Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Na 27.6. každého roku připadá další významný den ve zdravotnictví, Světový den diabetiků.
V České republice trpí diabetem (cukrovkou) asi desetina populace. Každým rokem přibude přibližně 10 000 pacientů s touto zákeřnou a nebezpečnou nemocí. Pokud není léčen (či nedostatečně léčený), může vést k poškození některých tkání, především očí, ledvin, periferních nervů a cév.
Diabetes mellitus neboli cukrovka je onemocnění, při kterém lidský organismus není schopen udržet koncentraci krevního cukru v běžných mezích. Pokud mluvíme o krevním cukru, jedná se o glukózu, někdy označovanou jako hroznový cukr. Odborně je to monosacharid, jednoduchý cukr.
Glukóza – krevní cukr
Je nezbytný pro fungování našeho těla, protože je základním a nejrychlejším zdrojem energie pro buňky ve všech tělesných tkáních lidského těla. Pro některé z těchto buněk (mozkové buňky či červené krvinky) je jediným zdrojem energie. Je-li glukózy v potravě málo, štěpí ji organismus ze zásobního glykogenu, který je hlavně uložen ve svalech a játrech. Pokud dojde našemu tělu i tento zásobní glykogen, nevzdá to a vytváří si nutné množství glukózy ze zásobního tuku cestou tzv. glukoneogeneze. Při nadměrném stresu si tělo vezme jako zdroj glukózy bílkoviny ze svalů, což vede nezbytně k jejich oslabení.
Koncentrace glukózy v krvi (glykemie) je za fyziologických podmínek udržována v rozmezí hodnot 3,9–5,6 mmol/l nalačno a po jídle nižší než 10 mmol/l. Tato koncentrace je regulována na jedné straně inzulinem, který glykémii snižuje, a na straně druhé antiinzulinárně (opačně než inzulin) působícími hormony – glukagonem, katecholaminy, glukokortikoidy a růstovým hormonem, které glykémii zvyšují. Na udržování správné hladiny glukózy v organismu se dále významně podílejí játra.
Udržení stabilní hladiny glukózy je nezbytné pro fungování centrálního nervového systému, erytrocytů a dalších tkání a buněk.
Zdrojem pro glukózu pro náš organismus jsou některé cukry obsažené v potravě. Tyto cukry jsou rozštěpeny v tenkém střevě. Při tomto procesu vzniká glukóza, která je využívána v játrech, svalech, tukové a mozkové tkáni jako přímý zdroj energie.
Druhy diabetu
Ke vzniku diabetu dochází, když slinivka břišní ztratí schopnost tvořit nebo efektivně využívat již zmíněný inzulin, tj. hormon, který cukr obsažený v krvi převádí jako zdroj energie do buněk tkání a orgánů.
Existují dva typy diabetu, jednoduše označované jako I. nebo II. typu. V případě, že buňky slinivky břišní zcela nefungují a nevytvářejí inzulin, hovoříme o diabetes I. typu. Ten má autoimunitní charakter, protože vlastní imunitní systém sám ničí beta-buňky slinivky. Oproti tomu diabetes II. typu je způsoben většinou postupně sníženou citlivostí tkání vlastního těla na inzulín. U diabetu I. typu se příznaky projeví až po době, kdy protilátky zničí alespoň z 80 % beta-buňky slinivky. Následek je ten, že již přestane stačit množství inzulinu potřebné ke zpracování cukru v těle. V této chvíli už lékař může diagnostikovat diabetes, tím, že zjistí cukr v moči a laboratorně ověří zvýšenou glykemii, tj. zvýšené množství cukru v krvi. Diabetes II. typu vzniká ještě více pomaleji.
Příčiny diabetu
V některých případech je diabetes bohužel dědičný (I. typu), ale není tomu vždy tak. Přispět k jejímu vzniku mohou chyby v jídelníčku, nedostatek pohybu (a z toho vyplývající obezita), kouření, vysoký cholesterol, stres a další příčiny. To se týká diabetu II. typu.
Tyto zmíněné nedostatky mohou za vznik diabetu II. typu. Na rozdíl od diabetu I. typu existují případy, kdy onemocnění cukrovkou II. typu úplně vymizí. Vyžaduje to však přísné dodržování zásad správného životního stylu, kam patří především zdravá strava a dostatek pohybu. Určitě se doporučuje podávání jídla 6krát denně, což vede k nižším výkyvům glykémie po jídle. Dále by pacienti s cukrovkou měli mít alespoň základní znalosti o sacharidech v určitých druzích potravin, které konzumují a jejich glykemickém indexu.
