Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Sama velmi dobře zná projevy premenstruačního syndromu, protože právě ty ji dovedly k práci, kterou dnes dělá. Dana-Sofie Šlancarová o sobě říká, že před každou menstruací trpěla jako pes a nenáviděla ji. Dnes ji miluje, a ještě o ní přednáší a píše. Jejím záměrem je, aby si svůj menstruační cyklus zamilovaly všechny ženy a aby začaly využívat potenciál, který je v něm uložený, a aby objevily schopnosti a dary, které jim příroda nadělila v jejich neustálé proměnlivosti. Premenstruační syndrom je podle ní civilizační choroba a je možné se ho zbavit. Jak? To vám prozradí v tomto rozhovoru.
Dana-Sofie Šlancarová je zakladatelka projektu Cyklická žena® a propagátorka ženské cykličnosti, spisovatelka a nakladatelka. Autorka a spoluautorka řady cyklických knih. Její vášní je krom psaní také biohacking, fotografování, cestování a unschooling.
Co je to „premenstruační syndrom“ (PMS) a jaké jsou jeho hlavní projevy?
Jak říká jeden můj kamarád: Když si doktoři nevědí s něčím rady, dají tomu název „syndrom“, a pod to se schová úplně všechno. V tomto případě jsou to nepříjemné stavy, které se dějí ženám několik dní před spuštěním měsíčního krvácení a mohou zahrnovat jak nepříjemné fyzické projevy, například bolesti podbřišku, zad nebo kloubů, migrény, předmenstruační křeče či nateklá prsa, nohy i celé tělo; tak projevy psychické, například zvýšenou únavu, neschopnost se soustředit, přecitlivělost, úzkosti, hádavost, změnu sexuální touhy nebo pocity zahlcení a přetížení. Častá je také zvýšená chuť k jídlu, zejména na sladké.
Tyto projevy se u jednotlivých žen liší – některé ženy jsou v pohodě, ale jiné ženy tuto fázi prožívají mnohem úkorněji: jsou neschopné jít do práce kvůli silným bolestem v podbřišku nebo kvůli migréně, trpí nevolností nebo omdlíváním, jiné ženy zase mají regulérní depresi…
Zkrátka a jednoduše: PMS je něco, po čem ženy rozhodně netouží…
Co tyto projevy způsobuje? Dá se tomu nějak zabránit?
Já se domnívám, že PMS je novodobá civilizační záležitost a má co do činění se strašáky dnešní doby, kterými jsou například stres a nedostatek odpočinku (ty tak z 80 %), špatné stravování, nedostatek pohybu (v přírodě), elektrosmog a podobně.
Většina žen, se kterými jsem pracovala a s nimiž jsem řešila problémy spojené s PMS, se snažila zvládnout všechny své životní role na 200 % – jak roli zaměstnané či podnikající ženy, tak roli mámy, tak hospodyňky, tak manželky či partnerky. Se spoustou zodpovědnosti, kterou si na sebe nabraly, se v jejich životě začal objevovat stres – a jak víme, když je naše tělo ve stresu, nedokáže regenerovat, naše orgány nefungují správně, naše imunita se snižuje, naše odolnost a výkonnost, psychická i fyzická, klesá, a tím se vlastně jen ta stresová spirála točí dál a dál, až se z ní nedokážeme vymanit.
Tyto ženy často taky nedostatečně spí, káva je to, co si dávají místo toho, aby si dopřály chvíli odpočinku… Jsem si jistá (a vím to i sama od sebe a od řady svých klientek), že odpočatá a dobře vyspaná žena PMS nemá.
Jak se žena může o sebe starat, aby tyto stavy nepřicházely?
Rada číslo 1 je spánek – dostatek spánku po celý měsíc, a zejména na konci premenstruační a během menstruační fáze.
Řada žen namítne, že si to nemůžou dovolit, že mají malé děti atp. To je ale jenom záležitost vnitřního rozhodnutí. Znám ženy, které mají šest dětí, malých, a klidně si během menstruace najdou tři dny na odpočívání, čtení a nicnedělání.
Základní věc, kterou si ženy musejí uvědomit, je to, že když neodpočívají, tak pak jim všechny činnosti trvají dvakrát, třikrát tak dlouho, a ještě dělají chyby a podobně. Když si ale ten odpočinek dopřejí, všechny činnosti, které potřebují udělat, udělají rychleji, takže čas strávený spánkem a odpočinkem se jim vrátí. Navíc: čím déle žena neodpočívá, tím je vyčerpanější, protivnější, víc ve stresu, víc chyb dělá, míň toho zvládne, hůře a déle regeneruje… Spirála stresu a vyčerpání je vlastně taková energetická dluhová past.
