Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Vlastní utopení mi bylo velikou inspirací k zamyšlení se nad tím, že hlavní a nejpoužívanější vstupní branou do člověka jsou plíce. Od ještěrky jsem se kdysi naučil jejímu zvláštnímu způsobu dýchání a na zařízení EEG-Biofeedback si ověřil, že její historický styl je nejefektivnější formou i pro lidské tělo (včetně Ducha, je-li). Objevil jsem objevené – zásadní vliv dechového mechanizmu na všechny procesy v těle. Konečně mi došlo, že okysličená krev potřebuje mimo jiné i odpadní oxid uhličitý pro svoji dopravu a tím i dopravu živin a hlavně kyslíku do cílových tkání. Také mi došlo (neobjevené…), že cyklická změna jeho koncentrace napomáhá rozšiřováním a stahováním průsvitu cévek výměně krve na periferii. Kdyby ještěrka se svým otvorem v srdci dýchala stejným způsobem, jako obvykle činí člověk, během několika minut by bylo po ní. A to byl poslední krůček k pochopení principu a následně i zařízení, které nutí člověka dýchat ještě účinněji, než to dělá ještěrka. Důležité je objevit principy; zařízení samo je již jen malým alternativním problémem inspirace. Jedním z nejjednodušších, nejúčinnějších a nejlevnějších řešení je kupodivu nepatrně upravený běžný dřezový sifon. Vzhledem k tomu, že se tento snadno omyvatelný sifon nebere do úst, toliko potravinářsky schválený náustek, a zhruba 125 ml vody v něm je určeno pouze pro bublání (vibrace), vlhčení a čištění vzduchu, není zde žádný hygienický problém.
Kde lze při dýchání sifonem očekávat pomoc: kašel a plicní problémy, zahlenění, bolesti hlavy, stres a psychoalergie, vředy, přepracovanost, kandidózy a plísně, akné, poruchy imunity a časté infekce, rakovina, chemoterapie, ozařování, jaterní skvrny a poruchy jaterní činnosti, únavový syndrom, nepozornost, mikrospánky, křeče v nohách, nespavost, malátnost, deprese, angína pektoris a jiná oběhová selhávání, astma, alergie, autoimunitní nemoci, ekzémy, roztroušená skleróza, tloušťka a pocity hladu, otoky, vaky pod očima, opilost, bolesti kloubů, posportovní a námahové bolesti a únava svalů, poruchy vidění, neplodnost i těhotenství, laktace, rekonvalescence, cysty, poruchy a bolesti při menzes, horečnaté a zánětlivé stavy, stárnutí, závislost na kouření či drogách a abstinenční příznaky, poruchy paměti. A co jsem nejmenoval, to si doplňte, protože to pomáhá vždy, kromě některých traumat hrudníku, kdy je intenzivnější dýchání kontraindikováno.
Zjednodušeně: kromě omládnutí lze očekávat regeneraci a čištění organizmu a v první řadě krve, návrat mladistvě rozpustilých a tvořivých myšlenek, včetně tělesné aktivity nezbytné k jejich realizaci.
Předchozí nevypadá moc věrohodně, stejně jako jiné jednoduché až geniální vynálezy. Hřeje nás ale na duši potřeba mnoha lidí svěřit se, že a jak moc jim sifon pomáhá. Ovšem když se to právě vám nebude líbit, tak máte alespoň náhradní díl pod umyvadlo. Je to fakt univerzální a tím i šetrné.
