Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Druhý díl- Hlavní roli v léčbě nemoci hraje pacient sám.
V prvním díle jsem popsal čtyři úrovně vývoje nemoci:
stres -obranu- napadený orgán – příznak nemocí – a popsal jsem klasický obecný postup léčby. Vycházejme nyní z toho faktu, že jsme vystopovali posloupnost nemoci a příznak nemoci vidíme až nahoře – jako důsledek. Je to jako komín na střeše domu, ze kterého se valí černý, hustý kouř. Když chceme zabránit kouři, nemůžeme prostě ucpat komín na střeše, ale musíme jít dovnitř domu a uhasit oheň v kamnech – ve sklepě. Když komín ucpeme, celý dům se naplní kouřem, až nakonec vybuchne a shoří. Léčení jako reakce na příznak nemůže mít trvalý efekt, ba naopak ještě více daný problém posouvá do chronicity. Léčba musí být vedena individuálně od příčiny: od sklepa – od kotle. To platí hlavně pro chronické nemoci.
Nechci, aby toto řádky vyzněly v tom smyslu, že zavrhuji klasický postup léčby, ale chci hlavně zdůraznit nutnost komplexního přístupu a hlavní úlohu samotného pacienta, který si musí se svou rodinou „vyklidit prostor ve sklepě“ a vytvořit takové podmínky pro „kotel“, aby dobře spaloval a ve svých důsledcích vypouštěl z komína jen průhledný bílý kouř.
A nyní přejdu přímo do praxe.
Přichází klientka s chronickou autoimunitní nemocí (nebudu konkretizovat), kdy jsou postiženy dva důležité systémy, vývoj nemoci v hrubých rysech odpovídal v minulém díle popsanému schématu a trval více než 20 let, s vypěstovanou závislostí na chemické posilovače s lékařsky podloženými degenerativními projevy na sliznicích. Je třeba ještě doplnit, co jsem v minulém díle nezmínil, že obvykle tyto stavy vedou k invaliditě pacienta, k depresi, k izolaci od společnosti, ke ztrátě zaměstnání, k nedostatku prostředků a k závislosti na rodině a státu.Ten díky pojišťovně hradí popsaný klasický postup léčení.
Tak přesně takovou pacientku máme před sebou. Jaké jsou šance? Je vůbec možné ji vyléčit?
Proces nemoci se dostal hodně daleko. Již jsou přítomny degenerace. Imunitní systém téměř na nule a když reaguje, tak chybně. Nelze dávat velké naděje. Nelze hovořit o vyléčení. Náš cíl může spočívat ve zmírnění projevů, v uklidnění imunitního systému, aby si netvořil protilátky, aby dokázal sám rozlišovat, co je dobré a co špatné. Tedy ve své podstatě nám jde jen o zastavení postupu choroby a doufat, že se v těle nacházejí ještě nějaké buňky, které nejsou zcela zničené, a že tělo najde sílu k regeneraci a obnově postižené tkáně.
To vše může pacientka uskutečnit, jen když totálně změní přístup k chápání své nemoci! Bude to ji a její rodinu stát hodně odříkání, stát ji v této změně nepomůže, protože léčení není jenom o podávání nějakých léků. Bude to trvat dlouho, uvedl jsem, že vývoj nemoci trval více než 20 let.
Co myslíte? Pustila se pacientka do léčení, nebo zůstala u klasického postupu?
Léčivý proces by měl obsahovat několik kroků:
- Biologická léčba – smyslem je přimět obranný systém, aby správně reagoval. Je to velmi individuální proces, můžeme jej nazývat imunomodulací, biomodulací, biorezonancí – technik a systémů je více. Cílem je, aby se v případě autoimunitní nemoci netvořily protilátky, a aby se přestaly orientovat na postižené tkáně. To je totiž důležité: Když se tak stane, dostává postižený orgán šanci. Přestane tam zánět a může se znovu postupně obnovit jeho funkce. Pak už nemusíme dodávat pomocné léky proti zánětu, proti bolesti, proti alergii apod., tím opět odlehčujeme například střevu, ledvinám….
- Posílení vylučovacích orgánů – Nejdůležitější úlohu sehrávají játra a ledviny. Tyto orgány mají na starosti odvádět jedy z těla ven. U chronického onemocnění je vždycky velké množství jedů!!! Střevo – obrovská kapitola nesmírné důležitosti – sehrává jasnou úlohu v imunitě, detoxikaci, v příjmu důležitých živin apod. Opět chci zdůraznit, že u chronických nemocí je vždy přítomna dysbióza – nedovedu si představit výjimku. Dokud není ve střevu symbióza, léčivý proces bude probíhat neúspěšně. Existuje již také speciální obor – mikrobiologická terapie, který vykazuje velké pokroky v léčení.
Lymfatický systém – má úlohu imunitní a drenážní. U chronických nemocí, zánětů je zde přítomen vždy problém. Je to logické. Udělám přirovnání: Umyvadlo – to je sliznice, sifon pod umyvadlem = odpad, to je lymfatický systém. Když je sifon ucpaný, pak voda neodtéká a umyvadlo je špinavé, nefunkční, přetéká. Jako v případě chybně fungujícího lymfatického systému bude sliznice stále zduřelá, oteklá, hnisající, prostě nehojící se, stále nějak nečistá.
Lymfatickému systému musíme věnovat velkou důležitost – pokud ne, zánět v těle se nebude léčit. Celý proces uvedený v bodě č. 2. se nazývá odjedování a používají se k tomu byliny, antihomotoxické prostředky a jiné potravní doplňky. - Obnova postižených buněk – Tento proces můžeme nazvat regenerací. Zabývá se tím mitochondriální medicína, enzymoterapie, metoda zhášení volných radikálů, okysličování krve, endogenní dýchání, infúzní terapie vysokými dávkami vitaminu C… Cílem je dostat do postižené buňky energii, obnovit metabolizmus, katalyzovat všechny životní funkce buňky, odblokovat zablokovanou enzymatickou aktivitu. To vše souvisí s regenerací.
- Odblokovat stres – nejdůležitější bod. Měl jsem jím vlastně začít, je velmi obsáhlý. Vyžaduje zvláštní kapitolu. Ta bude příště.
Pokračování:
Proč se léčba nedaří III