Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Zrada. Křivda. Zklamání z blízkého člověka, či obviňování sebe sama. Destruktivní myšlenky na události z minulosti rozleptávají naši pohodu a zamořují náš energetický systém toxickými emocemi. V tomto článku se podělím o své nejoblíbenější praktické postupy i neobvyklá východiska, která mají sílu a moc změnit náhled na již proběhlé situace. To vše je velmi léčivé, neboť odpuštění osvobozuje a navrací nám ztracený klid a mír.
1) Poděkuj v duchu druhému, že ti ukazuje, jak se v životě nechovat
Pokud se jedná o to, odpustit někomu dalšímu, tak tuhle metodu jsem si naprosto zamiloval. Když se mi stane, že někdo nedodrží, co slíbil; dlouho neodpovídá na zprávu; zruší schůzku pár minut před jejím začátkem nebo cokoliv jiného, v duchu mu za to poděkuji a pro sebe si řeknu:
„Děkuji, že mi ukazuješ, jak se v životě nechci k druhým lidem nikdy chovat. Možná, že jsem se tímto způsobem k někomu v minulosti zachoval i já sám a teď se mi to ve zpětném účinku ukazuje. Děkuji.“
2) Sepiš si seznam svých vlastních pochybení
Tohle určitě nebudu učit na semináři sebevědomí, ale zabýváme-li se výhradně chybami druhých, tak není na škodu, posvítit si, v tomto kontextu, naopak sami na sebe. Pozoruhodné je, že dva různí autoři – Gary Chapman a Sri Chinomoy – napsali nezávisle na sobě knihu se stejným názvem „Láska“ a oba nabízí i podobný přístup k odpuštění a otevření srdcem lidem, se kterými to je „objektivně těžké“ – oba doporučují zamyslet se v těchto případech nad svými vlastními „hříchy“.
Tato metodika totiž vede k větší shovívavosti. Vrátím-li se k předešlému příkladu, tak bych mohl sám připustit, že i mně se občas stalo, že jsem někomu omylem na zprávu neodpověděl. Tím se okamžitě případné nazlobení na druhého člověka zmenšuje. Pro někoho je ale tento příklad banální a nemůže odpustit zásadnější věc: nevěru nebo je jeho vztek zamířen např. na nečestné politiky. Tady je možné si položit otázku: „Kdybych byl na místě člověka, kterému nemohu odpustit, a měl stejné možnosti jako měl on, opravdu jsem na 100 % přesvědčený, že bych všem lákavým svodům odolal?“
V tomto bodě spočívá odpuštění ve změně zaměření ohniska pozornosti. Nemůžeme odpustit a zcela nás pohltily obrazy a myšlenky toho, co udělal druhý člověk špatně, přesuňme pozornost k sobě. A naopak: Kdo nemůže odpustit sobě, nechť je, prosím, k sobě laskavější a shovívavější. A uvědomí si, že chyby dělají úplně všichni. Vinit se, to nikomu a ničemu neprospěje – a tak pojďme hned k dalšímu bodu.
3) Snaž se vcítit a pochopit
Jednou z největších překážek na cestě k odpuštění je, že čin druhého neumíme pochopit. Je to jednoduché, až skoro zázračné: Kdykoliv mi dotyčný podal vysvětlení k tomu, co mě trápilo, a já ho v maximální možné míře pochopil, míra mé nespokojenosti a ne-odpuštění klesla takřka na nulu. Odpouští se velmi dobře také lidem, kteří mají vysoce rozvinutou empatii (což je dobrá zpráva, protože empatii můžeme rozvíjet vědomým tréninkem).
Proč lidé tak často nemohou odpustit sami sobě?
Protože stejně tak nám chybí soucit a empatie k našemu minulému já. Pokud obviňujete sebe sama, důrazně říkám: „Zadržte!“ To, co v ten moment děláme, jsou jen teoretické soudy z naší dnešní pozice a jsou vůči našemu minulému já velmi nefér. V minulosti jsme měli mnohem menší zkušenosti, byli jsme v úplně jiné situaci (s jiným myšlením a jinými potřebami) a jsem přesvědčený, že jsme v každý moment dělali to nejlepší, co jsme mohli.
4) TOP finta: Modli se za toho, kdo ti ublížil
Robert Kopecky, který prožil klinickou smrt, popisuje ve své knize „Jak se dostat do nebe“ podle něj jednu z nejúčinnějších strategií odpuštění: modlit se za odpuštění pro ty, kdo nás zranili. Vůbec zde přitom nezáleží na náboženském vyznání: „Finta spočívá ve skutečném aktu modlitby za útočníka, diktátora či dokonce nemoc, kteří páchají škody. Akt pronesení modlitby za to, aby našli svůj božský směr, aktivuje určitou spirituální transcendenci, jež vás osvobodí od bolesti vyplývající z vašich očekávání a požadavků – od vašeho přání kontrolovat nekontrolovatelné“ (2019: 72-73).
