Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Staří bylinkáři znali vlastnosti vrbovky, ale moderní doba na ni pozapomněla. Na urologické vlastnosti vrbovky tedy upozornila ve svých knihách až známá bylinkářka Maria Treben. A děkujme jí za znovuobjevenou vrbovku. Je to opravdový klenot mezi léčivými rostlinami.
Vrbovka malokvětá je nenáročná bylina a roste u nás v mnoha druzích. Ty správné nejsou chlupaté a mají malá světle-růžová kvítka na koncích lusků, z nichž po odkvětu budou miniaturní semena s bohatým chmýřím odfouknuta větrem na značnou vzdálenost. A je to dosti potřeba, protože tato skromná kytka v konkurenci luční květeny nemá nárok – konkurenční rostliny jí nenechají prostor na klíčení. Uchytne se jenom tam, kde ostatní váhají. Například ve vlhkých oblastech v blízkosti potůčků a navlhlých neudržovaných loukách, často po pomalu probíhajících zemních pracích, kdy se ještě nestabilizovalo ostatní rostlinstvo. V takových podmínkách dokáže dorůst ojediněle i přes metr. Je-li vystavena slunci, tak její stvol a okraje listů červenofialoví množstvím flavonoidů, což dokáže překrýt i zeleň chlorofylu. Citlivá rostlinka se tak brání škodlivému ultrafialovému záření. Takové do fialova opálené vrbovky rostou například na terénních úpravách nových silnic jako první rostlinky obsazující nové teritorium. Obvykle tam pro ně není ani dost humusu, takže jsou menší čtvrtmetrové hubené až vyzáblé.
Vrbovka nejraději vezme zavděk lehce zastíněnou lokalitou s dostatečnou vlhkostí bez jiných rostlin. Mám podezření, že podobně jako někdo nesnáší, když druhému zapáchá z úst, tak vrbovka nesnáší, když někomu smrdí kořen. Ostatně, nejen vrbovka…
Rozumný sběrač vrbovky ji při sběru zlomí a utrhne jen horní polovinu natě, aby mohla dál růst a na nových větvičkách realizovat svůj semenný úkol. Má-li rostlina nadále dost vlhka, tak jí to nevadí. Vzrostlé rostliny se již konkurence nebojí a dorostou si na tomto místě až do plodnosti. Ovšem příští rok ji musíte hledat jinde. Na zalévaném záhonu na vaší zahrádce umí vyrůst do nádherné zdravé a okulibé rostliny, ale hned se vedle ní začne tlačit kopřiva, srdečník či přeslička a jakkoliv je sama plevelem, je nutno ji konkurentů zbavovat.
Často se stává, že systematickým sběrem je vrbovka v konkrétní lokalitě úplně zlikvidována, protože nebylo pamatováno na její rozmnožení. Je zapotřebí mnoha semen, aby si mohla někde nalézt kousek holé půdy, kde si může v podstatě samotářsky růst. Protože se jí líbí vlhko, tak ji nejčastěji nalezneme u vody, zvláště u neregulovaných potoků, na poškozených březích nebo náplavech.
Vzhledem k nedostatku vyobrazení v herbářích se často zaměňují vrbovky malokvěté za velkokvěté, jejichž účinnost je zanedbatelná, nebo za vrbku úzkolistou, která má jen močopudné a zklidňující vlastnosti a která se svého času (přesně řečeno – kdysi; konkrétně – za druhé světové války) používala u nás jako náhrada černého čaje, ale nyní patří jen mezi fialové ozdoby našich lesů.
Vrbovka malokvětá se využívá při zánětech v urologickém traktu obvykle s dalšími bylinami podle povahy potíží. Při zánětech doporučuji kombinaci s medvědicí, kterou lze nahradit částečně i brusinkou, a zlatobýlem, při písku či kamenivu v ledvině nebo měchýři s truskavcem a blešníkem, při nedostatečné tvorbě moči s přesličkou a břízou. Samostatně se užívá při zánětech a nádorech prostaty, ale já sám doporučuji i v těchto případech raději kombinaci. V prevenci upravuje prostatické potíže stárnoucích mužů.