Také ruský akademik V. F. Frolov uvádí pozorovaná zlepšení na podobném přístroji vlastní konstrukce TDI-01, registrovaném v ČR SUKL 89/488/99-INN, u následujících chorob (citace z návodu): alergická psoriáza (lupénka), artróza, ateroskleróza, diabetes (cukrovka), gastritida, gynekologická onemocnění, hemeroidy, herpes (opar), chronická bronchitida, chlamýdie, chřipková onemocnění, impotence, ischemické onemocnění srdce a mozku, ischias, křehkost kapilár, mastopatie (chorobné stavy prsní žlázy), migréna, myomy, nehnisavý zánět ledvinových klubíček, neplodnost žen, osteochondróza, paradentóza, polyartritida, pneumoskleróza (kalcifikace plic), polycystóza ledvin, polypy, pyelonefritida (zánět ledvin), rýma, srdeční arytmie, tromboflebitida, tuberkulóza, varixy (křečové žíly), vegetativně kapilární dystonie, vředová kolika, vředové onemocnění trávicího traktu, vysoký krevní tlak, zánět čelistní dutiny, zánět čelních dutin a jiné choroby. Vhodné též pro hubnutí 1 kg týdně. (Pozn.: Co jsem ale viděl, tak žádný dodavatel tohoto nezhubl…)
Jeden z obvyklých rehabilitačních postupů u hustého zahlenění při cystické fibróze využívá také dechovou masáž průdušek přístrojem vytvářejícím tlakové rázy s pomocí balónku nebo kuličky (flutter). Existují ale i další trenažéry.
Dýcháním sifonem dochází vlivem nízkofrekvenčních dynamických vibrací bubláním k uvolňování hlenů z průdušek méně frekventovaných oblastí plic. Běžně člověk totiž dýchá jen zlomkem své kapacity a to má za následek zanášení nepoužívaných průdušek starým houstnoucím hlenem plným prachu, mikrobů, zbytků krvinek i odloupaných odumřelých částeček sliznice.
Nedostatečně a povrchně dýchající člověk má v plicích mohutné smetiště, které u nesportovce obvykle přesahuje polovinu dechové kapacity. Toto plicní smetiště je jako každé jiné smetiště semeništěm nákazy, protože mikrobům, plísním i virům se zde velmi dobře daří. Nánosy znečištěného a hustého hlenu v průdušinkách blokují průchod vzduchu a tím přenos kyslíku a oxidu uhličitého v alveolech, takže člověk je přidušený. Časem si na to navyká, ale výrazně se zvyšuje opotřebení organizmu. Může dojít k chronickému menšímu (i většímu) otoku plic, což zhoršuje průtok krve malým oběhem a mechanicky v malém oběhu zvedá tlak. To ale nelze snadno změřit a pozná se to mnohdy až pozdě podle zvětšení pravé srdeční komory. Následná neschopnost dodávat do levé komory dostatek okysličené krve z plic vede až k levostrannému srdečnímu selhávání. Zprvu samozřejmě velmi nenápadně…
Praktické použití sifonu:
Provádíme (ústy) plynulý nádech a tak dlouhý výdech sifonem, jakého jsme schopni. Nádech provádíme odspodu – nejdřív bránicí s vyklenutím břicha (vystrčením), potom plynule roztahujeme hrudník mezižeberními svaly a nakonec zvedáme ramena a lopatky. Výdech opět plynule do minima, jak se to jde. Tím se zlepšuje i návyk automatického dechu.
Tempo dýchání volíme pohodlné, spíše pomalé a dech co nejhlubší. Cítíme, jak v sifonu vzduch pravidelně probublává kapalinou. Tvorbou bublin dochází k tlakové vibraci, která závisí na výšce kapaliny uvnitř a na rychlosti dechu. Vyšší hladina kapaliny a pomalejší plynulý dech (tvorba velkých bublin) zvyšují celkový efekt masáže.
Řasinkové buňky vnitřku průdušek jsou bubláním výrazně stimulovány k vyšší pohybové aktivitě, což se spolu s uvolňováním staršího hustého hlenu a žádoucí novotvorbou řídkého hlenu projevuje lehkým odkašláváním a polykáním hlenů až po několik dalších hodin. Při prvních aplikacích může charakteristické čištění (odkašlávání a polykání) trvat překvapivě i do dalších dní. Poznamenávám, že polknutý hlen není na závadu, neboť se podílí na ochraně sliznic trávicího systému před vlastními trávicími šťávami.
Dlouholetí kuřáci mohou časem vykašlávat i mnohaletý hlen tmavšího až asfaltérského zabarvení.
