Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Důsledky vlivu nedostatku slunečního svitu na psychiku jsou obzvlášť citelné pro přibližně deset procent populace, která trpí sezónní citovou depresí (SAD). O této chorobě se začalo mluvit před dvaceti lety. Je to porucha, která se výrazně liší od normální deprese a zahrnuje celou řadu problémů a odezní nepostřehnutelným způsobem, přičemž se může podobat obyčejné únavě.
Zimní deprese vykazují celou řadu symptomů, které se skutečně v zimě zhoršují a s blížícím se létem zlepšují, což ovšem neznamená, že postižení jsou v létě naprosto bez příznaků. U většiny z nich potíže vrcholí v listopadu. Existuje rovněž malá podskupina, ani ne deset procent případů, která vykazuje v létě odlišné příznaky, ty je však nutno posuzovat samostatně.
Výskyt tohoto typu deprese je nejslabší u rovníku a směrem k severním zeměpisným šířkám narůstá. Zatímco na rovníku postihuje jedno procento obyvatel, maxima dosahuje s šestnácti procenty. Za povšimnutí stojí, že Islanďané jsou postiženi méně, než jak bychom mohli z geografické polohy jejich ostrova usuzovat, zdá se, že se geneticky přizpůsobili, což je do určité míry chrání.
Hlavní příznaky sezónní citové deprese, která obecně přetrvává pět měsíců, jsou tyto:
- deprese
- nedostatek energie
- nadměrná potřeba spánku
- neutišitelná chuť k jídlu
- nekontrolovatelná potřeba glycidů
- přibírání na váze
- nedostatek sexuální touhy
- pokles zájmu o život, psychická malátnost
Tato choroba je nejběžnější u mladých žen, první příznaky se průměrně objevují ve věku dvaadvaceti let čili dříve než u obyčejné deprese. 75 až 80 % postižených osob jsou ženy a 70 % z nich přiznává, že znají alespoň jednu osobu, která trpí závažnou depresí nebo jinou citovou poruchou.
Tyto osoby se cítí mnohem lépe, jestliže žijí v prosluněném prostředí, a jejich stav se zlepšuje vždy, působíme-li na ně jasným světlem o intenzitě větší než 2 500 luxů. Podáme-li jim tabletky melatoninu, jejich stav se opět zhorší, v takovém případě se u nich vedle spavosti a malátnosti objeví téměř stejné symptomy jako uprostřed zimy.
Poslední výzkumy ukázaly, že sezónní depresi může účinně léčit vitamín D, avšak pouze ve velkých dávkách, které dostaneme jedině tehdy, vystavíme-li se slunečnímu záření, a nikoli formou potravy, v níž jsou jeho dávky omezené. Vše skutečně nasvědčuje tomu, že zlepšování psychického stavu přímo souvisí s hladinami vitamínu D, ať již ho získáváme jeho léčebným podáváním, nebo fototerapií.