Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Často si klademe otázku, zda žijeme správně, zda svým navyklým a několik let nebo desítek let působícím stylem života si vlastně neškodíme. Tato otázka nás může napadnout, když slyšíme poplašné zprávy o svých známých a přátelích, žijících podobně jako my, kteří onemocněli nebo dokonce zemřeli v relativně mladém věku. Tato otázka nás může napadnout při pohledu do zrcadla, tato otázka nás může napadnout, objeví-li se znenadání nové a neznámé zdravotní obtíže.
Žijeme tím správným životním stylem? Jak se to pozná? A co to vlastně „žít správně“ znamená?
Na tyto a podobné otázky existuje mnoho jednoduchých, ale i velmi složitých odpovědí. V žádném případě nesmí chybět prevence zdraví a pravidelný, odpovídající pohyb.
Od vzniku Homo sapiens sapiens, tedy minimálně 50 tisíc let, se člověk z biologického hlediska prakticky nezměnil. Struktura a funkce řídících a výkonných systémů lidského organismu odpovídá jeho někdejším potřebám lovce a sběrače, jehož přirozená pohybová aktivita nebyla sice příliš intenzivní, ale byla pravidelná a trvala obvykle několik hodin denně. Člověk se ve svém mnoho desítek tisíc let trvajícím vývoji uvedenému způsobu života přizpůsobil a struktura a funkce jeho organismu tomu odpovídají. Tak jako pták je funkcí a tvarem přizpůsoben letu či ryba pobytu ve vodě, je člověk vysoce specifikovaným organismem, schopným žít pouze ve specifických podmínkách, na které je zvyklý a kterým se přizpůsobil. Jakákoliv, byť mnohdy i relativně malá změna prostředí vede k hlubokým zásahům do celistvosti organismu a má nesmírné nároky na jeho regulační mechanismy. Příroda je v tomto ohledu spravedlivě krutá – živočišný druh, který se změněným podmínkám nedokáže přizpůsobit, vymírá.
Co způsobila civilizace 20. století?
Civilizovaný člověk ve 20. století žije samozřejmě ve zcela jiných podmínkách než před desítkami tisíc let – žije v urbanizované společnosti na vysokém stupni technického rozvoje. Tento jistě pozitivní vývoj však s sebou přinesl i obrovské nebezpečí nedostatku přirozeného pohybu. Nejen že přibývá na pohyb méně náročných zaměstnání, při kterých je člověk zatěžován zejména psychicky a po většinu pracovní doby sedí, ale i ve zbývajícím volném čase pohybu příliš nedáme. Že se Vám to nezdá? Tak si alespoň přiznejme, že ve velkých městech jezdíme do zaměstnání autem nebo hromadnými dopravními prostředky. Že nechodíme po schodech, ale jezdíme výtahem. Že hledáme každou příležitost, abychom si sedli a třeba využili ubíhajícího času k četbě novin nebo oblíbeného autora. A co televize a ta spousta času, který u ní strávíme, ať už v sedě nebo vleže? Bohužel ani práce v domácnosti nebo na zahrádce většinou neuhasí žízeň našeho těla po daleko všestrannějším a intenzivnějším pohybu. Víkendový „záchvat“ aktivity na chalupě nebo na chatě navíc může přinést více škody nežli užitku. Chybí prostě pravidelnost a kvalita naší pohybové aktivity.
Pro jednoduché pochopení si můžeme představit, že lidský organismus je moderní automobil, jezdící dvacetikilometrovou rychlostí se zařazeným pátým rychlostním stupněm. Jistě to nějaký čas jede, ale jak dlouho? Každému je jasné, že životnost takto nesprávně namáhaného motoru bude menší. A rada? Naučit se správně řadit: Na pětku jezdit po dálnici, a jestliže silniční provoz vyžaduje pomalejší pohyb našeho auta, zařadit nižší rychlostní stupeň.
Nedostatek pravidelného a odpovídajícího pohybu je bohužel spojen s dalším nešvarem – s přejídáním se. Tím, že se málo pohybujeme, klesají energetické nároky našeho organismu. Avšak místo toho, abychom snížili množství jídla, chováme se právě opačně – jíme více, zejména na energii (tj. na tuky) bohatých jídel.
Životní styl a zdravotní problémy
A tak nesoulad mezi životním stylem, který jsme přizpůsobili novým podmínkám, a biologickou existencí člověka se stává zdrojem řady zdravotních problémů. Zvyšuje se počet onemocnění cév, projevujících se buď formou chronickou (např. angina pectoris), nebo akutní (např. srdeční infarkt nebo mozková mrtvice). Přibývá lidí s nadváhou nebo tloušťkou (obezitou), které jsou často spojeny s aterosklerózou a ve starším věku i s cukrovkou. Ženy v menopauze začínají stále častěji naříkat na obtíže doprovázející řídnutí kostí (osteoporóza).Celou tuto skupinu onemocnění, projevujících se různými příznaky a klinickými a laboratorními nálezy, často nazýváme „civilizačními nemocemi“.
Prudký nárůst uvedené nemocnosti je samozřejmě doprovázen i zvýšenou úmrtností na tato onemocnění. Je bohužel smutnou skutečností, že Češi mají jednu z nejvyšších nemocností i úmrtností na cévní a srdeční onemocnění na celém světě. Léčení těchto nemocí je velmi nákladné. V současné době, kdy naše zdravotnictví trpí velkými organizačními problémy, je relativní nedostatek ekonomických prostředků velmi podstatný. Jedinou cestou, jak lze¨v reálné době relativně zvýšit objem prostředků, vynaložených na jednoho pacienta, a tím zlepšit a zkvalitnit jeho léčbu, je snížit počet nemocných.
Přijít s nápravným opatřením dřív, než nemoc stačí propuknout.
Použijeme – li výše uvedeného příkladu, tedy zařadit (a dále zařazovat) správnou rychlost auta dříve, nežli bude motor zničený, dříve, než půjde auto na generálku nebo na vrakoviště. Zdá se, že tento preventivní přístup je jediné rozumné řešení. Jedinou možností, jak vyrovnat nerovnováhu mezi životním stylem a naší biologickou existencí, je změna životního stylu směrem k tomu, kterému odpovídá složení a funkce našeho těla.
Odhad reálných možností, rozumná redukce energetického příjmu, pravidelné cvičení, fyzická i psychická aktivita a potravinové doplňky – to jsou zbraně, které mezi jinými máme k dispozici. Zda je správně použijeme nebo jako zbytečné založíme, záleží už jen na nás…