Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Neuropatie obecně jsou onemocnění celého systému periferních (koncových) nervů, což zahrnuje stránku hybnosti, citlivosti, poloho-citu a nervového zásobení vnitřních orgánů. Periferní nervy mají za úkol vést nervový vzruch z centra nervové soustavy (mozku a míchy) na periferii a naopak, postižení se projevuje porušením nebo přerušením tohoto přenosu.
Jednotlivá vlákna periferního nervu se liší tloušťkou, schopností vést vzruch, funkcí, odolností proti škodlivinám, poraněním a toxinům. Záleží i na místě nervového poškození. Při vzniku neuropatie hraje roli velký počet faktorů. Jednu skupinu tvoří faktory genetické, ať už vrozené dispozice nebo metabolické poruchy, druhou skupinu vlivy vnější – výživové, toxické, imunitní, pozánětlivé i mechanické.
PŘÍČINY NEUROPATIE
Polyneuropatie můžeme rozdělit na dědičné (kam spadá např. onemocnění Charcot-Marie-Tooth) a získané, které mohou mít různé příčiny, nejčastěji metabolické. Kromě cukrovky (diabetes mellitus) je to poškození jater, ledvin, onemocnění štítné žlázy. Při poruchách příjmu a vstřebávání potravy potom nedostatek vitaminů řady B. Velmi významnou příčinu představuje i alkoholismus. Nejčastější formou, vyskytující se v populaci, jsou neuropatie diabetické (vedlejší onemocnění vzniklé následkem cukrovky). V populaci je poměrně značné procento diabetiků a jejich počet vzrůstá každým rokem téměř o 20 000 osob. Což je číslo alarmující. Diabetická polyneuropatie je často vůbec prvním příznakem do té doby zatím nepoznaného onemocnění a bývá ve velké míře i značným terapeutickým problémem.
PROJEVY ONEMOCNĚNÍ
Ať už vznikla polyneuropatie z jakékoliv příčiny, její klinický obraz bývá velmi podobný. V popředí jsou potíže cítivosti, což se projevuje poruchou čití většinou na dlaních, častěji na ploskách nohou, různé typy brnění a mravenčení, které přecházejí až do bolestí rozličné intenzity, často i velmi palčivých. Vlivem horšího zásobení svalstva nervy dochází k úbytku svalové hmoty v postižených oblastech a ke snížení svalového napětí. Aby lékař mohl stanovit diagnózu neuropatie, zjišťuje od pacienta údaje o těchto potížích a během klinického vyšetření zaznamenává snížení až vyhasnutí šlachosvalových reflexů. Pomocníkem je mu neurofyziologické vyšetření zvané elektromyografie (EMG), které vykazuje změny ve vedení periferních nervů. Postižení je možné touto metodou zachytit u počínajících neuropatií, kdy pacient ještě nemusí mít žádné klinické potíže.
DIABETICKÁ NEUROPATIE
Jak již bylo řečeno výše, cukrovka se řadí na přední místo v příčinách onemocnění neuropatií. Diabetická neuropatie pak patří k nejčastějším komplikacím diabetu mellitu. Může být postižena kterákoliv část periferního nervového systému. Neuropatie se rozdělují podle stupně postižení a subjektivního vnímání pacienta. Postižení bývá nejvíce v oblasti cítivosti, následně ve smyslu periferních obrn končetin. Výskyt je převážně na dolních končetinách, kdy postižení “stoupá” od plosek vzhůru, většinou symetricky na obou končetinách. Postižení rukou a následně horních končetin bývá méně časté, spíše až po delší době trvání onemocnění. Nejnápadnější subjektivní potíže jsou brnění, pálení, bolesti, nebo naopak pocity chladu, a to zejména v noci po ulehnutí do postele. Někdy pacient nesnese ani dotek přikrývky, který vnímá jako bolest. Jindy převládá necitlivost, poruchy mají typické rozložení – ponožko-vitého nebo rukavicového charakteru.
Poruchy poloho-citu a rovnováhy bývají až u těžších forem neuropatií. Výjimečně se neuropatie objeví i na jiných periferních nervech než na končetinových. Může se jednat o pokles ústního koutku způsobený obrnou lícního nervu, pokles víčka či obrnu pohledu, k níž dochází díky postižení okohybných nervů. Při poškození nervstva neovladatelného vůlí může být zasažen v podstatě jakýkoliv vnitřní orgán. Důsledkem je pak například omezení hybnosti a vyprazdňování žaludku, průjmy z postižení inervace střeva. Velmi nepříjemné a léčebně obtížně ovlivnitelné jsou poruchy srdečního rytmu, sklony ke kolapsům. Poměrně časté jsou i poruchy sexuální. K nejhrůznějším komplikacím z nedostatku periferního zásobení patří tzv. diabetická noha s narušením tkáně plosky a nohy, která může vyústit až v diabetickou sněť s nutností amputace končetiny.
JAK PACIENTŮM POMOCI?
Nejdůležitější postup při léčení diabetické neuropatie je v první řadě úprava cukrovky, což je v pokročilejších stadiích správné nastavení léčby inzulinem. Klasická medicína přináší pacientům řadu možností ovlivňování potíží, poruch čití a bolestí cestou analgetik různého typu, včetně léků určených primárně k léčbě depresí a epilepsie. Je nutné podávat i léky ke zlepšení prokrvení končetin. Nedělitelnou součástí léčby diabetické neuropatie je účinná cílená rehabilitace, zejména pobyty v lázních.