Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Informace o záchvatovitém chování lidí jsou popsány již ve velmi staré literatuře a zasahují daleko do dávnověku. Uspokojivé léčení a výsledky léčení epileptických záchvatů však dodnes lékařské vědě unikají.
Léky
V historii medicíny lze najít předlouhý seznam léků, jež se kdy na epilepsii používaly.
A tento samotný fakt potvrzuje staré pravidlo praktiků: Pokud existuje nějaká nemoc a je na ni nabízeno hodně léků, znamená to, že ani jeden nefunguje.
Takový druh léků se nazývá antiepileptikum. Jejich pomocí nebo kombinací několika druhů se neurolog snaží dostat záchvatový stav pod kontrolu, ale asi u 20 % pacientů s primární generalizovanou epilepsií zůstává terapie mimo medikamentózní kontrolu a statistiky dále uvádějí, že léčba 35 % pacientů s parciální epilepsií má mnoho vedlejších účinků, včetně smrti…
Nové metody
Výzkumné týmy neurologů mají snahu hledat nové cesty léčení, kde by se pozornost neměla soustředit jen na pharma-chemické potlačení záchvatů, ale které by měly směřovat do rozvoje metod s využitím bioaktivních látek, jež podporují neuroplasticitu, neurogenezi a optimalizované fyziologické prostředí uvnitř mozku.
Možnost předvídat, zastavit záchvaty
Ictogeneze = přechod z normální mozkové činnosti ke křečím.
Popisuje procesy přechodu od nepatrných signálů, které se ještě klinicky neprojevují, ale které již lze registrovat pomocí přístrojů zaměřených na sledování mozkové elektrofyziologie, až do záchvatu.
Hlavní linie vyšetřování zahrnuje kvantifikaci mikrozáchvatů pomocí vysokofrekvenčních kmitů, ultraslow / DC potenciálů a mimo-buněčných akčních potenciálů jednotlivých neuronů. To poskytuje možnost předvídat, nebo dokonce znemožnit záchvaty. Biologické mechanizmy ictogeneze zatím nejsou zcela jasné a oblast hypotéz se pohybuje od posuzování vlivu zapojení pyramidálních buněk, interneuronů a astrocytů až po GABAergní a glutamátergní signalizace a iontové poruchy.
Např. na Mayo Clinic v USA používají neurologové pokročilou technologii včetně sledování průběhu záchvatu na jednofotonové emisní počítačové tomografii (SPECT) a současně ho registrují magnetickou rezonancí (SISCOM). Dokážou již lokalizovat epileptogenní zóny na invazivním video-EEG (VEEG), zapojují do sledování elektroencephalografii, pozitronovou emisní tomografii a další testy za tím účelem, aby přesně diagnostikovali epilepsii a šli přitom co nejvíce do hloubky ictogeneze.
Dnešní výzkumné týmy studují použití nových léků, majících jiné mechanizmy účinku, než známe u antiepileptik, studují možnosti využití speciálních zařízení pro implantovanou mozkovou stimulaci a nové mikro-operační možnosti. Výsledky ze studií mozkové stimulace pomocí přístrojů první generace prokázaly velmi vysokou úroveň bezpečnosti, ale jsou nutná zlepšení v účinnosti.
Víte, že onemocnění charakterizované záchvaty postihuje více než 50 milionů lidí po celém světě? Přejme tedy vědcům, aby bylo jejich bádání co nejúspěšnější, aby přinesli pokrok a poskytli lidem s touto nemocí úlevu.