Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Vrbovka malokvětá je též nazývána ohňová rostlina. Má přímou, tuhou lodyhu, která je na bázi poněkud poléhavá, 25 – 90 cm vysoká, oblá, jednoduchá nebo v horní části chudě větvená, s odstálým oděním, které kolísá od řídkého až po velmi husté a převládají v něm jednoduché chlupy, zatímco žláznaté jsou zastoupeny v různé míře. Vrchol lodyhy je i před rozkvětem přímý. Listy obvykle vstřícné, krátce řapíkaté. Je zajímavé, že vrbovek je však velmi mnoho a to vyvolává určitou nejistotu.
Mezi léčivé náleží tyto: Vrbovka růžová (Epibium roseum), Vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum), Vrbovka horská (Epilobium montanum), Vrbovka kopinatá (Epilobium lanceolatum), Vrbovka tmavá (Epilobium obscurum), Vrbovka chlumní (Epilobium collinum), Vrbovka bahenní (Epilobium palustre), Vrbovka drchničkolistá (Epilobium anagallidifolium), Vrbovka Flejscherova (Chamerion fleischeri). Vědomí o vrbovce a jejím používání stále patří do oblasti lidové medicíny. K témuž účelu lze použít i další domácí a vzhledem velmi podobné druhy vrbovek, a sice vrbovku horskou, chlumní a růžovou. Dva druhy vrbovek se vůbec nesmí sbírat – ostatně je nelze ani zaměnit s malokvětými druhy. Jsou to Vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum) a Vrbka úzkolistá (Chamerion augustifolium).
Léčivé vrbovky poznáme podle jejich malých květů, které jsou červenavé, bledě růžové a někdy takřka bílé barvy. Sedí jako přibité na podlouhlém, úzkém semeníkovém lusku, z něhož po rozevření vyletují semena nesená bílými, jakoby bavlněnými vlásky. U nás je rozšířena v pobřežních houštinách a na vlhkých pasekách od nížiny do podhorského pásma. Dříve byla považována za plevel. Sbírá se usušená kvetoucí nať. Obsahuje významné obsahové látky, mezi které patří např. flavonoidy v závislosti od druhu s převahou myricitrinu nebo guajaverinu, steroidy zejména b-sitosterol či třísloviny. Z této byliny se používá nať a kořen.
Je uváděno, že droga vykazuje účinky protizánětlivé a proti tvorbě zánětlivých výpotků, významně droga vykazuje významný protimikrobní účinek. Některé zdroje uvádějí, že také byl popsán prospěšný účinek při terapii nezhoubného nádoru prostaty včetně ochranného působení. Ovšem tuto informaci by bylo podrobit dalšímu zkoumání. Bylina se v lidovém léčitelství využívá mj. při běžných zánětech prostaty (pomáhá při obtížích souvisejících se zbytněním prostaty – dočasně omezuje překrvení, ale vlastní příčinu neodstraňuje) při zánětech ledvin a močových cest (má močopudný a protizánětlivý účinek) nebo jako příměs do „krev čistících“ čajů. Nesmí se užívat v případě srdečního a ledvinového onemocnění a při výskytu otoků všeho druhu.