Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Ambice versus Scurvy Elephant
Otázkou je, zdali ambicí je mít něco, co nechceš mít. Když lidé čtou Tao te ťing, často říkají, nemusím nic dělat. Prostě budu sedět a ponechám vše náhodě a co se má stát, se stane Je to téměř jako návod na lenost a lhostejnost. Já to tak vůbec nevnímám.
Na jaře našeho života, neboli v ambiciózní fázi života, nás učí být dobrým občanem, přizpůsobit se, dostat se do správných škol, dostat správný druh práce a tak dále. Například ženy, velmi často učí ženy a mladé dívky, že jejich důležitá role je být dobrým členem rodiny, přizpůsobit se své rodině – být dobrou sestrou, být dobrým sourozencem, zúčastňovat se rodinných setkání. To je odpovědnost, kterou máš. Musíš se ukázat na večeři na Den díkůvzdání a musíš tam být na Vánoce a musíš se naučit ctít svou matku a otce a být dobrou dcerou a nakonec tvým skutečným úkolem je mít manžela a děti a ty ve stejném duchu vychovávat.
Na tom není vůbec nic špatného. Na počátku života tomu tak je. Většina lidí to tak udělá, protože se zdá, že je jen málo těch, co tak neučiní. Těch pár, kteří tak neučiní, nazývám scurvy elephants a je to výraz, který jsem pochytil, když jsem žil v sirotčinci v Mount Clemons v Michiganu. Přišel jsem domů ze školy a zeptal se paní, která to vedla, paní Scarf: „Co je to scurvy elephant?“ „Kde´s to slyšel?“ Řekl jsem, že to řekla moje učitelka – mojí učitelkou ve třetí třídě byla paní Poole – když mluvila s ředitelkou za dveřmi třídy a řekla, že Wayne Dyer byl v její třídě scurvy elephant.
Paní Scarf tedy zavolala ředitelce a zeptala se, co to znamená a ona řekla „No jo, to je Wayne, všechno poplete.“ Učitelka neřekla, že byl v její třídě scurvy elephant. Řekla, že byl disturbing element (rušivý element). Scurvy elephant místo disturbing element, to je výraz, který jsem používal tak dlouho, co se pamatuji. Je to stará wayneovská příhoda, která se o mně vypráví.
Existuje pár lidí, kteří mají cit pro to, kým jsou a čím se stanou. Ti ve svém životě velmi brzy přestali být závislí na dobrém názoru ostatních lidí. Byl jsem jedním z nich. Když jsem vyrůstal, opravdu jsem uvnitř sebe věděl, jak dělat určité věcí a jak budu žít svůj život a jak vydělávat peníze, jak uvést věci do pohybu a jak se nermoutit nad tím, co si o tobě ostatní myslí, dokonce i jako malý chlapec v sirotčinci.
Jako bych se s tím narodil, jako bych to znal. Příhody, na které si vzpomínám, které jsou o mě za těch časných dnů mého života, byly… zní to skoro jako ambice.
Byla to ambice, ale vždy ve mně něco říkalo, že vydělávání peněz není všechno, že existuje něco víc. Bylo to spíše o mně, že jsem byl schopen vnést blahobyt do svého života jakýmkoliv způsobem, jakkoliv a kdykoliv, kdy budu chtít, a že to bylo docela jednoduché. Bavil jsem se tím.
V době mého dospívání, když jsem sloužil na vojně a dokonce i na univerzitě, jsem vždy vnitřně uplatňoval tento koncept, a že by to tak všichni měli dělat. Navenek jsem jakoby dělal to, co všichni, ale vnitřně jsem cítil, že nemusím být součástí ničeho.
Takže co se týče té záležitosti s ambicí – existuje tu mnoho desinterpretací a musíte být velmi opatrní, když o tom mluvíte, protože nedávno jsem o tom poskytoval rozhovor a nějací lidé přišli a tvrdili, že jsem říkal, že nemá smysl být dobrou matkou, vychovávat děti, mít dobrou rodinu a podobně. Nic z toho jsem neřekl ani náznakem.
Říkám, že v nás dojde k proměně. Kdy se to stane, na to můžu dát opravdu jen obecná vodítka. Často se to stává s příchodem 30. roku, někdy mezi 31. a 33. Je to velmi obecné. Kdy v nás dojde k jakési proměně. Znám na to téma jednu slavnou písničku: Is That All There Is.
I z vlastního života si pamatuji, co bylo pro mě důležité na počátku mé kariéry, dokonce až do mých 30, 40 let, jako například kolik knih jsem napsal a prodal, jestli jsem na seznamu bestsellerů a kolik peněz jsem vydělal, jestli jsem se dostal do Tonight Show a kolikrát, protože být tam vícekrát než někdo jiný vždy znamená více. Jenže tímto způsobem to nelze vyhrát.
A pamatuji si na to, jak jsem nad tím přemýšlel, ty věci pro mě byly důležité. Nebyly jediným důvodem, proč jsem psal. Mé psaní vždy vycházelo z něčeho hluboko ve mně, ale pravdou, že jedním z důvodů byla ambice. Šlo o to, kolik týdnů můžu zůstat na seznamu bestsellerů. Bylo to o tom, kolik knih můžu mít v prvním vydání, kolik jich mohu prodat a měl jsem tomu podobný druh zaměření.
A pak se cosi ve mně změnilo, když jsem si začal uvědomovat, že na těch věcech už tolik netrvám. V podstatě se stalo to, že v mém psaní i v životě nastal posun ke smyslu. A tak mé první knihy byly o psychologii, o tom, jak pomoci sám sobě – Your Erroneous Zones (česky: Vaše bludy, 1995), Pulling Your Own Strings a The Sky’s the Limit. Všechno to jsou knihy zaměřené na to, jak nakládat s oblastí psychologie, s oblastí vývoje sebe sama a tak podobně. Byly to manuály, které mohly pomoci ostatním lidem změnit jejich životy.
