Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Opětovné spojení se silou záměru
Kvantové okamžiky se projevují odlišnými způsoby prakticky u každého, ale to, jak se obvykle projevují, obzvláště tím, jak jsem právě popsal, že to jsou velmi intenzivní, překvapující, laskavé, shovívavé a trvalé a probíhají tam, kde člověk nachází sám sebe. V Tau by se to nazývalo přijímání, navrácení zpět k Tau, navrácení na místo, odkud jsi přišel, zatímco si žiješ tady, v nitru žiješ jako v nebi.
Lev Tolstoj o tom vlastně napsal knihu nazvanou Království Boží v nás, která pojednává o tom, jak jej mít v sobě. Nevím, jestli tolik pojednává o ponechávání jako takovém, o opětovném spojení s tím, co nazývám oblastí záměru nebo také silou záměru. Myslím, že záměr, že má kniha The Power of Intention opravdu není o tom, jak ego říká: Hodlám něco uskutečnit, a proto to udělám. Nemá to s tím nic společného. Je to opak toho. Takže oblast záměru je opravdu oblastí, ze které se všechny věci uskutečňují.
Jediné, co musíš učinit, je znovu se spojit s touto oblastí, s touto tvořivou oblastí, která určuje všechno na tomto světě, deseti-tisíce věcí v hmotném světě, a dostat se s tím do souladu. A to si myslím se děje ve smysluplné fázi našeho života, že se znovu spojíme s naším zdrojem, se zdrojem našeho bytí. Kastanidis hovoří o tom, že existuje souvislost mezi tebou a touto oblastí záměru, ale pro téměř všechny je to zapomenutá souvislost.
Občas zjišťujeme, panebože, je tu něco většího, něco se tady děje … potkáte správného člověka, správné věci se objevují a mám synchronický … Carl Jung vymyslel tento pojem, synchronismus, to znamená, že jakoby spolupracuji s osudem, chtěl bych to, protože všechno prostě funguje správně a ukazují se ti správní lidé a tak podobně.
Tahle záležitost začíná opravdu ve tvém životě podněcovat a začínáš vidět, jak se to zakořeňuje v celém svém rozsahu, když opouštíš ego, protože ego je to, co většina duchovních učitelů včetně Pataňdžaliho nazývá falešné já. Ta myšlenka, že jsi tím, co máš a co děláš, co si o tobě myslí ostatní lidé, že jsi odloučen od všech ostatních a že jsi odloučen od Boha, je prostě mylná.
Je to jako bys tím žil, a právě proto se v Jungově citátu praví, že co bylo pravdou na jaře, se na podzim stává lží. A doslova žijete ve lži, snažíte se naplnit svůj osud, který byl na vás uvalen společností, správnými lidmi a tak, ale také existuje hudba, kterou jste sem přišli hrát a vy to víte.
Záměr tě vyzývá, abys hrál tu hudbu a vzal na sebe to riziko a dělal všechno, co se od tebe vyžaduje, ať už je to cokoliv, a já budu tady, abych tě provázel a usnadnil ti to. Nebude to boj. Nebude to tak složité. Právě jste si to namluvili. A o tom bude moje příští kniha, bude o našich myšlenkových pochodech, které nám brání změnit dlouhodobé myšlenkové schémata. Proč má někdo skoro celý život nadváhu? To není kvůli tomu, že by byl předurčen, aby byl tlustý.
Oni prostě uvažují odlišným způsobem a stejné je to se závislostmi nebo s tím, proč neustále do svého života vtahuješ stejný typ lidí, pro tebe nějakým způsobem špatných lidí. To jsou všechno jenom dlouho navyklá myšlenková schémata a když je zpochybníme, vidíme, že nejsou ani pravdivá. Všechna jsou lži.
Žijeme ve světě, kde je možné všechno, kde neexistují náhody. Je tu organizující inteligence, která podporuje vše v tomto vesmíru, a my žijeme jako bychom byli tou malou mikroskopickou oddělenou částečkou, která vždy musí dělat věci určitým způsobem a určitým způsobem se přizpůsobit. Nic z toho však není pravda.