Obvyklá je zvýšená únava běžně málo používaných dýchacích svalů, která odeznívá někdy až po měsíci pravidelných dechových masáží. Ztuhlá tkáň nepohyblivých svalů a průdušek může vytvářet i po slabém cvičení stejný otok jako velmi unavené svaly a vazy kdekoliv jinde na těle. V hrudi se to projevuje lehkým pobolíváním. Proto je nutno zvyšovat délku a intenzitu dechové masáže postupně, jinak únava a otok starých tkání během prvních dnů dechových cvičení odrazuje. Nezapomínejte, že nedostatečně používaná (mimo sportovce a jogíny) plicní tkáň je také poněkud tuhá a na plný dech se musí týdny a někdy i měsíce adaptovat. Máte-li patologicky křehké cévy nebo průdušky, převrtejte díru v zátce (dále jen „špunt“) ze šesti 6 mm (kterou jsem tam udělal já) na 8-9 mm.
Zprvu provádějte masáž průdušek dýcháním (a bubláním) sifonem po kratičkou dobu několika dechových cyklů či minut raději častěji během dne (3-10xD), avšak nejdůležitější je to navečer. Každý další den můžete vždy několik cyklů nebo minut přidat podle toho, jak máte výkonné dýchací svaly (většina lidí je má totiž poněkud atrofované). Když byste začali zhurta, tak skončíte s namoženými, bolavými a oteklými dýchacími svaly. Opakuji, u těžších stavů a věkovitých osob doporučuji bublat s přiměřeností a citem jen do mírné únavy i třeba jen po několika dýchnutích častěji během dne a hlavní večerní masáž před spaním jen pár minut.
Je-li i tak toto dechové cvičení pro vás těžké, převrtejte díru ve špuntu na 8-9 mm.
Optimální délka hlavní večerní masáže se postupně prodlužuje dle potřeby až na hodinu (i déle), můžete si bublat třeba u čtení nebo u televize. Také je záhodno přidat několik čtvrthodinek během dne.
Bublat lze hned po fyzické i sportovní námaze (hlavní efekt pak ale bude metabolizace kyseliny mléčné a regenerace svaloviny). Nevhodné je používání sifonu brzy po jídle s plným břichem. Bublání před sportovní činností vede obvykle ke krátkodobému zvýšení výkonu, zvanému forsáž, avšak k regeneraci v podstatě nestačí dojít (nadbytek kyslíku se záhy spotřebuje ve svalech).
Očekávané výsledky se dostavují poměrně brzy při pravidelném cvičení, ale trvalejšího charakteru nabývají po týdnech i déle.
Vdechnutí vzduchu v první části obohaceného o vydechnutou část oxidu uhličitého, tedy dýchání refluxního již vydechnutého vzduchu v množství asi 10-25 % ze sáčku u sifonu typu 6 (typ 4 je bez pytlíků pro lidi s kapacitou plic do 2 l, tedy děti a starci, což lze zabezpečit zmenšením pytlíku či dodaným uzávěrem na odbočku tubusu i u univezrálního sifonu typu 6) vám bude zlepšovat čistící proces popudovým efektem nejen v plicích, ale pravděpodobně se vám bude výrazněji omlazovat organizmus i tím, že se budou lépe čistit buněčné membrány. Zároveň je nanejvýš vhodné užívat naše tekuté bylinné čajové koncentráty (nevaří se, jen ředí) čistící krev a játra: směs borůvková(mimo jídla nebo po jídlech), ostropestřec směs (jen po jídlech) pro práci jater.
Zde popsanou masáž průdušek je nutno provádět bez jakýchkoliv pocitů bolesti, tlaku, dušnosti, bolení hlavy či dýchacích svalů apod. Není-li všechno v pořádku, je nutná konzultace s lékařem. Ta je zapotřebí také tehdy, máte-li pocit nemoci, opotřebení či neduživosti, bublání se obáváte, ale oprávněně se domníváte, že by mohlo být pro vás přínosem. Faktem ovšem je, že adaptace plicní tkáně a dechové svaloviny na dýchání trvá u starších lidí až několik měsíců. V tomto období mírné pobolívání v oblasti hrudníku není neobvyklé.
