou jsou o velkém elánu
a odhodlání. A o přesvědčení, že podnikáním se dá přispět k vytvoření lepšího světa. Francouzský podnikatel Didier Perréol pro Evropu před necelými třiceti lety objevil quinou. A dokázal
naplnit obsahem označení „férový podnikatel“.
Potkali jsme se s ním před pár měsíci ve Francii, na oslavě 30. výročí jeho společnosti Ekibio. Už samotné osobní setkání s tímhle charismatickým chlapíkem rozhodně zanechalo dojem. Ještě větší dojem pak zůstane po přečtení knihy, kterou o svém podnikatelském příběhu napsal. Takto o něm vypráví.
Životní procitnutí může často nastat v jediném okamžiku. Pro mě byly tímto klíčovým okamžikem poslední chvíle, které jsem strávil se svým otcem. Naše rozhovory a okolnosti jeho nemoci a smrti byly tím, co určilo moje další směřování.
Naše rodina měla po mnoho let malé hospodářství ve vesnici Saint Désirat v jižní Francii. Živily nás ovocné stromy, hlavně naše třešně byly vyhlášené, můj děda je posílal na trhy až do Paříže. Rodiče pracovali tvrdě, ale byli schopni uživit a zdravě nakrmit celou rodinu. Pak přišlo krátce za sebou několik pohrom – záplava levného ovoce z Itálie a Španělska, poté dvě vlny letních mrazů, a naše hospodářství bylo na kolenou. Podobně jako mnoho jiných zemědělců v okolí byl i můj otec donucen hledat si zaměstnání. Našel ho v blízké nové továrně, která našemu kraji nakonec nepřinesla slibovanou prosperitu, ale smrt. Vyráběly se tu azbestové stavební materiály… O několik let později otec onemocněl rakovinou plic a, aniž by tušil, co jeho nemoc způsobilo, zemřel ještě před dosažením 60 let. Cítil jsem obrovskou hořkost a vztek. Už tehdy jsem podnikal, ale od tohoto okamžiku jsem věděl, že jakákoli firma, kterou kdy budu vést, musí splňovat pro mě zásadní kritéria – „ekonomika“ v mém pojetí bude za všech okolností ohleduplná, zdraví přinášející, ekologická a solidární.
Několik let předtím jsme s mojí manželkou otevřeli prodejnu specializovanou na zdravou výživu. Bavilo mě to a uspokojovalo, pak však přišlo několik skandálů kvůli přidávání hormonů do krmiv hospodářských zvířat a krátce na to smrt mého otce. Rozhodl jsem se, že napnu své síly na podporu zemědělství, které produkuje potraviny ekologicky a eticky, tedy ekozemědělství. Prodali jsme naše prodejny (mezitím už byly tři) a já jsem v roce 1988 založil svoji první firmu na výrobu biopotravin – Euronat. Od té doby jsem postupně založil nebo koupil osm dalších firem, které vyrábějí biopotraviny, přírodní kosmetiku nebo ekologické prostředky pro domácnost. Všechny jsou součástí skupiny Ekibio. V průběhu let se mě různí lidé ptali, kam se ženu, proč tolik firem, je to ta neblahá honba za stále vyššími obraty a zisky?
Takovým otázkám se nevyhýbám, naopak je vítám, protože odpověď na ně tvoří podle mě klíč k tomu, jak se stát „odpovědnou firmou“. Pokud chci podnikat férově, ohleduplně a ekologicky, něco to stojí. Abych to mohl dělat, potřebuji za sebou mít silnou zdravou firmu, která je nejen zisková, ale která prosperuje. Pak například mohu nejen budovat dlouhodobé vztahy s dodavateli, kteří pěstují suroviny pro naše produkty, ale mohu si také dovolit poskytovat jim podporu, kterou jako malí zemědělci potřebují. Podporu, kterou tehdy potřeboval můj otec. V mých očích totiž bylo ekologické zemědělství od začátku neoddělitelně spjato s fair trade principy.
Mojí první fair trade surovinou byla quinoa.Na veletrhu v Ženevě jsem v roce 1989 narazil na malý stánek, kde tutotehdy v Evropě neznámou plodinu představovali, a já jsem byl okouzlen. Quinoaje zdravá, velmi výživná a skvěle chutná. Jejím prodejem navíc podpořím chudé bolivijské zemědělce, kteří ji v nehostinných oblastech pěstují. Nic lepšího jsem si nemohl přát, říkal jsem si. A tak jsem se do Bolívie o pár let později vypravil, abych s pěstiteli domluvil začátek naší spolupráce. Našel jsem tam lidi plné očekávání, ale i nedůvěry. Viděli naději, že jim pomohu vymanit se z chudoby, která byla zřejmá na první pohled. Na druhé straně jsem byl prvním Evropanem, který o jejich posvátnou plodinu projevil zájem, a oni potřebovali činy, ne jen moje obdivná slova. To pro mě byl závazek.
První rok jsme dovezli zásilku o objemu 40 tun, o 15 let později to díky zájmu spotřebitelů bylo už 1 800 tun ročně. V průběhu let jsme nastavovali naše vztahy tak, abychom bolivijským zemědělcům v rámci možností poskytli takové podmínky, jaké opravdu potřebují. Rychle jsem si uvědomil, že „zaplatit za odebrané suroviny férovou cenu“, což je standardní podmínka pro udělení fair trade certifikátu, nestačí k tomu, aby zemědělcům zajistila důstojnou obživu. Odeberu-li třeba jen 10% úrody, byť za férovou cenu, neposkytne jim to dostatečný příjem. Když jim zaručím odběr jen na jednu sezónu, nedám jim dlouhodobější jistotu, kterou potřebují. Bylo jasné, že je potřeba jít dál, a tak jsme okolo roku 2000 spolu s dalšími podnikateli iniciovali vznik asociace Bio Partenaire. Její členové se kromě placení férových cen zavazují např. k uzavření smlouvy se zemědělci na tři roky a k odběru většiny jejich produkce (ledaže by si to konkrétní zemědělec přál jinak). Dodržování těchto závazků kontroluje nezávislá certifikační organizace Ecocert.
Náš projekt v Bolívii vypadá konkrétně takto: spolupracujeme s 300 pěstiteli, kromě toho zaměstnáváme dalších 40 lidí ve zpracovatelském závodě, který jsme postavili přímo na místě. Pěstitelům jsou k dispozici technici a inženýři přezdívaní „quinoeros“, kteří jim pomáhají v rámci režimu ekologického zemědělství maximálně zvýšit efektivitu. Podle nás jde o spravedlivou protislužbu za to, že zemědělci prošli náročným certifikačním procesem, na konci kterého mohli svoji produkci začít nabízet jako bio. Zemědělcům poskytujeme podporu, aby si mohli zakoupit dopravní prostředky nebo přírodní přípravky na ochranu rostlin. Kromě toho jsme pěstitelům a jejich rodinám zajistili nákup několika tisíc solárních vařičů. To jim umožní uvařit si jídlo zadarmo a aspoň částečně pomáhá řešit problém odlesňování místní krajiny, která už tak nabízí velmi málo dřevin.
Celková nabídka knih o osobním rozvoji.