Pomocníci z přírody
V některých případech nám mohou pomoci při prevenci nebo jen jako dietní doplněk celkové léčby pomoci léčivé rostliny či jiné přírodní látky.
Základní je, že mohou být vhodným pomocníkem při mírně zvýšené hladině krevního cukru. Pokud je ovšem již třeba užívat léky či si aplikovat inzulín, pak je třeba zdůraznit, že tyto rostliny již není vhodné užívat. Také univerzálně platí, že nemohou nahradit lékařem předepsané léky. Takže je dobré si ještě pro jistotu zopakovat, že užívání těchto léčivých rostlin ať už ve formě čajů nebo doplňků stravy je vhodné při mírné formě cukrovky, kdy pacient ještě nemá předepsané žádné léky, ale jen dodržuje lékařem nařízenou dietu.
Glukokininy
Tyto léčivé rostliny při cukrovce působí mírně a snižují hladinu krevního cukru. Obsahují látky zvyšující štěpitelnost a stravitelnost cukrů. Tyto látky se označují glukokininy.
Glukokininy jsou obsaženy hlavně v listech, ale i v jiných částech rostlin, např. podzemní částech, semenech, částech plodů. Nacházejí se v podzemních částech rostlin (řepa, celer, brambory), hrachu, cibuli, v semenech (pšenice, žito, rýže), v prázdných luskách fazolí, osemení čočky, hrachu, žaludů, brusinkách, kvasnicích apod.
Nejúčinnější jsou jejich kyselé extrakty. Z léčivých rostlin jsou z této skupiny nejpoužívanější jestřabina (Galega officinalis), fazol (Phaseolus vulgaris), brusnice, brusinka, borůvky (Vaccinium vitis-idaea, Vaccinium myrtillus) nebo lopuch (Arctium lappa).
V čajových směsích mají být tyto sušené rostliny drobně rozmělněny.
Hořčiny
Při cukrovce působí podpůrně také rostliny, jež obsahují hořčiny (amara). Hořčiny podporují trávení nebo mohou také přispět k zrychlení střevní pasáže. Mechanismus jejich účinku není dosud uspokojivě vysvětlen. Je možné, že lepší trávení přispěje k tomu, že pacient lépe přijímá dietu při cukrovce nebo také, že dráždí slinivku (pankreas) k tvorbě trávicích enzymů, ale také samotného inzulínu.
K nejpoužívanějším léčivým rostlinám z této skupiny patří vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), zeměžluč okolíkatá (Centaurium umbellatum), lišejník islandský (Cetraria islandica), hořec žlutý (Gentiana lutea), pampeliška (smetanka lékařská, Taraxacum officinale) nebo pelyněk (Artemisia absinthium).
Inulin
Další skupina rostlin, jež mají příznivý vliv na hladinu cukru v krvi, jsou rostliny obsahující inulin. Díky své velmi nízké energetické hodnotě je inulin používán v potravinách pro diabetiky.
Lidské tělo jej neštěpí, proto se ze střeva nevstřebává a neovlivňuje hladinu cukru v krvi. Jak zcela přesně působí, zatím ještě nevíme. Díky svým vlastnostem inulin příznivě ovlivňuje zvýšenou hladinu tuků v krvi, zpomaluje vstřebávání sacharidů a pomáhá navozovat pocit sytosti.
K nejvýznamnějším léčivým rostlinám obsahujícím inulin patří smetanka lékařská (Taraxacum officinale), lopuch větší (Arctium lappa), oman pravý (Inula helenium), pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), topinambur hlíznatý neboli slunečnice hlíznatá (Helianthus tuberosus), čekanka obecná (Cichorium intybus), artyčok kardový, obecný (Cynara cardunculus) nebo jakon (Smallanthus sonchifolius).
R.I.M. koncentrát
Jedná se o směs extraktu z plodů révy vinné s obsahem glykosidů a extraktem z pivních kvasnic s obsahem trans-resveratrolu a jeho beta-1,3/1,6 D-glukanu v poměru 1:1.
Jak se dají charakterizovat jednotlivé jeho složky?
Obsahuje vitamín C, a kromě vitamínu B12 i vitamíny ze skupiny B. Z minerálních látek obsahuje zejména mangan, hořčík a draslík. Slupky vinných hroznů jsou bohaté na vlákninu, která příznivě ovlivňuje činnost střev.
