Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Revmatoidní artritida (RA) je chronické zánětlivé onemocnění kloubů, které může způsobit až kloubní deformitu a destrukci. Kromě kloubů se onemocnění může manifestovat i na vnitřních orgánech těla (plíce, srdce, cévy, periferní nervstvo, tkáně oka a další). RA vede k výraznému pohybovému omezení a tím značně omezuje kvalitu života.
Stále neznáme vyvolávající faktor, který spouští rozsáhlý mechanizmus nemoci. Víme, že jde o autoimunitní proces s tvorbou autoprotilátek, kdy se aktivují autoreaktivní lymfocyty a jiné další imunitní buňky a tento proces se hlavně soustředí na synoviální struktury kloubů, kde způsobuje bludný kruh zánětů. Je nepochybné, že svou roli hraje dědičná dispozice, ale hlavně antigeny vnějšího i vnitřního prostředí.
Po počáteční aktivaci imunitního systému zatím neznámým antigenem (možnými kandidáty antigenů jsou viry, bakterie, ale jsou také diskutovány falešné nebo tělu cizí autoantigeny) dojde k infiltraci synoviální membrány zánětlivými buňkami a lokální produkci prozánětlivě působících cytokinů (TNF alfa, interleukin-1 aj.) a autoprotilátek. Synoviální membrána se přeměňuje na vaskularizovanou granulační tkáň formující pannus. Tato proliferující tkáň přerůstá přes chrupavku a dostává se až do subchondrální kosti. Buňky pannu a další aktivované buňky produkují proteolytické enzymy, které vedou k erozi chrupavky, kosti, vazů i šlach.
Laboratorní nálezy:
Zvýšená až vysoká sedimentace a v akutní fázi C – reaktivní protein (CRP), zvýšené sérové koncentrace IgM a IgG, různé stupně anemie, trombocytóza. Séropozitivita se týká přítomnosti revmatoidních faktorů (80 %) – latex 1:160 a více + bývají přítomny i jiné autoprotilátky. Séronegativita – nepřítomnost revmatoidních faktorů, neznamená příznivější průběh nemoci- protože kdykoliv v průběhu nemoci se mohou revmatoidní faktory objevit. Častá je kombinace s jinou autoimunitní nemocí – RA například se syndromem suchých sliznic (Sjogrenovým syndromem).
Dnešní medicína stále nedokáže uspokojivě léčit toto onemocnění. Snaží se alespoň o snížení aktivity nemoci, zpomalení její progrese. Přesto je většinou nemoc aktivní a dynamická, má tendenci k relapsům a trvale progreduje.