Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Vysazením černého bezu na vaší zahrádce dosáhnete pravděpodobně opuštění této drobnými podzemními bytostmi. Tím nemyslím pidimužíky (velikost do pídě, tedy asi 20 centimetrů) ani trpaslíky (tedy třípíďáky – 60 centimetrů), nýbrž hlodavce a krtky. Zvláště když jim necháte tlít a zapáchat v noře bezovo původně čerstvé listí. Také byste se odstěhovali, kdyby vám doma kvasilo za adekvátní hnilobné odorizace poházené přiměřené množství zapařeného léčivého listí černého bezu (já využívat list jinak pro vysoký obsah dusičnanů nedoporučuji). Ostatně si můžete cvičně vyzkoušet zahuštění domácího ovzduší při sušení nepříjemně a těžkohlavově zapáchajícího květu bezu na skříních domácnosti. Pokud si ho budete sušit zavěšený na provázcích, což doporučuji jako nejlepší metodu, tak už budete na rozvod. Ovšem žlutí, protože květ černého bezu je vynikajícím dodavatelem nápadně žlutého pylu, který při sušení snaživě odpadává na zem a na předměty a na reálné bytosti mezi zemí a bezem.
Pylu bez produkuje opravdu hodně, aby nahradil opylování hmyzem. Hmyz totiž květ bezu nijak nadšeně nevyhledává, nejen protože čerstvý smrdí i jim, ale nemá ani sladký nektar, kterým by se za opylení revanšoval. Vůně se rapidně zlepší, zjemní a zpříjemní až po nasušení.
Pro sušení si sbírejte květenství, jehož třetina je již rozvitá, ale ne více než polovina. To by vám při dozrávání při sušení nejen vypadla na zem většina důležitého pylu, ale květ by se tak zbavil značné části účinných látek a většinou i sebe sama, protože přezrálý květ při sušení opadá a ten ze země doporučuji dopravit tak akorát do kompostu. Po proschnutí květních stopek se kvítka snadno sdrhnou a uschovají v suchu. Měla by mít stále bíložlutou barvu. Občas to je potřeba při skladování překontrolovat. Tmavnoucí až černající květ je znamením pro vyhození. Také se podívejte, jestli tam nemáte hmyzí nájemníky, protože nyní je jim květ jako příjemně vonící výživa najednou dosti atraktivní.
Sbírá se také plod a suší se nebo zpracovává začerstva. Při sběru plodu černého bezu doporučuji dát si do uší trochu vaty, aby vám tam nevlezli škvoři, kterým se v podstatě nelze vyhnout. V každém trsu jich bývá 5 – 20 kusů. Vydatnost při jejich případném sběru lze očekávat nejméně 1,2 kilogramu na deseti keřích. Bát se jich nemusíte, nemají vám jak ublížit (těmi kleštěmi na zadečku vám kůži neproděravějí… a na zadečku tím spíše ne…), ale škrábání jejich nožiček v uchu, jak jsem si osobně vyzkoušel, je velice nepříjemné až hysterizující. Zde jsou kupodivu ve výhodě sběrači s „volkmenem“. Ti přijdou sice o uši rychleji než majitelé ušní vaty, ale za údajně příjemného tuc-tuc-tuc-tuc-carádá-tuc. Cloumají-li charakteristicky až pubertálně při tom sebou, nebývá od vzdálenosti deseti metrů zcela jasné, kdo má kde jakého škvora.
