Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Jestliže lékař říká, že je vhodné udělat vyšetření „pro každý případ“, často to znamená, že máte asi problém, který pravděpodobně není významný. Předtím, než dáte svůj souhlas, obzvláště pokud má být vyšetření invazivní, snažte se dozvědět, čeho se ten problém týká. Ptejte se: „Bylo by riskantní, kdybych to vyšetření nepodstoupil zrovna teď? Mohl bych přijít až tehdy, pokud mé příznaky přetrvají?“
„Vyšetříme pro každý případ“ může být fráze charakteristická pro alibistické lékařství, podobně jako třeba prohlášení „rád bych měl toto vyšetření právě pro případ, že se rozhodnete mě později zažalovat.“ Tento přístup je obsažen v každém jednání praktického lékaře, který se snaží snížit riziko, že bude zažalován pro chybný postup. Lékaři v této době jsou (ne tak docela bez ospravedlnění) plní obav ze žalob kvůli chybnému postupu. V klimatu, kdy se žalobcům nabízí mnohamiliónové odměny, kdy raketově narůstají přirážky k pojistnému pro takové případy, mnoho praktických lékařů změnilo způsob, jakým provádí svou práci. Některé takové změny mohou být pro vás přínosné – jako třeba když je lékař svědomitější nebo když vám lépe vysvětluje vedlejší účinky nasazené léčby. Ale ne všechny změny jsou žádoucí.
Výzkumníci z harvardské univerzity dělali průzkum mezi praktickými lékaři o jejich názorech na podávání žalob, a zda by kvůli nim udělali nějaké změny ve způsobu provádění své praxe. Bylo zjištěno, že lékaři velmi přeceňují možnost, že na ně bude podána žaloba za selhání: v průměru se lékaři domnívali, že v daném roce byla pravděpodobnost obžaloby asi 20 %, což je asi trojnásobek skutečnosti. Zkoumaní lékaři odhadovali, že pokud by kvůli jejich nedbalosti došlo k poškození pacienta, bude na ně v 60 % případů podána žaloba. Ve skutečnosti se zjistilo, že jen 2 % takových případů nedbalosti vedlo k žalobě. Odhady lékařů tedy byly 30násobně vyšší. Následkem tohoto strachu ze soudní pře připouštělo 80 % lékařů, že budou vyžadovat doplňková vyšetření a procedury.
Jestliže lékaři vyžadují vyšetření, o kterých ví, že nejsou nezbytná a dělají to jen kvůli zmenšení rizika podání žaloby, jejich pacienti mohou podstupovat potenciálně nebezpečné procedury a mohou mít zbytečné obavy, že jejich zdravotní stav má být sledován. Také přitom stoupají náklady na léčení. Podle sdružení AMA náklady na tuto defenzivní péči ve Spojených státech činí 20 miliard dolarů ročně a stále rostou.
Úsměvné je na tom to, že tato snaha lékařů, aby se ochránili před žalobami, je pravděpodobně neúčinná. Pacienti převážně žalují ty lékaře, které nemají rádi. Jestliže pacient pocítí lékařovu aroganci, odstup nebo nezájem a pak něco nedopadne dobře, výsledkem může být podání žaloby. Pokud je ale jejich vzájemný vztah dobrý, jen zřídka dojde na soudní dohru.
Články tohoto seriálu popisují situaci ve zdravotnictví USA, ale mnohé názory a postřehy autora odpovídají i situaci v ČR.