Proměna – Interview s Waynem Dyerem (3. část)

cm zena utes

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Proměna
Pak v našem životě dojde k proměně. Chcete přejít od ambice, hromadění, prosazování se, získávání a porážení a tak podobně, začínáte chápat, že to není naplňující, že ti to nic nedává a začnete si uvědomovat, že v této inkarnaci máte omezené množství času, a že tolik času promrháte, abyste se dostali nahoru před jiného člověka.

Rád bych se o něco podělil. Je to výrok jednoho z největších učitelů v mém životě, Carla Junga. Byl jsem trochu vyškolen v jungeovské terapii a analýze. Jung napsal něco, co se jmenuje Fáze života: „Naprosto nepřipraveni vstupujeme do podzimu života. A co je horší, vstupujeme s chybnou představou, že naše pravdy a ideály nám budou sloužit jako doposud. Ale nemůžeme žít v podzimu života podle programu, jaký jsme měli na jaře. To, co bylo na jaře úžasné, bude nepatrné na podzim, a to, co bylo na jaře pravdou, se na podzim stává lží.“

Tato slova Carla Junga mě velice ovlivnila, a pokud bych je mohl parafrázovat, v podstatě říká, že když se přesouváme k smysluplné fázi života, k podzimu našeho života, bereme s sebou myšlenky, pravidla, směrnice a opatření, která jsme se naučili v jarním období života, které se výlučně zaměřuje na ambici a prosazování se, na získávání více a být lepším než někdo jiný. Vezmeme tyto výmysly do podzimu našeho života, kde smysl hraje větší roli než ambice, ale jak Jung říká, žijeme životem lží.

A to proto, že to, co jsme považovali za pravdu na jaře, se na podzim stává lží, ale nevíme, jak se dostat do smysluplné fáze našeho života, tj. do období, kdy se vrátíme do doby, kdy jsme byli v lůně matky, do těch prvních devíti měsíců.

To je smysluplná fáze, kdy jsme se odevzdali, kdy – jak říká Lao-c‘ – jsme nic nedělali, kdy jsme se nechali vést. V této fázi věříme své přirozenosti, uvědomujeme si, že zde nejsme pro to, abychom dělali více, hromadili věci a byl lepší než někdo jiný. Vůbec ne.

Jedním z mých velkých učitelů z počátku mého života byl Abraham Maslow – vzpomínám si, jak říkal velmi konkrétně, že pokud se chceš seberealizovat, pokud chceš žít smysluplný život, pak první věcí, kterou musíš udělat, je stát se nezávislým na dobrém názoru ostatních lidí. A druhou věcí je odpoutat se od výsledku. To byla dvě nejdůležitější kritéria pro velmi funkční lidi, což je přesným opakem toho, co jsme se naučili v ambiciózní fázi našeho života.

Odpoutat se od výsledku znamená, že děláme věci ne, abyste vydělali hodně peněz. Děláte to proto, že je něco ve vás, co vám říká, že kvůli tomu tady jste, že tohle musíte udělat, že to je vaším smyslem, že uděláte svět lepším místem. Že naplníte svůj osud, svou dharmu, ke které jste se přihlásili ještě předtím, než jste vstoupili do matčina lůna.

Myslím, že to začínáš cítit v sobě, jak se dostáváš do fáze, kterou Jung nazývá podzimem života; chceš se do toho dostat vyzbrojen celou sbírkou praxí a názorů a směrnic, které pracují pro tebe, místo aby pracovaly proti tobě. Takže nehledáš naplnění ve vytyčování cílů, předháněním druhých, snažením se vyhrát, trápením se kolik peněz vyděláš nebo jestli se to bude ostatním lidem líbit.

Zpátky k egu, ego říká, že na tvé pověsti záleží, takže se nauč, aby tě měli rádi. Proto lidé mají takový problém s politikou a politiky. Politici se důsledně snaží – nehledě na skupinu, kterou oslovují – aby lidé s nimi souhlasili, pak jim namlouvají něco jiného, nemá to význam a nemají sílu.