Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Léčivá rostlina s půvabným českým názvem šanta kočičí (Nepeta cataria) je bylina používaná nejen v bylinkářství, ale je také dobře známá mezi milovníky koček. Její druhové jméno (cataria, kočičí) souvisí právě s její přitažlivostí pro kočky. Rodové jméno rostliny (nepeta) je zřejmě odvozeno od italského města Nepete, v jehož okolí se šanta kdysi hojně pěstovala.
Je to vytrvalá rostlina, která roste v trsech a dosahuje výšky až 60 cm. Má větvenou lodyhu a listy jsou srdčitého tvaru. Malé květy byly původně bílé nebo slabě růžové, ale postupně se vlivem jejich kultivace změnila barva na modrou až fialovou.
Účinky šanty kočičí
Co se týče původu, šanta kočičí pochází z Evropy a některých částí Asie. Její tradice v léčitelství sahá do dávných dob. Používá se již po staletí. Naše předky zaujalo, že obsahuje halucinogenní látky, byť v nepříliš velkém množství (to samozřejmě neznamená, že by to měl dnes někdo zkoušet!). Ve starých pramenech se uvádí, že lidé kouřili suché listy či žvýkali kořen.
Zatímco u lidí jsou halucinogenní účinky nevýrazné, účinek na kočky je ohromující, ne nadarmo obdržela šanta kočičí přezdívku “kočičí kokain”. Pokud na šantu kočky v přírodě narazí, pak se začnou chovat, jak se lidově říká, jako utržené ze řetězu – v porostu šanty se válejí, trhají a kousají listy a nakonec se svinou do klubíčka. Za tím stojí látka nepetalakton, která se z rostliny uvolňuje do vzduchu a kočky ji vdechují. Podobně působí i výtažky z čerstvých rostlin nebo sušené rostliny, které se např. přidávají do kočičích hraček nebo se ve formě postřiku aplikují na škrabadla. Takto šanta obvykle působí pět až deset minut. Pak v další fázi dochází k útlumu, částečně také proto, že kočky části šanty obvykle snědí, a tak funguje jako sedativum (proto se odvar ze šanty používal v léčitelství jako uklidňující čaj).
Z dalších látek šanta rovněž obsahuje karvakrol, thymol, citral, kyselinu nepetovou, látky iridoidního charakteru, glykosidicky vázané hořčiny apod. Je rovněž zajímavé, že látky obsažené v šantě odpuzují komáry a šváby, údajně také krysy a myši. Vědci tvrdí, že je to proto, že látka nepelakton obsažená v šantě je přibližně desetkrát účinnější odpuzovač komárů než DEET, což je aktivní látka použitá ve většině repelentů. Bylo zjištěno, že šanta odpuzuje také šváby.
Nepelakton ovšem není v přírodě obsažen jen v šantě. Vytváří jej také hmyz, například některé druhy mravenců. Předpokládá se, že je ochraňuje před ostatním hmyzem.
Jako rostlinná droga se v nálevech se používají listy a květenství. V tradičním léčitelství je šanta doporučována pro léčbu nachlazení a horečky, protože podporuje pocení a snižuje teplotu. Rovněž je používána u bolestí hlavy nervového původu. V léčitelství se uvádí, že pomáhá při podrážděném žaludku, poruchách trávení, při kolikách a může obnovit pravidelnou menstruaci. V zevním použití se ve formě obkladu aplikuje na zklidnění podrážděné pokožky. Rovněž lze najít zmínku o tom, že čerstvě nasekaná rostlina má hojivé účinky na řezné rány.
Na závěr můžeme vyvrátit tradovanou informaci, že šanta kočičí působí u koček jako afrodisiakum. Toto přesvědčení vzniklo tím, že šanta kočičí způsobuje „válení koček po zemi“, což je u koček (samic) projev říje. Je to ale málo pravděpodobné, protože to samé způsobuje rovněž u kocourů. Dá se tedy říci, že kočka pravděpodobně takto reaguje na „příjemné“ feromony, které se uvolňují během kočičích námluv a dalších milostných aktivit. Ovšem šanta způsobuje u koček také nesexuální chování, tedy hraní si, pronásledování a lovení.