Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Skořice patří mezi nejoblíbenější koření v Čechách. Je přísadou do perníku, nebo se může sypat na kynuté knedlíky. Hospodyňky by jistě vyjmenovaly celou řadu příkladů, jak ji využít v kuchyni. Pokud ovšem položíme otázku, co to vlastně je a jak nám může pomoci v péči o zdraví, málokdo už odpoví. Maximálně si někdo vzpomene, že je považována za afrodisiakum.
Skořice je zpracovaná a rozemletá aromatická kůra skořicovníku čínského (Cinnamomum cassia). Má kořeněnou nasládlou chuť a příjemnou vůni (za tou stojí cinnamaldehyd, jedna ze složek obsažené silice). Vyrábí se z ní tinktury nebo oleje. Kromě něj se zpracovává i kůra skořicovníku cejlonského (Cinnamomum zeylanicum).
Skořicovník čínský je statný tropický strom, patřící do čeledi Lauraceae (vavřínovité). Dorůstá výšky až 10 metrů. Může být pěstován i jako keř. Vonné listy mají světlezelenou barvu. Žlutavé květy jsou drobné a vytvářejí vrcholičnaté svazečky. Jeho nezralé dužnaté plody vydávají příjemnou vůni. Sbírají se těsně po odkvětu, suší se a na trhu se objevují pod názvem kassiový květ.
Nicméně základní rostlinnou drogou ze skořicovníku je kůra. Obsahuje celou řadu užitečných přírodních látek. Nejvýznamnější z nich je silice, která obsahuje cinnamaldehyd (aldehyd kyseliny skořicové, phellandrin a eugenol). Dále obsahuje třísloviny, pryskyřice, slizy a další složky.
A jak nám může pomoci?
V mnoha ohledech – pomáhá při žaludečních potížích (podporuje trávení, ulevuje při nadýmání, zlepšuje chuť k jídlu a pomáhá při průjmu), působí jako tonikum (celkově osvěžuje) a je také součástí řady mastí, které se používají na uvolnění svalů a při revmatických bolestech. Co ale může překvapit, je to, že skořice patří mezi nejstarší a nejužívanější složky tradičních medicín a lidového léčitelství. Můžeme na ni narazit ve staroindické tradiční medicíně, ajurvédě.
Rovněž na ni nezapomíná ani tradiční čínská medicína – pro ni představovala vyrovnávací prvek mezi elementy jin a jang. Z Dálné Asie doputovala na Blízký východ, můžeme se o ní dočíst i ve Starém Zákonu. Do Evropy se dostala na přelomu 15. a 16. století. Můžeme se o ní dočíst i ve známém Mattioliho herbáři. Ještě donedávna se v lékárnách připravovala Tinktura chinae composita, která se užívala jako digestivum na podporu trávení. Spolu se skořicí obsahovala i tinkturu z chininovníku, hořcovou a pomerančovou. V homeopatii se připravuje ze skořice základ léčiva jako tzv. matečná tinktura. V tradičním léčitelství se ze skořice připravoval nálev, který se užíval proti průjmu. Neměla se používat dlouhodobě vzhledem k silné silici, rovněž by ji neměly užívat děti, těhotné a kojící ženy.
Jako zajímavost na závěr lze uvést, že jako vykuřovadlo se používala skořice i v magii. Staří mágové byli přesvědčeni, že vyvolává vysoké duchovní vibrace a obnovuje duševní a fyzické zdraví. A promiňte, abych nezapomněl – bylinkáři o ní tvrdí, že je to dobré afrodisiakum!