A také: ženy, které už znají slovo cykličnost nebo termín „cyklická žena“ vědí, že po menstruaci přichází fáze měsíce zvaná dynamická, ve které všechny zanedbávané věci zvládnou levou zadní, takže opravdu není třeba nic hrotit v situaci, když jsou unavené proto, že jejich hormony jsou právě na nule…
Říkáte hormony na nule? Co to znamená?
Tento pojem jsem převzala od regresního terapeuta Patrika Bálinta, který se hodně zabývá ženskou cykličností právě z hlediska hormonálních změn. Těsně před menstruací dochází v ženském těle k tomu, že základní ženské hormony klesnou téměř na nulu, a to je okamžik, který řada žen zná:
Je nám zle. Nechce se nám nic dělat. Chtěly bychom jenom spát. Naše tělo je vypnuté. Náš mozek se přepne do meditativního modu a odmítá řešit analytické, racionální úlohy. Můžeme jíst, co chceme, ale pořád máme pocit nedostatku energie. Je nám zima. Je toho na nás moc. Všechno nás vyčerpává.
Ve chvíli, kdy se hormony zase začnou zvedat (krom progesteronu, který nastupuje až po ovulaci), tak se zase začneme cítit jinak a stane se to tak nějak „samo od sebe“.
Ale protože nevíme, že to, že jsme unavené a přetažené a je nám zle, je jen jednorázovou záležitostí hormonálního „propadu“, tak se snažíme tělo nastartovat právě kofeinem, teinem, cukrem a podobně. A to je špatně, protože tím mu ubližujeme a celý svůj stav ještě zhoršujeme, zejména z dlouhodobého hlediska.
PMS nepřichází ze dne na den, ale buduje se měsíce a roky.
A rady číslo 2 a 3?
Já bych ještě něco kratince dodala k té radě číslo 1: Pokud máte děti, choďte spát s nimi, a večer už se nevracejte k práci – nebo aspoň v premenstruační a menstruační fázi ne. Dáchněte si s nimi během dne, dejte si dvacet, to stačí.
Jestliže děti nemáte, ale máte náročnou práci, zkuste v těchto dnech chodit spát o hodinku dřív. A pokud máte možnost si dát během dne dvacet, tak to určitě udělejte. Já na to mám vychytávku, binaurální nahrávku, která pozitivně působí jak na můj mozek, tak na moje tělo. Trvá 15 minut a já vždycky během ní tak napůl usnu, ale po těch 15 minutách se probudím osvěžená a nastartovaná.
No a další rady: další důvod, proč špatně regenerujeme, je to, že naše těla jsou vystavená neustále nějakým rádiovým, elektrickým, magnetickým a jiným vlnám. Spoustu času trávíme v uzavřených budovách, kde navíc ani není pořádný čerstvý vzduch.
Takže moje rada je chodit, chodit ven – a chodit bosky, pokud to jde. Hýbat se, dýchat, dopřát tělu, aby v něm přirozeně proudila energie a nestagnovala například v pánvi (protože pořád sedíme). Chození bosky zase způsobí, že ta negativní energie, která v našem těle dělá paseku, odejde do země, a my se naopak ze země dobijeme tou pro nás dobrou. Naši předkové chodili bosky od jara do podzimu – a nebylo to jen tím, že neměli na boty…
Jídelní doporučení by byla na dlouho, nicméně je vědecky dokázáno, že projevy premenstruačního syndromu zesiluje nadměrná konzumace cukru, mléčných výrobků, slaných pokrmů, smažených jídel, jídel s konzervanty, aditivy a podobně. Tedy cokoli, co je obecně považováno za nezdravé, může mít vliv i na PMS.
Zesílená chuť na sladké během premenstruační fáze je nicméně také dokázaný fakt, takže v tomto ohledu doporučuju například čokolády bez cukru (ideálně bio), ovocné (raw) dortíky nebo třeba obilná mléka, která jsou jemně sladká, a přitom obsahují pouze cukry, které vznikly fermentací. Rozhodně nedoporučuju si sladké v této fázi odpírat, ale je dobré si dát takové sladké, které tělu pomůže.
Reagují všechny ženy stejně? Existují ženy, které žádné „emoční výkyvy“ apod. nemají? Může se žena na premenstruační syndrom nějak „předpřipravit“? Například když začne na sobě pracovat nebo meditovat, tak že se stane vyrovnanější?
Tahle otázka směřuje k psychickým projevům PMS, a moje odpověď je ano. Meditace by byla mojí radou číslo 4 a osobní rozvoj radou číslo 5.
Díky výše zmiňovaným hormonálním změnám se nám během měsíce mění i to, jak přemýšlíme, jak uvažujeme, jak funguje náš mozek. A během premenstruační fáze se ženy dostávají do přímého kontaktu s podvědomím, kde je uloženo leccos – věci příjemné, ale zejména ty potlačované a nepříjemné, a ty se právě v této fázi derou na povrch a chtějí být slyšeny.
