Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Černý bez patří mezi naše nejznámější domácí rostliny. Roste u plotů, na mezích, v zahradách, kolem cest i na okrajích lesů. Mnozí ho vnímají jako obyčejný keř, který se někde sám uchytil, ale v lidovém léčitelství má černý bez velmi významné místo.
Používá se především květ a plod. Květ je ceněný hlavně při nachlazení, horečce, kašli a při podpoře pocení. Plod se využívá čerstvý i sušený, nejčastěji na šťávy, sirupy, marmelády, vína a čaje. V bylinkářské tradici se černý bez spojuje také s působením na nervový systém, bolesti nervového původu, migrény, zahlenění, imunitu a celkové čištění organismu.
Je to rostlina výrazná. Má silnou vůni, hodně pylu, barví, kvasí, rychle roste a na zahradě umí být užitečná i poněkud neústupná. Právě proto si zaslouží pozornost, ale také určitou dávku respektu.
Černý bez na zahradě
Černý bez se na zahradě někdy vysazuje i proto, že jeho pach nemusí být příjemný některým hlodavcům a krtkům. Zvláště bezové listí, pokud se nechá v noře zahnívat, vytváří zápach, který může drobné podzemní obyvatele odradit.
Nejde tedy jen o okrasný nebo léčivý keř, ale také o rostlinu s praktickým využitím v zahradě. Je však potřeba počítat s tím, že černý bez je velmi životaschopný. Pokud se mu na místě daří, může se rozrůstat a zabírat prostor. Na zahradě je proto dobré ho mít pod kontrolou.
List černého bezu se v domácím bylinkaření běžně neužívá vnitřně. Je silný, výrazný a pro běžné používání se doporučuje spíše květ a plod. Listy se hodí spíše pro zahradní využití, kompost nebo odpuzování některých živočichů.
Květ černého bezu a jeho sběr
Nejčastěji se sbírá květ černého bezu. Právě ten je v lidovém léčitelství nejznámější a nejvíce používaný.
Květy se sbírají za suchého počasí, ideálně v době, kdy je květenství rozvité přibližně z jedné třetiny až poloviny. Není vhodné čekat, až bude květ zcela přezrálý. Přezrálé květy při sušení snadno opadávají, ztrácejí pyl i část své síly a hůře se uchovávají.
Správně nasbíraný květ by měl být světlý, voňavý a bez známek hnědnutí. Po usušení má mít stále bíložlutou barvu. Pokud květ během skladování tmavne, černá nebo je cítit zatuchle, je lepší ho nepoužívat.
Sušení květu
Bezový květ je vhodné sušit rychle, ve stínu, v suchu a na dobře větraném místě. Může se rozložit v tenké vrstvě na síta nebo papír, případně zavěsit ve svazečcích na provázku.
Při sušení je potřeba počítat s tím, že květ obsahuje hodně pylu. Ten se může uvolňovat a padat na okolní předměty. Proto je dobré sušit bez tam, kde nebude vadit trochu nepořádku.
Čerstvý květ má pro někoho poměrně těžkou, až nepříjemnou vůni. Po usušení se vůně obvykle zjemní a stane se příjemnější. Právě sušený květ je základem čajů a směsí používaných při nachlazení, teplotě, kašli a zahlenění.
Po usušení se kvítky snadno sdrhnou ze stopek. Uchovávají se v suchu, nejlépe v papírových sáčcích, plátěných pytlících nebo dobře uzavíratelných nádobách. Během skladování je vhodné občas zkontrolovat, zda květ nevlhne, netmavne nebo v něm nejsou drobní hmyzí návštěvníci.
Účinky květu černého bezu v lidovém léčitelství
Květ černého bezu se tradičně používá hlavně při nachlazení, chřipce, rýmě, kašli, horečce a zánětech dýchacích cest. V lidovém léčitelství je ceněný především pro schopnost podporovat pocení. Právě proto se často podává při zvýšené teplotě, kdy je cílem tělo prohřát, podpořit přirozené vylučování a ulevit při pocitu zimnice.
Čaj z květu černého bezu se často kombinuje s lipovým květem, případně s mateřídouškou, tymiánem, diviznou nebo jinými bylinami podle povahy potíží. Spojení bezu a lípy patří mezi klasické domácí kombinace při nachlazení, kašli a horečnatých stavech.