Sám jsem využil vrbovku syrovou v době dovolené, kdy se mi povedlo nastydnout prostatu zřejmě sezením na studených kamenech, ale neměl jsem možnost si vařit zápary. Snědl jsem postupně celkem asi 6 – 8 menších mladých rostlin a za dva dny jsem byl v pořádku. Chuť je spíše palčivá a vůbec ne dobrá.
Čaj z vrbovky je ale docela chutný a připravíte si ho tradičně spařením lžičky řezané sušené nati asi čtvrt hodiny ve čtvrt litru vody. Chuť se liší podle stáří rostliny i podle jejích životních podmínek. Také podle doby uplynulé od nasušení a způsobu skladování. Mladší je aromatičtější, červenější je nepatrně pálivější a starší i déle skladovaná je nahořklejší. To na výsledku, jak se zdá, ale nic nemění. I já vrbovku pravidelně podle citu popíjím v podobě své vrbovkové směsi, která je kombinací bylin uvedených o pár odstavů výše.
Zvláštní výhodou při použití vrbovky na prostatu je nepatrné množství málo prozkoumané látky s účinkem proti rakovině prostaty i rakovině obecně. Tedy je důležité, aby starší muži (s promlčeným rodným listem – tedy po padesátce…) včas preventivně alespoň obden si užívali dobrodiní vrbovkového čaje. Jeho popíjení doporučuji mimo jídla, kdy v žaludku není mnoho natráveniny, která nejen nevhodně zpomalí vstřebání, ale rozředěním ho navíc i sníží.
Podle mne by chlapi měli vrbovku malokvětou chránit a zabránit pleveloničičům v její likvidaci jak na záhonech, tak na chodnících i jinde a každému doporučit její opatrné obcházení. Navrhuji v zájmu prostat vyhlásit vrbovku za prostátnou a posvátnou, podobně jako jsou například krávy v Indii. Vzhledem k tomu, že funkce prostaty je důležitá pro muže, pro většinu žen, úředníky i politiky (tedy většinou perspektivní prostatiky…), tak by v tom neměl být žádný problém.
Starším pánům, jimž zvětšená prostata brání v odtoku moči, doporučuji, aby tak činili v mírném podřepu nad záchodem, kdy je ústí močové roury vhodně nastaveno na výpust a je nutno se veškeré moči z měchýře zbavit. Ta poslední moč je vlastně plná setřených kalů ze stěny měchýře a tedy i mikrobů, kteří udržují zánět v chodu. K tomu je potřeba dost pít, aby bylo co močit a čím proplachovat. Dobré proplachování udržuje moč světlou a nepáchnoucí. Když se jde v noci s nutkáním na malou a je moči alespoň 2 deci, tak je to dobré. Cestou ze záchodu se ještě napijte, aby bylo zaděláno na další proplach. Klidně procourejte celou noc. Máte-li s čím, tak se čistíte. Nemáte-li, tak tvrdě bylinkami a pečlivým dovymočováním i za cenu, že by to dovykapávalo třeba několik minut! U zánětu bych už dal směs medvědicovou. Medvědice ale k sobě potřebuje pro vysoký účin jedlou sodu – asi lžičku. Lepší je polknout jedlou sodu v tabletě než ji rozpouštět ve vodě, protože to potom může pít jen člověk hodně přesvědčený, že mu to pomůže (chuť je maximálně nevalná).
Prostatu je nutno udržovat v pořádku a dobrém stavu nenastuzením například sezením na studených tenkých sedlech bicyklů, na sedačkách vodáků, sedadlech řidičů veškerého silničního i jiného hemžení. Elektrické vyhřívání sedáků rozhodně doporučuji a to nejen v zimě, ale kdykoliv se sedá na cokoliv studené. Jakékoliv studené sedadlo je na prostatu past.
V mládí erotik, ve stáří sklerotik a prostatik. A takových nás jsou čtyři z pěti.