Proto jsou ženy v premenstruační fázi kritické k sobě i k okolí, vidí, co všechno je špatně, najednou se chtějí rozvádět… A tady právě stojí za to se naučit ovládat svou mysl – třeba skrze meditaci, plus pracovat na svých stínech, což je osobní rozvoj.
Často jde totiž o to, že žena řeší svého manžela, že není doma, že jí nepomáhá, ale skutečná příčina její nespokojenosti tkví někde úplně jinde, třeba v tom, že už je 6 let doma s dětmi a chtěla by zase znovu do světa, mít zase zaměstnání, být užitečná jinde než jen doma u plotny.
Důležitou součástí práce na psychických projevech premenstruačního syndromu je tedy i to podívat se do sebe a objevit tu skrytou příčinu své vnitřní nespokojenosti. Protože ona se dostává na povrch právě v PM fázi, a když ji ženy potlačují a potlačují, jednoho dne (nebo pokaždé v této fázi) to bouchne a někdo si to slízne…
Detailně o tom píšu v článku, který je možné najít na internetu a který se jmenuje „Jak nebýt v premenstruační fázi jako papiňák“.
Jste autorkou mnoha knih, tou nejnovější je Malá velká cyklická dívka Sára. O čem tato kniha je? Od jakého věku by podle vás rodiče měli dívky s touto problematickou seznamovat?
Pokud čtenáři znají knížku Mirandy Gray Cyklická žena, tak budou tušit, o čem je Sára. Knihu Cyklická žena jsem spolupřeložila a vydala v roce 2013 a ona nastartovala celé „cyklické hnutí“, ze kterého mám ohromnou radost.
Pro ty čtenáře, kteří ji neznají, je to kniha, která (ženy) seznamuje s tím, jak vlastně doopravdy fungují. Že nejsou lineární jako muži, ale že díky proměnám svých ženských hormonů se mění čtyřikrát do měsíce. Miranda pak detailně popisuje tyto čtyři fáze (dynamickou, ovulační, premenstruační a menstruační) a ukazuje ženám, jaké během nich mají silné stránky ve všech oblastech svého života – a co jim naopak nepůjde a mají to odložit na jindy.
Po vydání této knihy jsem začala o cykličnosti přednášet a z těchto kurzů vznikly další dvě knihy: kniha Návod na ženy, která předává informace o cykličnosti a 4 ženských fázích vtipnou formou jak ženám, tak zejména mužům – no a letos (2020) konečně přišla na svět i knížka, která tyto informace přibližuje dospívajícím dívkám v období první menstruace.
Malá velká cyklická dívka Sára je příběhem 13leté Sáry, která ještě nemá menstruaci, a tak trochu se na ni těší, ale trochu víc se jí bojí. Ale má skvělou mámu, která jí vysvětlí nejen to, jaké jsou ty naše čtyři ženské fáze a jak se u mámy i u Sáry a u všech malých i velkých holek projevují a jak je Sára může využívat třeba ve škole, ale zmíní se i o prvním milování, o hormonální antikoncepci – no a pochopitelně je tam toho hodně o té první menstruaci a fyzických projevech dospívání. To vše je vyprávěno jako příběh z dnešní doby.
Mám na knihu zatím úžasnou zpětnou vazbu, že ho s radostí čtou jak holky, tak jejich mámy, a spousta z nich si ho čte společně, a to je skvělé.
Naše generace měla jen omezené informace (většinou čerpané z knihy Děvčátka, na slovíčko) ohledně toho, co to ta menstruace vlastně je, a tak mnoho žen toto období považovalo za otravné, bolestivé, nepříjemné. Ale tak to být rozhodně nemusí – a hlavně: menstruace se nerovná menstruační cyklus. Ten má celkem 4 fáze a trvá celý měsíc, tedy cca 28 dní (nebo 24 nebo 32 nebo… – zkrátka podle toho, jak dlouhý má žena cyklus). A tyhle fáze mají různé dary, a když je žena zná a respektuje, chová se podle toho, tak se cítí mnohem lépe, víc toho zvládá – a nemusí mít ani PMS.
Mým cílem bylo ukázat dívkám, že se menstruace a projevů dospívaní nemusejí bát, že menstruace nemusí bolet, že PMS nemusí existovat a že každá z ženských fází má své velké výhody a je jinak úžasná a jedinečná. A v neposlední řadě je tahle knížka i pro rodiče, aby načerpali inspiraci, jak o těchto tabu, ale přitom tak zásadních věcech můžou se svou dcerou hovořit.
Dano-Sofi, moc vám děkuji za rozhovor! Webová stránka: www.cyklickazena.cz/