Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Vítejte u nového seriálu, jehož téma se týká většiny z nás!
PROČ JE DNES TAK TĚŽKÉ VYCHOVÁVAT DĚTI
Každý rodič dobře ví, že vychovávat dítě není snadný úkol. Před jeho narozením máme většinou jasné představy o tom, jak budeme vychovávat, co povolíme a co ne. Jakmile se však staneme rodičem, mnohé z našich představ vezmou za své. Čeho se ale většinou držíme, je styl, kterým dítě vedeme, formujeme.
KLASICKÉ POJETÍ
V tradičním pojetí výchovy se vymezují tři základní výchovné směry – autoritářský, liberální a demokratický.
Autoritářský neboli direktivní styl se vyznačuje pevným vedením, výchovou pomocí příkazů a zákazů, odměn a trestů. Rodiče zde vystupují v roli toho, kdo přikazuje (nadřazený), děti v roli toho, kdo poslouchá (podřízený).
Opakem je pak výchova liberální, kdy děti nemají hranice a nemusejí dodržovat žádná pravidla. Dítě si může jednoduše dělat, co chce. Rodiče bývají přesvědčeni o tom, že dítě samo ví nejlépe, co je pro něj dobré, a nechávají ho rozhodovat o všem, bez ohledu na jeho vývojovou úroveň. Oba tyto výchovné extrémy však vedou k nízkému sebevědomí dítěte, pocitům osamělosti, bezradnosti a absenci sebedůvěry.
Demokratický neboli autoritativní styl výchovy je považován za zlatou střední cestu ve výchově. Zjednodušeně řečeno jde o citlivé nastavení hranic, kdy je přihlédnuto k potřebám dítěte a jeho schopnostem vzhledem k věku.
Tyto styly výchovy jsou nám povětšinou známé. V praxi je pak ve větší či menší míře při výchově uplatňujeme. Nelze však říci, že vychováváme např. „demokraticky“, spíš jde o naše výchovné tendence.
ČERSTVÝ „VÍTR“
Dnes však do výchovy vstupují „nové“ výchovné trendy, jako např. kontaktní rodičovství, výchova dle Naomi Aldort, koncept kontinua nebo v poslední době stále modernější koncept Nevýchovy. Všechny tyto směry staví na větším respektu a ohledu k dítěti, dítě je zde na stejné úrovni jako dospělý.
Základem kontaktního rodičovství je fyzická a psychická blízkost rodiče a dítěte, díky které rodič (nejčastěji matka) dokáže rozpoznat potřeby dítěte a intuitivně na ně reagovat. Mezi principy kontaktního rodičovství patří kojení „na požádání“, často až do 4 let věku dítěte, nošení, společné spaní dětí a rodičů. Pláč dítěte není vnímán jako prostředek k manipulaci, ale jako prostředek komunikace. Kontakt umožňuje lepší „napojení se na dítě“, jeho přijetí.
Výchova podle Naomi Aldort staví na budování vztahu s dítětem, dítě by nemělo být rodičem neustále poučováno a ovládáno, dominantní zde není ani rodič, ani dítě. Jde o výchovu, kde hlavní roli hraje vzájemná úcta a respekt. Dle autorky jedině tak může z dítěte vyrůst sebevědomý, „zdravý“ člověk.
Koncept Nevýchovy jde více „do praxe“. Ve své podstatě vychází z myšlenek Naomi Aldort, rodičům ale nabízí ucelený koncept „receptů“, jak vyjít se svými dětmi v klidu a pohodě, a to zejména v náročných výchovných situacích (odmlouvání dítěte, vztek, odmítání spolupráce apod.).
DŮLEŽITÝ JE VZÁJEMNÝ VZTAH
Na první pohled by se mohlo zdát, že výchova se tak stává snadnou. Vybereme si koncept, aplikujeme jej a vše bude fungovat. Každý rodič i vychovatel však dobře ví, že praxe je jiná. Chyba není v konceptu nebo rodiči/vychovateli, ale ani v dítěti. Výchova je opravdu založena na našem vztahu s dítětem. Jsme to právě my, rodiče, kteří o dítě pečují, sledují jej, sdílejí s ním jeho radosti i trápení. Jsme to my, kdo dítě zná nejvíce. V praxi se často setkávám s případy rodičů, kteří přijdou a řeknou: „Dítě nás vůbec neposlouchá. Přitom vychováváme kontaktně, dodržujeme všechny principy kontaktní výchovy.“ Tito rodiče jsou většinou milující, dětem věnují mnoho času a v případě, kdy to nějak „nefunguje“, prožívají pocity selhání a viny. Stejně tak i v případě, kdy se odkloní od pravidel vybrané výchovy. V záplavě pravidel výchovy se však někdy vytrácí právě to jednoduché „já-ty“, naše naladění se na dítě, potažmo naladění se na náš vztah.
Někdy se do výchovy pustíme s takovou vervou, že jednáme na úkor sebe samých. V dnešní společnosti, kdy jsou na nás kladeny nároky na všech frontách, není těžké se do takové situace dostat. Příkladem tak může být maminka, která se dítěti maximálně věnuje, hraje si s ním od rána do večera, vyváří zdravé pokrmy s dítětem na zádech, chodí na baby cvičení a další rozvojové aktivity, večer dítě uspává i tři hodiny, v noci se nevyspí, protože dítě je neklidné. A ráno od začátku. A po čase zjistí, že je dítě nevrlé, podrážděné, protože je přetížené a jí dochází trpělivost, je vyčerpaná a nešťastná. Ve snaze o „dokonalost“ tak zapomíná, že i ona je člověk, který potřebuje odpočinek a čas sama pro sebe. Zlatou střední cestou pak tedy zůstává řídit se vlastním rozumem a citem. Ve výchovných trendech hledat tipy a inspiraci, jak „vylepšit“ náš vztah s dítětem. Naladit se na ně a užívat si společné chvilky s ním. A nezapomenout přitom na to, že musíme pečovat nejen o dítě, ale i o sebe. Právě proto, abychom mohli být „dobrým“ rodičem.
PhDr. PAVLÍNA HLAVÁČOVÁ