Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Mnoho knih a článků radí lidem, kteří hledají tu nejlepší lékařskou péči, aby se obraceli na super-specialistu v nejbližší univerzitní nemocnici, jehož odborné zaměření koresponduje s jejich zdravotní potíží. Označením super-specialista máme na mysli ty lékaře, kteří nemají jen určitou specializaci, ale zaměřují svůj zájem na malou oblast v rámci této specializace.
Například takový super-specialista kardiolog se může zaměřit jen na poruchy srdečního rytmu. Takoví experti obvykle působí ve specializovaných zdravotních zařízeních, například těch, které patří k univerzitám. Já s tímto typickým doporučením nesouhlasím. Než abyste konzultovali každý problém, který přijde, se super-specialistou, zkuste se na něj obrátit, jen když vám to doporučí lékař zabývající se primární péčí – kvůli vašim pochybnostem nebo kvůli problému, který má takový charakter. Super-specialisté bývají nejlepší z pohledu velmi zvláštních nebo komplikovaných problémů, ale nikoliv pro běžné problémy. Jsou to ale dobří lékaři pro poskytnutí oponentního názoru, protože jejich pohled může být odlišný ve srovnání s lékaři „první linie“. Super-specialisté znají zpravidla poslední informace z diagnostiky a léčby – přinejmenším v oblasti, kterou se zabývají. Můžete, ale nemusíte se řídit jejich radami, avšak jejich pohled na váš problém vám může pomoci seřadit si své možnosti řešení. Protože super-specialisté jsou autoritami ve své úzké oblasti, lidé chybně předpokládají, že toho vědí mnoho i v širším pohledu (což nebývá pravda). Jsou to v prvé řadě výzkumníci, kteří nejsou zkušení v běžné medicíně, jako lékaři, kteří ji provozují na plný úvazek. Mnoho renomovaných super-specialistů, se kterými jsem se setkal, mělo absurdní nedostatek znalostí ze všeobecné medicíny. Jsou tím, co Němci označují jako „Fachidioten,“ doslova přeloženo jako „specialisté – idioti“. Jde to až tak daleko, že se vzrůstající specializací toho experti vědí stále víc a více o menší a ještě menší oblasti, až nakonec vědí úplně všechno o ničem.
Pokud jste konzultovali svůj problém s lékařem primární péče a s jedním nebo více specialisty a oni nejsou schopni dát dohromady řešení nebo když máte diagnostikováno něco, co se vyskytuje jen vzácně a váš lékař s tím nemá zkušenost, pak uvažujte o návštěvě u super-specialisty. Pokud se vám podaří najít takového, který se zabývá případy, jako je váš, takový lékař by vám mohl nabídnout neocenitelnou pomoc.
Jsou ale specialisté za všech okolností lepší než lékaři primární péče? Je kladívko lepší než šroubovák? Záleží to na tom, co se má řešit. Všeobecně jsou lékaři primární péče lepší v každodenní lékařské praxi. To je to, čemu se učili a o co se pravděpodobně i zajímají. Tito lékaři bývají zpravidla lepší z lidské stránky medicíny a v prevenci. Mají tu nejlepší pozici, ze které mohou koordinovat lékařskou péči a rozhodovat, kdy je vhodné se obrátit na specialistu – a na kterého. Mnoho pacientů, kteří se rozhodnou sami si určit, kterého specialistu potřebují navštívit, končí u nesprávného specialisty, který je stojí jen zbytečný čas a peníze.
Ačkoliv specialisté občas omezují svou praxi jen na pacienty s problémy z jejich specializace, někteří věnují část svého času primární péči. Někteří to dělají dobře, jiní však mívají málo zájmu a entuziasmu pro všeobecné lékařství. Může to být tím, že je zajímají více pacienti s problémy z jejich zaměření, nebo se možná tolik nenamáhají, aby se seznamovali s posledním vývojem v praxi všeobecného lékařství.
Ve srovnání s praktickými lékaři mají specialisté a zvláště super-specialisté větší tendence k radikálním řešením. Vyžadují větší počty vyšetření – hlavně s pomocí nejmodernější techniky, předepisují více léků a častěji hospitalizují pacienty. Zda více znamená lépe, to závisí na konkrétních podmínkách, ale u amerických lékařů se projevuje obecná tendence k častějším zákrokům.
Určité problémy mohou být určitě nejlépe řešeny specialisty. Chemoterapeutická léčba zhoubného nádoru bývá téměř vždy koordinována s onkologem. Těžký diabetes by měl být zřejmě řešen endokrinologem. Ale i v těchto případech je stále žádoucí mít lékaře primární péče, který dohlíží nad celkovým stavem. Specialisté mohou předkládat svá doporučení tomuto praktikovi, který zajišťuje, aby věci nesklouzly špatným směrem.
Lidé, kterým se dostává péče od různých specialistů, ale bez žádné koordinace, mohou trpět. Vyšetření mohou být zbytečně opakovaná. Lék předepsaný jedním specialistou může působit proti účinkům jiného léku, předepsaného jiným specialistou. Na některé věci se může úplně zapomenout. Když je kardiolog u pacientky zaměřený na krevní tlak, její ortopéd léčí artritidu v kolenou a dermatolog zase její lupenku, pak se nikdo nestará o její potíže s prsními bradavkami a neposílá ji na mamografické vyšetření; nedostává se jí optimální péče – bez ohledu na jak vysoké úrovni působí každý specialista zvlášť.
Články tohoto seriálu popisují situaci ve zdravotnictví USA, ale většina názorů a postřehů autora odpovídá i situaci v ČR.