Z omytých plodů bezu se často připravuje špičkové domácí víno. Asi 1 kilogram plodů, či vylisované nebo ještě lépěji avšak pracněji na pařicím hrnci vydolované šťávy, se vpraví do demižonu a přelije 10 litry vody s 1,7-2 kilogramy rozpuštěného cukru. Přidejte ušlechtilé portské nebo prostě nějaké vinné kvasinky z drogerie a překryjte hrdlo demižonu vatou nebo celofánem s gumičkou. Zprvu bývá kvašení tak bouřlivé, že by vám z kvasné zátky vystříkala všechna voda a není-li v demižonu prostorová rezerva (asi 20 %), tak i napěněné kvasivo. Veškeré plovoucí nečistoty je třeba první týden lovit špejlí, aby se na povrchu netvořila plíseň. Po vykvašení přeléváme čistou část do jiného demižonu a necháme sedimentovat asi rok. Potom přelijeme do lahví a tyto vydáváme k užívání po malých spíše koštovacích dávkách při zánětech trojklaného nervu a ostatních neuritidách, bolestech nervového původu, migrénách, ischiasu a přiskřinutých nervech, i ostatních indikacích bezu. Kdo se ale tímto vínem opije, tak ho bude druhý den bolet hlava asi dosti černě a zcela bez-ohledně.
Každopádně se naše světlá vína druhdy přibarvovala plody černého bezu, aby se mohla vydávat za vína portugalská, která sice neměla léčivé účinky, avšak byla výrazně dražší. Často byla záměna rozeznatelná skutečně jenom léčivostí a hlavobolem při předávkování.
Začerstva se z bezinek vaří také sirup nebo marmeláda. Když se marmeláda správně připraví, tak je chutná a zdravá. V neúspěšném případě po ní bývá doživotně nevolno až k dávení při každém pokusu o cokolivěkčeho z plodu bezu ku polknutí. U dětí lze vnucováním těchto produktů přivodit ošklíbací psychoalergii, a to i bez ohledu na to, že plod obsahuje látky alergii tlumící. Podle mého mínění za to může při nedozrálosti plodů obsah reaktantů s cukrem. Pro jistotu to chce plody dlouze tepelně zpracovávat. Raději ale jen na vodní lázni, aby nevznikly další látky, kterým říkám prepřiboudliny. Vodní lázeň si doma vytvoříte vařením vody v rendlíku, v němž plave menší rendlík s vařeným bezinkovým obsahem. Je dobré mít puštěný odtah, ventilaci, digestoř nebo otevřené okno kvůli páře z prvního rendlíku. Smrdí-li ale pára z druhého rendlíku charakteristickým způsobem, začnete se ošklíbat i při nádechu. Experimentování s produkty z plodu černého bezu chce tedy odvahu nebo vyzkoušený recepis vašich babiček.
Sušené plody se využívají k přípravě čajů a ke stavění nepříliš dramatických průjmů, srajd… V plodu přítomné antokyany příznivě působící na zrak se téměř nevyskytují v nasušeném květu. (Mnohem raději je ale mám z plodu borůvky…) Květ působí zase spíše na neurofotoreceptory sítnice látkami opravujícími nervový systém na úrovni axonů a neurotransmiterů. Květ obsahuje také množství rutinu, což je přezdívka vitamínu P, kterýžto dodává cévním stěnám pevnost a pružnost. Hodí se i obsah malého množství vitamínu C na imunitu. Plody dále obsahují i provitamín A.
Spíše než plod doporučuji využívat květ černého bezu, též pro obsah látek stimulujících pocení a tím tlumících horečku. Na tu, ale i na suchý kašel a astma, je ideální kombinace s květem lípy (Lipová směs PPK). Zdá se, že i samotný čaj z květu černého bezu podporuje tvorbu řídkého hlenu, kterým se čistí plíce při kašli, chřipce a nemocech z nachlazení. Myslím, že se zde vhodně snoubí tento účinek s vlivem na nervový systém, takže se kašlání s plíce trhající razancí již obvykle nekoná. Předpokládám, že hlavním efektem černého bezu u kašle je obnova korektní funkce svaloviny průdušek zlepšením jejich inervace od míchy, v jejíž blízkosti jsou obvykle nervy přiškrceny a blokovány lokálními otoky. Díky tomu se svalovina průdušek přestává nadměrně uvolňovat (relaxovat) a průdušky opět aktivně stáhnou svůj průsvit, což způsobí, že hlen s mikroby zaujímající původně velkou plochu obvodu se stane kompaktnějším a řasinky slizničních buněk svým pohybem začnou lépe odvádět hlen za mírného pokašlávání nahoru do jícnu.