Bezový květ se také spojuje s podporou tvorby řídkého hlenu. To může být důležité při zahlenění a kašli, kdy je žádoucí, aby se hlen uvolňoval a tělo se ho mohlo zbavovat přirozenou cestou.
Bez a kašel
Při kašli se černý bez používá zejména ve formě čaje. V bylinkářské praxi se uvádí, že pomáhá při suchém i zahleněném kašli, zvláště pokud je spojený s nachlazením, chřipkou nebo podrážděním dýchacích cest.
Tradičně se předpokládá, že bezový květ nepůsobí jen mechanicky na hlen, ale také celkově uvolňuje napětí organismu. Kašel totiž často není jen otázkou průdušek, ale i nervového podráždění, stažení, únavy a celkového vyčerpání těla.
Právě zde se černý bez v bylinkářském pojetí považuje za rostlinu, která spojuje působení na dýchací cesty a nervový systém.
Bez a nervový systém
V některých bylinkářských směrech se květ černého bezu používá také při potížích nervového původu. Zmiňuje se především u neuralgií, bolestí nervů, migrén, bolestí vycházejících od krční páteře, sedacího nervu, ústřelu, housera, lumbaga, mravenčení v končetinách nebo dráždění nervů v oblasti zápěstí.
Zvláštní pozornost se v této tradici věnuje lihovému extraktu z květu černého bezu. Ten bývá někdy označován jako „lihobez“ nebo bezinková směs. Bylinkáři mu připisují silnější působení na nervový systém než běžnému čaji.
V této oblasti se černý bez často nekombinuje samostatně, ale jako součást širších směsí s dalšími bylinami. Podle povahy potíží se může spojovat například s dobromyslí, meduňkou, kozlíkem, srdečníkem, třezalkou, chmelem nebo jinými bylinami zaměřenými na nervy, napětí, stres a spánek.
Bez při stresu a psychickém přetížení
V bylinkářské praxi se černý bez objevuje také ve směsích určených pro lidi vystavené dlouhodobému stresu, psychickému tlaku, přetížení a nedostatku spánku.
Nejde o bylinu, která by člověka silně uspávala. Spíše se o ní uvažuje jako o rostlině, která pomáhá uvolnit přetížený nervový systém, zmírnit vnitřní napětí a podpořit přirozenější fungování těla.
Ve směsích pro zklidnění se může kombinovat například s: dobromyslí, meduňkou, kozlíkem, srdečníkem, mařinkou, chmelem a třezalkou.
Taková kombinace se tradičně používá při neklidu, nespavosti, trémě, nervovém vyčerpání, psychickém přetlaku nebo při dlouhodobé duševní zátěži. Výhodou těchto směsí bývá, že nejsou zaměřené na otupení člověka, ale spíše na vnitřní uvolnění.
Plody černého bezu
Kromě květu se sbírají také plody černého bezu, tedy bezinky. Používají se čerstvé po tepelné úpravě nebo se suší. Plody jsou velmi výrazné, tmavé a silně barví. Obsahují látky, které se v bylinkářství spojují s podporou zraku, cév, imunity a celkové odolnosti. Často se zmiňují zejména antokyany, které dávají plodům tmavou barvu.
Plody se používají na: sirupy, šťávy, marmelády, povidla, vína, likéry, čaje a domácí směsi.
Je důležité, aby byly dobře zralé. Nedozrálé plody mohou být nepříjemné pro trávení. U citlivějších osob mohou vyvolat nevolnost, dávení nebo průjem. Proto se bezinky obvykle tepelně zpracovávají a nepoužívají se syrové ve větším množství.
Sběr plodů a drobné radosti přírody
Při sběru plodů je dobré počítat s tím, že v trsech se často ukrývá hmyz, zejména škvoři. Není třeba se jich bát, ale při zpracování je vhodné trsy dobře prohlédnout, vyklepat a plody omýt. Bezinky se sbírají, když jsou plně zralé, tmavé a šťavnaté. Zelené nebo načervenalé nedozrálé plody je lepší odstranit. Stejně tak se odstraňují stopky, které do jemnějších výrobků nepatří.
Sirup, marmeláda a domácí zpracování bezinek
Z čerstvých bezinek se často připravuje sirup nebo marmeláda. Při správném zpracování mohou být chutné a velmi hodnotné. Při špatném zpracování však mohou mít těžkou chuť a u některých lidí vyvolat odpor, který pak přetrvá dlouho. Proto je důležité bezinky dobře tepelně zpracovat. U plodů se vyplatí trpělivost. Rychlé povaření nemusí vždy stačit, zvláště pokud jsou mezi plody i méně zralé kusy.
