Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Být kreativní znamená umět vyjádřit sám sebe. Ať už slovy, obrazem, hudbou nebo třeba pomocí nového záhonku na své zahrádce. Kreativita nám byla dána do vínku. Cokoliv vytvořeného naší duší činí tento svět krásnějším a je po právu druhými obdivováno. Jak se vlastně nové nápady rodí?
„Dělit svět na fantazii a realitu je nesmysl. Všechno je informace, která nějak proudí,“ pravil kdysi jeden vědoucí člověk. Z jistého úhlu pohledu již všechno existuje. Nemusíme ani tak silou vůle něco vymýšlet, jako se spíše napojit na to, co se v mentálním světě již vyskytuje.
Samozřejmostí pro člověka, který má zkušenosti s tím, jak funguje lidská mysl, je to, že myšlenky nevznikají v mozku, ale přicházejí do něj z jemno-hmotného prostoru kolem nás. Je proto projevem pýchy myslet si, že něco je skutečně mým vlastním výtvorem. Vždy jsme pouhým nástrojem nebo maximálně těmi, jímž úkolem je dát myšlenkám výslednou podobu, formu. I jeden z nejlepších světových kreativců v reklamě John Hegarty tvrdí, že prohlásit, že vaše myšlenka je originální, je velmi arogantní. Mnohem vhodnější slovo je NEOTŘELÝ. A to proto, že funkcí kreativity by podle Hegartyho mělo být zpochybňovat, vysvětlovat a inspirovat náš světonázor.
Tvořit srdcem, nikoliv rozumem
Ve filmu Osudové setkání je scéna, ve které jeden mladík dostává od spisovatele radu: „Napiš, co tě napadne – SRDCEM. Pak to přepiš – HLAVOU.“ Už zde dnes padlo, že to, co tryská z hlubin naší duše (z našeho srdce), má hodnotu a je druhými příznivě přijímáno. A naopak, každý z nás většinou vycítí, pokud je nám prezentováno něco, co nemá žádného ducha, žádnou energii, žádnou novou, přidanou hodnotu. Než tvořit z rozumu, je lepší netvořit vůbec.
Jak to tedy udělat, aby nápady přicházely přirozeně a samy, přímo z naší duše?
Dopřejte si hodně meditace a spánku (mozkových vln theta a delta)
Cestu k tvořivosti je dobré začít vydatným odpočinkem 🙂 Na jednom semináři se Esther a Jerry Hicks zeptal pán, který měl šest měsíců prázdnin a chtěl napsat knihu, jak to má udělat. Odpověď zněla, aby na knihu na pět a půl měsíce zapomněl, jezdil na ty nejkrásnější pláže světa, relaxoval, užíval si a nabil se tou nejlepší možnou energií: „Pak, z této vysoké energie, napíšete knihu rychle a hravě,“ dověděl se. Napřed je ale třeba mít tu energii.
Spousta vynálezců dlouhou dobu intenzivně pracuje a přemýšlí nad novým objevem a řešení vznikne poté, co se mysl totálně uvolní – například po odpoledním zdřímnutí nebo relaxaci v horké vaně.
Sám jsem absolvoval tři týdenní pobyty ve tmě a mohl jsem proces vznikání nových nápadů pozorovat částečně „zpomaleně“, z nadhledu, jakoby více uvědoměle: Bylo to tak, že nápady začaly přicházet do ticha. Poté, co se mysl čtvrtý, pátý den, vyprázdnila a „nezůstalo v ní nic.“
Má opakovaná zkušenost je, že nefunguje zapnout si ráno notebook a násilně chtít něco vytvořit. Pokud chci záměrně tvorbu nápadu podpořit, tak úmyslně začnu nedělat nic 🙂 Lehnu si do postele (což miluji) a čekám 🙂 Je to čistá fyzika – každé prázdno má tendenci se něčím novým zaplnit. A pokud si prázdno a odpočinek vytvoříte poté, co jste se předtím tématem myšlenkově zabývali, studovali ho, promýšleli, sbírali informace, bude to úplně dokonalé 🙂
Už v jednom z předchozích článků jsme si říkali, že uvolněnost je základ pro cokoliv. Pro tvořivost to platí dvojnásob, je to minimálně 50 % úspěchu. Můžete-li, tak celý týden odpočívejte. Příště si konkrétněji řekneme, jak ještě více svou mysl pro nápady nastavit.
Literatura:
Hegarty J. (2015): Hegarty o kreativitě. Pravidla neexistují Praha: Slovart.