Pivní (pivovarské) kvasnice jsou vedlejší produkt při výrobě piva. Jsou známým zdrojem řady vitamínů ze skupiny B včetně kyseliny pangamové (vitamin B15). Obsahují ale také velké množství minerálních látek – fosforu, draslíku, vápníku, železa, jódu, zinku či mědi. Obsahují také esenciální aminokyseliny a nenasycené mastné kyseliny. Jsou doporučovány při zvýšené fyzické či psychické zátěži, na zvýšení chuti k jídlu a jako doplněk celkové léčby po prodělaném zánětu jater.
Další látka, resveratrol je hlavně známá jako antioxidant, který působí proti negativnímu vlivu škodlivých volných radikálů vyskytujících se v okolním životním prostředí.
Důležitá je poslední z dosud nezmíněných obsažených přírodních látek, beta-glukan. Jedná se o komplexní přírodní polysacharid, často se vyskytující v přírodě. Je znám především tím, že podporuje imunitní reakce v případě napadení organismu infekcí. Některé zdroje uvádějí, že pozitivně působí při snižování hladiny cholesterolu v krvi a udržování optimální hladiny cukru v krvi.
Nimbový olej
Nimbový olej pochází z indického stromu Azadirachta indica, známého také pod názvem nimba či neem.
V tradiční indické medicíně, ajurvédě, je znám již velmi dlouho. Ajurvéda využívá z něj kůru, listy, plody nebo šťávu z listí. Například kůru se v ní používá na snížení horečky, ale také při zvracení nebo průjmu. Společně s listy se používá při různých kožních nemocech. Plody jsou oblíbené jako projímadlo nebo doplněk léčby infekcí močových cest.
Šťáva z listů smíchaná s medem léčí i žloutenku a snižuje hladinu cukru.
Vitánie spavá
Vitánie spavá (Withania somnifera) je též označována jako indický ženšen, vitánie či ašvagandha. Jak již název „indický ženšen“ napovídá je blízká svým působením ženšenu (díky obsaženým látkám).
Rostlina obsahuje především alkaloidy (dusíkaté látky, se silným účinkem na organismus).
V lidovém léčitelství se používá ke zmírnění stresu, optimalizaci krevního tlaku a zejména
pro své spasmolytické působení (Uvolňuje křeče hladkého svalstva). Příznivě působí na psychický stav, posiluje imunitu a také přispívá ke snížení nadměrné hladiny škodlivého cholesterolu a také krevního cukru. Pozitivní je pro unaveného člověka rovněž to, že posiluje paměť.
Pro všechny tyto zmíněné přínosy se podává jako doplněk léčby při rekonvalescenci, nespavosti či při stavech duševního a fyzického vyčerpání.
Artyčok kardový
Artyčok kardový (latinsky Cynara cardunculus nebo Cynara scolymus) je trvalka, jejíž lodyha může dorůst až výšky jednoho metru. Patří do čeledi hvězdnicovité (Asteraceae). Přízemní listy vytvářejí růžici a jsou velké, střídavé a vejčitého tvaru. Historicky je zaznamenáno jeho používání jako potraviny u civilizací v oblasti Středozemního moře (Římané, Řekové, Egypťané). Odtud se rozšířil a v současnosti se pěstuje i v České republice.
Artyčok má pozitivní účinky na naše zdraví, zejména při jaterních a žlučníkových potížích.
Co se týče žlučníku, tak působí cholereticky (zvyšuje tvorbu žluči) a cholekineticky (zvyšuje vylučování žluči). Toto obojí přispívá ke zlepšení trávení a odstranění potíží s ním spojených.
Co se týče jater, posiluje jejich detoxikační činnost. Dále podporuje tvorbu trávicích enzymů ve slinivce. Některé zdroje uvádějí, že pomáhá snižovat i hladinu krevního cukru, cholesterolu a má působí i proti alergickým projevům u kožních nemocí, jako je ekzém. Dá se říci, že svým působením celkově zlepšuje trávení (i díky obsahu hořčin) a látkovou výměnu vůbec. Jako jediný případ, kdy se nesmí užívat, se uvádí těžké nemoci a poškození ledvin. V tomto případě je jeho užívání zakázáno.
S lékařem by mělo být konzultováno jeho použití u akutních potíží v oblasti trávicího traktu a rovněž v případě těhotných a kojících žen.