Očekávám, že věda časem objeví příznivý efekt účinných látek bezu v kombinaci s lihem na eliminaci vlivu přebytečných neurotransmiterů z příliš exponovaných synaptických spojů neuronů přetížených v důsledku falešných signálů z kyselého přidušeně anaerobního prostředí v blízkosti myelinových pochev axonů, neurotras u přidušených lidí ve stresových podmínkách psychovypětí a zanedbaného dýchání.
Při pokusech s lihovým extraktem z květu černého bezu (Bezinková směs BK) jsme zjistili poměrně vysoký příznivý účinek při neuralgiích – zánětech nervů v libovolných lokalitách. Tedy trojklanný nerv, sedací nerv, nervy drážděné blokádami páteře, ústřelem, houserem, lumbagem a tak podobně, když vás bolí v zádech či mravenčí v rukou, nohou. Působí také při bolestech hlavy a migrénách původem od krční páteře a při parkinsonizmu, rukytřesu, epilepsii, schizofrenii, roztroušené skleróze a se štětkou lesní a kotvičníkem i na chronickou boreliózu viz Štětková směs SK). Lihobez nebo Bezinkovou směs BK doporučuji k pití též při dráždění nervů v karpálním tunelu u zápěstí. Zkoušeli jsme také použití při silných stresech a psychickém tlaku či psychopřetížení, kde se „lihobez“ osvědčil také, ale potřebuje k sobě ještě B-komplex forte a koenzym Q10. Výsledkem bádání je zjištění, že odečteme-li podíl psychosomatiky, je nanejvýš vhodné s černým bezem počítat přinejmenším do směsí s dalšími bylinami (podle struktury příznaků).
Květ bezu má také určitý (neboli neurčitý, ale spíše menší než zásadní, ovšem ne zcela zanedbatelný, očekávaně důležitý – takže nyní to víte zcela určitě přesně nebo skoro přesně, případně tak trochu) vliv na zlepšení tvorby mléka při kojení. Zřejmě poněkud stimuluje některé žlázy k vyšší aktivitě. To by potvrzovalo pozorované snížení cukru v krvi (způsobené podle mě vyšší aktivitou slinivky díky zlepšení inervace od míchy z obvykle přiskřinutých nervů otokem svaloviny a vazů v oblasti horních úponů vzpřimovačů zad – Th9-11) i lehká projímací schopnost, způsobená pravděpodobně vyšší sekretolytickou činností střeva v důsledku snahy střeva zbavit se látek, které ve vyšších porcích vyvolávají dávení. Také mírná močopudnost podporuje tento předpoklad.
Kromě protizánětlivého a potopudného účinku se bezu přisuzuje i mírný protirakovinný efekt, který si vysvětluji vlivem sambunigrinu (v bezu chebdí je ho více) rozpadajícího se na kyanovodík. Sambunigrin je přednostně a likvidačně vychytáván buňkami se zvýšenou látkovou výměnou. Tedy buňkami v zánětu, plesnivými, parazitickými, zavirovanými, zachlamýdiovanými nebo rakovinnými a zplodina metabolizace tohoto kyanoglykosidu je jedovatý kyanovodík, který patogeny hubí. Podobně jako u semena lnu, jader hořkých mandlí a meruněk (laetryl, amygdalin, B17).
Praktické využití květu černého bezu doporučuji směřovat především na nervový systém, kde působí bez spavého utlumení a snížení pozornosti při nejrůznějších neuralgiích, zánětlivých a podrážděných nervech. Myslím ale, že ho lze použít při bolestech páteře a kloubů vždy (viz výše, viz i níže, viz i tady, viz vlastně kolem všude…).