Jemnější způsob přípravy je vodní lázeň. Ta umožní pomalejší a šetrnější prohřátí bez připalování. Domácí vodní lázeň se vytvoří tak, že se v jednom hrnci vaří voda a v ní je vložen menší hrnec s bezinkovým obsahem. Při zpracování je dobré větrat. Bezinky mají výraznou vůni a při vaření mohou být pro někoho těžké.
Sušené plody
Sušené plody černého bezu se používají hlavně na čaj. V lidovém léčitelství se zmiňují také při lehčích průjmech, kdy se užívaly ke „stavění“ trávicích potíží.
Plody obsahují jiné látky než květ. Zatímco květ se tradičně používá hlavně při pocení, horečce, nachlazení a nervovém napětí, plod je více spojován s tmavými barvivy, podporou zraku, cév a celkové výživy organismu.
Bezové víno
Z bezinek se připravuje také domácí víno. Patří mezi tradiční způsoby zpracování plodů a při správné přípravě může být velmi kvalitní.
Základní postup vychází přibližně z poměru: 1 kilogram plodů nebo šťávy, 10 litrů vody, 1,7 až 2 kilogramy cukru a vinné kvasinky.
Plody se omyjí, případně vylisují nebo zpracují na šťávu. Směs se nechá kvasit v demižonu. Na začátku může být kvašení velmi bouřlivé, proto je potřeba ponechat v nádobě dostatek prostoru. Plovoucí nečistoty je vhodné v prvních dnech odstraňovat, aby se na povrchu netvořila plíseň. Po vykvašení se čistá část přelévá do jiné nádoby a nechává se dále usazovat. Domácí bezové víno se často nechává zrát delší dobu, klidně i rok. V bylinkářské tradici se takové víno užívalo spíše v malých dávkách. Spojovalo se hlavně s bolestmi nervového původu, neuralgiemi, migrénami, ischiasem a celkovým působením černého bezu na nervový systém.
Zároveň platí, že bezové víno není nápoj k bezstarostnému popíjení ve velkém. Při nadměrném množství se může dostavit velmi nepříjemná bolest hlavy a těžkost.
Bez, cévy, zrak a imunita
Květ černého bezu obsahuje mimo jiné rutin, někdy označovaný jako vitamín P. Ten je spojován s pevností a pružností cévních stěn. Obsahuje také menší množství vitamínu C. Plody obsahují tmavá rostlinná barviva, zejména antokyany, které se tradičně spojují s podporou zraku a cév. Plody dále obsahují i provitamín A.
Zjednodušeně lze říct, že: květ se hodí hlavně při nachlazení, pocení, horečce, kašli a nervovém napětí, zatímco plod se více vztahuje k výživě, barvivům, zraku, cévám a zpracování do domácích výrobků.
Bez, žlázy a vylučování
V bylinkářském pojetí se květu černého bezu připisuje také mírné působení na některé žlázy a vylučovací procesy v těle. Tradičně se zmiňuje jeho mírná močopudnost, lehká projímavost a schopnost podporovat pocení. Někteří bylinkáři uvádějí také vliv na tvorbu mléka při kojení, spíše však jako jemný a ne zcela hlavní účinek.
Objevuje se také názor, že černý bez může souviset s regulací cukru v krvi, a to přes působení na slinivku a nervové řízení těla. Tato oblast patří spíše do zkušenostního bylinkářského výkladu než do běžného domácího použití, ale v tradici kolem černého bezu se s ní setkat můžeme.
Sambunigrin a silnější stránka bezu
Černý bez obsahuje také látky, které vyžadují respekt. Často se zmiňuje sambunigrin, který patří mezi kyanogenní glykosidy. V souvislosti s ním se v bylinkářství objevují úvahy o silnějším působení bezu na buňky se zvýšenou látkovou výměnou, zánětlivé procesy, parazity, viry nebo jiné zatěžující stavy v těle.
Někteří bylinkáři z tohoto důvodu přisuzují černému bezu i hlubší očistný a ochranný význam. Podobné úvahy se objevují také u jiných rostlin a semen, například u lněného semene, hořkých mandlí nebo meruňkových jader. Prakticky z toho plyne hlavně jedno: s černým bezem je dobré zacházet rozumně. Není to jen sladká limonádová rostlina. Je to silný keř, jehož různé části mají různou povahu a vyžadují správné zpracování.