5) Nedovol minulosti, aby na tobě lpěla (Jaroslav Dušek)
Pátý bod je inspirován Jaroslavem Duškem, který ve videu pro Nadační fond Svědomí národa říká: „Odpuštění znamená vzdát se domnělého závazku jakýchsi teoreticky domnělých chyb vykonaných v minulosti, které s sebou jako zátěž neseme. V aramejské verzi Otčenáše je zhruba napsáno: „Uvolni lana chyb, jimiž se navzájem svazujeme.“ To znamená, že přestáváme dovolovat sobě samému nebo druhým lidem, aby s námi lomcovali. Protože podle Duška je naše výchova založena na pravém opaku: neustále s námi někdo lomcuje, hýbe, ovládá a formuje. „Odpuštění znamená, že vy jste sám tvůrce sobě samému. Odpouštíte toto všechno, protože to nemá s vámi co lomcovat a ovládat vás.“
Jako úžasnou metodu odpuštění vyzdvihuje Jaroslav Dušek způsob Olivera Clerka z knihy „Dar odpuštění“. Clerk si pozve do mentálního prostoru někoho, kdo ho irituje a používá formuli: „Odpusť mi, prosím, že jsem zneužíval tvé energie k tomu, abych zavřel své srdce.“ Jde o to, propustit pseudo-argumenty mysli a nedovolit minulosti, aby na nás pořád seděla. Jak praví Dušek: „Je to úplně stejné, jako když si sednete na záchod, vytlačíte, co nepotřebujete, odpustíte moč, je to od-puštěno, odevzdáme to do prostoru, prostor si to bere, dělá z toho kompost a jede se dál.“
6) Vyzkoušej havajský způsob odpuštění
Havajský učitel techniky Ho´oponopono Hew Len zdůrazňoval naši 100 % odpovědnost za to, co se děje. Ptával se sám sebe například: „Jaký je můj podíl na tom, že tento člověk provedl něco tak ošklivého?“ To je nesmírně revoluční přístup, vyžadující velkou pokoru. Samotná práce při této technice spočívá ve vlastním očištění a vymazávání vzpomínek z vlastního podvědomí – konkrétně v opakovaném odříkávání vět: „Omlouvám se, prosím, odpusť mi. Miluji tě. Děkuji ti.“
V racionálně orientovaných lidech může tato metoda vzbuzovat nedůvěru, nicméně Ho´ponopono se rozšířilo a stalo populárním po celém světě – spoustě lidem reálně pomohlo. Nejznámější kniha o Ho´oponopono v češtině je „Svět bez hranic“.
7) Popřemýšlej, zda nějaká vina vůbec existuje
Udělal jsem v životě spoustu chyb, ale jsem bezvýhradně přesvědčen, že jsem v daný moment konal to nejlepší. Takže mám nulovou potřebu se za cokoliv v minulosti sám obviňovat.
Jak jsem už psal, též bezvýhradně věřím, že každý člověk dělá v každý okamžik to nejlepší. Z dlouhodobého hlediska tak mám také nulovou potřebu komukoliv odpouštět, protože nikoho neviním.
Ostatně, o tomto konceptu mluví i Bashar: „Pokud ze svého slovníku vyškrtneme slovo vina, pak odpouštět cokoliv komukoliv postrádá smysl.“
TIP Celostní medicíny: Jakkoliv může být pro lidi odpustit těžké, je v od-puštění velká síla. O ní si můžete přečíst v článku Léčebná síla odpuštění také od Mgr. Jiřího Hamerského.
Tak jako tak – a už závěrem – neodpustit je pro nás strategicky velmi nevýhodné. Protože dlouhodobá zášť a dlouhodobý vztek mohou podrýt i naše fyzické zdraví. Jsme ale lidé a ne stroje – to, že nás něco krátkodobě zamrzí, rozhodí či vytočí, je naprosto přirozené. Akceptujme proto své emoce, buďme k sobě laskaví, rozvíjejme soucit a empatii. Rozšiřujme své vědomí, snažme se svět vnímat jako JEDNOTU. A pokud nás někdo naštve, poděkujme mu v duchu, že jsme se mohli zase něčemu novému naučit a něco nového si uvědomit.
Webová stránka psychologa Mgr. Jiřího Hamerského.
Jiří Hamerský
Literatura: Kopecky, R. (2019): Jak se dostat do nebe (aniž doopravdy zemřeme). Praha: Pragma.