Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Občanské sdružení ROZALIO vítá výnos US, podle nějž je nutné vzít v potaz individuální důvody toho, kdo se odmítl podrobit povinnému očkování. Toto rozhodnutí posunuje částečně ČR mezi vyspělé země EU, kde je očkování dobrovolné. Možnost výjimky je určitým rozvolněním a krokem k demokratickým principům.
Celý případ se vrací zpět k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten bude muset nyní vzít v úvahu námitku p. Vavřičky, že povinné očkování zasahuje do jeho ústavního práva svobodně projevovat své náboženství nebo víru zaručeného Listinou základních práv a svobod.
Stížnost p. Vavřičky se týkala neoprávněnosti pokuty a pouze nepřímo samotné povinnosti očkovat, což k uznání návrhu nepostačuje. Je proto možné, že se povinné očkování k US v budoucnu opět dostane, pokud stát od vynucování očkování neupustí.
US zároveň nijak nezpochybnil rozsudek NSS z července loňského roku, ve kterém dal za pravdu rodičům a konstatoval, že úprava povinného očkování pouhou vyhláškou MZ je nedostatečná. Budoucí zákonná úprava očkování tak bude muset před schválením projít mnohem větší odbornou diskusí a bude zároveň probíhat pod větší veřejnou kontrolou, než tomu bylo dříve, když toto bylo v kompetenci pouze MZ. Proto lze v nové úpravě očekávat již jen zlomek z původního počtu očkování – a to jen ty, u nichž předkladatel doloží jejich nezbytnost, kterou Úmluva o biomedicíně podmiňuje odepření rodičovského práva na souhlas se zákrokem. Nezbytnost přitom lze odůvodnit pouze významným rizikem – např. hrozbou epidemie). Výskyt nemocí v ČR však takovéto ohrožení nevykazuje, není nijak vyšší než např. v Německu, kde nezbytnost neshledali.
„Výnos US je prvním soudním rozhodnutím, které opravňuje rodiče rozhodovat o očkování svého dítěte. Prostor pro rozhodování, mají rodiče zatím velmi omezený, ale vnímáme to jako dobrý směr do budoucna.“ komentuje výsledek soudu Martina Suchánková předsedkyně o. s. ROZALIO.
(Vodítko, které Ústavní soud vyslal orgánům veřejné moci pro budoucí posuzování odmítnutí očkování, spočívá v povinnosti vzít v potaz důvody, které rodiče k odmítnutí očkování vedly. Pokud tyto důvody budou ve vztahu k zachování autonomie dané osoby a budou konzistentní a přesvědčivé, nesmí orgány očkovací povinnost sankcionovat ani vynucovat. viz str. 11 nálezu).“
I vyjádření odborníků trend uvolňování naznačuje, např. prof. MUDr. Prymula v Událostech komentářích, uvedl: „…řešíme problém, jestli povinné očkování v té klasické přímé rovině nebo nepřímá povinnost, prostřednictvím omezování vstupu do kolektivních zařízení nebo případná úplná dobrovolnost.“
Dobrovolnost vidí pan prof. jako možnou již v blízkém horizontu 2 – 3 let.
Také uvedl: „Povinnost je výhodnější pro stát.“ Zda je též výhodnější pro objektivní informování rodičů a potažmo pro zdraví dětí je otázkou.
Suchánková uvádí:„Rádi bychom započatou diskusi vedli v duchu objektivních a do souvislostí zasazených informací.“ Toto nelze říci např. o vyjádření hlavního hygienika MUDr. Víta v ČT: „…bez uzardění mohu říct, data z minulého roku v Bulharsku, kde onemocnělo 20.000 dětí spalničkami a 20 jich zemřelo…“
Právě v Bulharsku je očkování ze zákona povinné jako v ČR a proočkovanost proti spalničkám je dlouhodobě velmi vysoká, přes 95 %, posledních 10 let se očkuje ve dvou-dávkovém schématu.
„Takto podaná argumentace nepřispívá k nastolení důvěry, že se státní orgány snaží rozhodování opírat o relevantní informace.“ dodává Suchánková.