Černý bez a alkohol
V některých bylinkářských tradicích se uvádí, že působení černého bezu na nervový systém může být zesíleno alkoholem. Proto se někdy doporučuje přidat do bezového čaje malé množství silného alkoholu, případně připravovat lihové extrakty. Tato praxe se objevuje zejména u směsí zaměřených na nervové bolesti, neuralgie, migrény nebo silné nachlazení s pocením.
Je však důležité rozlišovat mezi malým množstvím alkoholu jako nosičem bylinných látek a mezi nadměrným pitím. U bezu, zvláště u bezového vína nebo silnějších lihových přípravků, není vhodné překračovat malé dávky. Přílišné množství může zatížit játra, hlavu i nervový systém.
Bez v bylinkářských směsích
Černý bez se často používá samostatně, ale velmi dobře se kombinuje i s dalšími bylinami.
- Při nachlazení a horečce se hodí zejména s: lípou, mateřídouškou, tymiánem, diviznou, šípkem nebo jitrocelem.
- Při nervovém napětí a stresu se může kombinovat s: meduňkou, dobromyslí, kozlíkem, srdečníkem, chmelem, třezalkou nebo mařinkou.
Při bolestech nervového původu se v některých směrech používá také ve směsích se štětkou lesní, kotvičníkem a dalšími bylinami podle konkrétních potíží.
Černý bez je tedy univerzální, ale ne ve smyslu „na všechno“. Spíš je to rostlina, která se dá dobře zasadit do různých směsí podle toho, zda řešíme dýchací cesty, pocení, nervy, plody, víno, nebo celkové posílení.
Kuchyňské využití černého bezu
Černý bez má své místo i v kuchyni. Z květů se připravuje: bezový čaj, bezová limonáda, sirup, kosmatice, ochucené octy nebo sladké nápoje. Z plodů se připravují: sirupy, šťávy, marmelády, povidla, vína, likéry a čaje.
Květ je jemnější, světlejší a voňavý po usušení. Plod je tmavý, těžší, barvivý a vyžaduje pečlivější tepelnou úpravu. Kdo s bezem začíná, měl by začít květem. Je jednodušší, snáze se suší, příjemně se používá a má široké uplatnění v domácí bylinné praxi.
Na co si dát pozor?
U černého bezu je důležité rozlišovat jednotlivé části rostliny. Ne všechno z bezu se používá stejně.
Nejběžnější a nejbezpečnější domácí použití má sušený květ.
Plody se používají hlavně zralé a tepelně zpracované.
Listy, kůra a nezralé části rostliny jsou silnější a pro běžné domácí vnitřní užívání nejsou vhodné.
U citlivějších lidí mohou bezinky způsobit nevolnost, zejména pokud nejsou dobře zralé nebo dostatečně tepelně upravené. Opatrnost je vhodná také u dětí, těhotných a kojících žen, chronicky nemocných osob a lidí užívajících léky. To neznamená, že je třeba se černého bezu bát. Znamená to jen, že je dobré vnímat ho jako silnou rostlinu, ne jako obyčejnou sladkou přísadu do sirupu.
Černý bez jako rostlina úcty
Staří bylinkáři měli k černému bezu velkou úctu. Je to rostlina, která pomáhá při nachlazení, podporuje pocení, dává květ do čajů, plod do sirupů a vín, barví, voní, kvasí, odpuzuje některé zahradní škůdce a zároveň připomíná, že příroda není vždy uhlazená a jemná.
Černý bez je trochu divoký. Je houževnatý, někdy nepohodlný, silně aromatický a na zahradě si rád bere prostor. Ale právě v tom je jeho síla. Je to domácí keř, který nás učí, že léčivé rostliny nejsou vždy jen něžné květinky do hrníčku. Někdy jsou to pevné, svéhlavé keře, které je potřeba poznat, správně sbírat, dobře zpracovat a používat s rozumem. Černý bez je pokladnice lidového bylinkářství. Ne proto, že by byl dokonale elegantní, ale proto, že je praktický, silný, mnohostranný a po generace prověřený domácím používáním.
A kdo se s ním naučí zacházet, ten v něm najde víc než jen keř u plotu. Najde v něm bylinu pro čaj, zahradu, spižírnu, nervy, kašel, víno, sirup i vlastní bylinkářskou zkušenost.