Pro zklidnění předrážděné vystresované mysli jsem vymyslel dobromyslovou směs ( jako nervové kapky) obsahující kromě květu bezu dobromysl, kozlík, meduňku, srdečník, mařinku, chmel a třezalku, kterážto směs se hodí při neklidu, nespavosti, ale netlumí pozornost a proto ji lze užít i při dlouhém řízení nebo do školy před důležitou písemkou. Největší pochvalu jsem dostal za omezení nervochvění trémistů před televizní kamerou. Nicméně ji ocení i vystresovaní učitelé před drzými žáky a fotomobilními postpuberťáky zkoušejícími, co vydrží (myšleno všichni: učitelé, žáci, spolužáci, rodiče, svědci, mobily i právní systém), a žáci zkoušení před tabulemi učiteli přeživšími předchozí, také řidiči na dlouhých šichtách, záchranáři u pohrom, prostě všichni pracovníci s vysokými psychonároky, stresem a zanedbaným spánkem. Tato kombinace bylin také zlepšuje usínání při nespavosti a stresu, ale neuspává, spíše pomáhá odstranit mikrospánky a snové halucinace za bdění u dlouhodobě přetíženého a přidušeného mozku.
Zajímavostí je, že vysoký účinek černého bezu na nervový systém je potencován alkoholem. Možná proto se doporučuje přidat si do čaje lžíci silného alkoholického nápoje. Doslechl jsem se, že v Anglii se to dělá naopak – do lahve brandy si při chřipce přidají černý bez a užívají to při pocení po doušcích zachumláni v posteli tak dlouho, dokud nevidí láhve dvě… V sychravém anglickém prostředí snad, ale našemu člověku to nedoporučuji – česká játra by to asi nevydržela, a ani již tak dost namáhaný mozek (tedy, kdo ho ještě má…). Ani peněženka (kdo má…), protože do Anglie to máme i po propojení Evropy strašně daleko a brandy je tam pro našince drahá… Nicméně i já sám jsem se již vícekrát začal učit anglicky a učebnic mám v knihovně nejméně deset – ale výsledek vidíte sami – píši česky tak, že to nejde přeložit, rozumím většině slov slovensky, slabikuji většinu znaků ruské azbuky… Ještě umím trochu trojčlenku, páku dvojzvratnou, volit a vzorec volného pádu (es rovná se jedna polovina gé té na druhou)…, to by člověk netušil, jak to spolu moc souvisí…
Staří bylinkáři měli před černým bezem velikou úctu, zahrádkáři po prvotní euforii s hlodavci a krtky také, ale až později bez ovládne prostor a nezničitelným plevelným způsobem vytlačí majitele ze zahrady, názor se obrátí jak politická příslušnost a moderní sekačka vytlačí pracovitého zahrádkáře pěstitele do domova důchodců. Pak si pohodlně z uspořeného důchodu nakoupí nádhernou chemickou mrkev a podobné plasty v hypermarketu a bude si ji strouhat, aby měl nějaký pohyb, když mu dojdou chroupací zuby…
Bylinkaření i zahrádkaření je umění využít dobré vlastnosti účastníků (své, sousedů, byrokratů i rostlin) a vyhnout se konfliktním „trávám“ (kterých se může pěstovat ze zákona až 5 ks na hlavu) a konfliktům s konfliktními (protože bránit zloději v krádeži vidlemi není nutná sebeobrana a škoda do pěti tisíc na jednoho zloděje je jen legální přestupek). To se ale netýká jen černého bezu, této filozofii se učíme často po celý život. Mnohdy bez viditelného výsledku. Zvláště při pohledu do telebedny nebo na občana kradoucího na vaší zahradě…
Černý bez (v cizích jazycích: blek mínus) je naše místní česká kytka a je na nás jako na hospodářích v několika posledních případech v naší české krajině ještě v českých rukách, jak se s ním naučíme žít, jak ho chápat a jak ho využít ku prospěchu, protože je pokladnicí, ze které se lze mnohému naučit a pochopit alespoň z části z nadhledu sebe. Netušíte, jak moc jste mnohdy černému bezu podobni. Zvláště před výplatou… (to by dalo ale téma na samostatnou knihu…).