Proměna ve mně zůstala a jediné, co mohu říci je, že se to stalo téměř přes noc a už jsem o tom nemohl dále psát. Také už nehrálo žádnou roli, kolik peněz vydělám nebo jakou pozici budu zaujímat na seznamu bestsellerů a tak podobně. Bylo to, jako bych začal cítit, že už dále nemůžu psát o psychologii, ale že chci stále více psát o duchovnu a o tom, jaký dopad může mít duchovní poselství na lidský život.
Pamatuji si, jak jsem mluvil se svým agentem v New Yorku a jak jsem mu říkal, že napíšu knihu, která se bude nazývat You’ll See It When You Believe It (česky: Uvidíte, až tomu uvěříte, 1996), a že bude pojednávat o jednom z nejdůležitějších duchovních principů a o tom, jak jej aplikovat. Řekl: „Ne, ne, ne, ne, o ničem takovém nebudeš psát. To se nebude prodávat, lidé to nechtějí. Nakladatelé to nebudou chtít.“
Já jsem mu stále opakoval: „Ale Artie, teď se nacházím v této fázi, to je to, o čem mám potřebu psát.“ Řekl: „Ne, ne, ne, napíšeš dvě knihy. Napíšeš knihu o tom, jak vydělávat peníze, jak všechny ty zásady uplatnit a tím vydělat peníze, protože lidé chtějí vydělávat peníze.“
A potom řekl: „A napíšeš knihu o sexu.“ To bylo právě v době, kdy byla velmi populární doktorka Ruth (pozn. překl.: Ruth Westheimer, americká sexuoložka) se svou knihou Everything You Wanted to Know About Sex. Řekl: „Víš, každý zná tvé jméno, napíšeš o tom knihu.“ A já na to: „Vždyť já o sexu nic nevím. O čem to mluvíš, to mám o sexu napsat celou knihu? Jsem na tom stejně jako kdokoliv jiný.“
Takže jsem napsal a odeslal osnovu a tento přerod, tato proměna, byla vnitřní záležitost. Již jsem nadále nemohl dělat to, co jsem dělal v době, kdy jsem se nacházel v ambiciózním období života. Nemohl jsem setrvávat tam, kde jsem byl, nemohl jsem zůstat jako profesor na významné univerzitě, se zajištěným místem, postavením a plnou profesurou, a to mi bylo po třicet let.
Jenže tu byla část mého já, která říkala, že nemohu prostě chodit do stejné třídy a vyučovat stejné kurzy, i když to bylo snadné a příjemné a měl jsem skvělé místo. Ambice v tamtom smyslu tu už nebyla, ale můžeš být ambiciózní i v duchovním rozměru. Ale pozornost není zaměřena na to, jaký bude výsledek. V centru pozornosti je žít život tak, jak víš, že bys ho měl žít.
Když jsem na té univerzitě skončil, cítil jsem se svobodně jako nikdy předtím. A velkou ironií je, že rok poté, co jsem opustil univerzitu, co jsem se jednoduše vzdal této zaručené pozice, zaručeného místa pro zbytek mého života, vydělal jsem za první rok více peněz, než kolik jsem vydělal za celých 36 let předtím dohromady, aniž bych se vůbec na peníze soustředil. Skoro jsem na ně přestal myslet.
Když moje knihy zaútočily na seznam bestsellerů, jakoby se všechno uzavřelo. Ta úplnost spočívala v realizaci toho, že jsem musel psát o tom, co se odehrávalo ve mně, a pak jsem napsal You´ll See It When You Believe It, Real Magic, The Power of Intention a Inspiration a další knihy, které následovaly. Všechny jsou něčím, co je ve mně, o čem vím, že ze sebe musím dostat, a ať už se ocitnou na seznamu nebo ne, jestli vydělám peníze nebo ne; ironií je, že od toho odvrátíš svou pozornost.
Právě se chystám učinit to znovu. Právě se chystám napsat další knihu a tou poslední věcí na světě, o které přemýšlím je, kolik jich prodám a jestli vůbec, jak se jí bude dařit a tak podobně. Nemůžu se dočkat, až to samo vyplyne a moje ego s tím nemá nic společného.
Na tohle místo se jakoby dostanete, když se přesouváte do smysluplné fáze svého života, ve které vás vede něco větší, něco silnější, s čím jsi neustále ve spojení a čemu zcela věříš.
Předtím jsem hovořil o tom, jak ženy a mladé dívky učí, jaký má být jejich život a spousta toho se točí kolem ega – jak získat více, udělat více, trápit se tím, co si ostatní lidé myslí, odloučení a podobné věci. Pak se dostanou do období života … vidím to, když o tom mluvím před publikem, zejména ženy vstávají a souhlasně pokyvují. Vím, že se mnou již takto souhlasilo tisíc nebo dva tisíce žen. Slyšel jsem je říkat, že přestože zasvětily svůj život jak být dobrou matkou, dobrou sestrou, dobrou dcerou a že se přizpůsobovaly a dělaly všechny toto věci dobře a že jsou na to hrdé, že nyní jsou někde jinde, že se nacházejí v jiné etapě svého života.
A to je to, o čem mluvil Jung – co bylo pravdou na jaře, se na podzim stane lží. Pokud se budu snažit žít smysluplný život na základě toho, jak zapadám do své rodiny, budu žít ve lži. Určitě je toho více. Mnohem, mnohem více.
Tuto proměnu nazýváme kvantovou proměnou a je to velmi zajímavý koncept. Byly o tom napsány i knihy. Quantum change je jedna z nich. U-Turn je zase další. A je to velmi fascinující koncept.