Komentář k běžné životosprávě „pána tvorstva“:
Stav přidušení je normální při stresu nebo duševní námaze nekompenzované fyzickou aktivitou. A právě to je náš obvyklý špatný životní styl. Při nedostatku kyslíku dochází po nějaký čas k anaerobní látkové přeměně, jejímž důsledkem je mohutná tvorba kyselin, které způsobí neschopnost stahu hladké svaloviny cév. Proto se jejich průsvit rozšiřuje a tím se i zvětšuje množství (a bohužel i zpomaluje tok) obsažené krve, čímž se organizmus snaží nedostatek kyslíku do určité míry ještě kompenzovat. Špatně kompenzované překyselení způsobuje rychlé vyčerpání živin (kromě tuku) a omezení buněčné aktivity.
Překyselení vede navíc u buněk ve stádiu dělení k poruchám přenosu informace a ke vzniku poškozených a rakovinových buněk. Naštěstí pro nás jsou tyto změny imunitním systémem snadno identifikovatelné a odstranitelné. Vznik zhoubného maskování u rakovinových buněk před imunitou je s kyslíkem méně častý. Maskování akceleruje stres, překyselení, kyslíková nedostatečnost a zvýšené množství chemických i biologických reziduí v oběhu z potravy i ostatních zdrojů nezdetoxikovaných (převážně enzymaticky nerozložených a nezoxidovaných) v játrech.
Dýcháte-li chvíli bez sifonu na plné plíce, začne se vám točit hlava a dělat mžitky. Bývá to vysvětlováno tím, že nadbytek kyslíku je od určité míry toxický a tlumí chemizmus mozkových buněk. Já to vysvětluji jinak. Zvýšenou ventilací dochází ke zlepšení nasycenosti krve kyslíkem, ale hlavní efekt je v úbytku oxidu uhličitého. To výrazně usnadní a tím výrazně zvýší látkovou výměnu hladké svaloviny cév a tyto nepřiměřeně lépe reagují na nervové impulzy z míchy a neadekvátně se stáhnou, a proto dodávka krve výrazně zeslábne (kyslíku, živin atd.). V mozku se původní euforický přebytek kyslíku vbrzku zmetabolizuje a následně dochází k omezení funkce nejpoužívanějších a nejaktivnějších částí mozkové tkáně, které mají největší spotřebu kyslíku (obvykle se dostavuje pocit motání hlavy, mžitky před očima nebo výpadek vědomí).
Toho se využívá pro navození stavu změněného vědomí tzv. holotropním dýcháním, které způsobuje, díky řízené gradaci tohoto efektu, až halucinační stav a dočasnou změnu některých funkcí mozkové kůry (čehož se i léčebně využívá). Zajisté jsou i jiné patologické situace vedoucí k záchvatovému stavu i s případnými halucinacemi z nedokrevnosti mozku. Nejjednodušší náprava spočívá v dýchání části vydechnutého vzduchu, kdy nahromaděný oxid uhličitý opět zvýší průtok krve (u některých záchvatových hyperventilačních stavů se doporučuje dýchat do pytlíku), což je v danou chvíli důležitější než obsah kyslíku v ní. Stejný princip funguje ale i jinde po těle, jen ne tak nápadně.
Tento efekt nabízí sifon 6 svým objemem asi 0,4 l a je v tomto ohledu ještě lepší a navíc vám případně poskytuje až několikalitrový rezervoár vydechnutého vzduchu použitím mikrotenového sáčku. Při správném provedení byste neměli pociťovat potřebu zrychlovat dech (intoxikace přebytkem oxidu uhličitého), neměl by se vám po těle rozlévat náhlý a mimořádný pocit tepla (rozšířením cév a vtokem krve do nich) a klesat tlak krve (deponované v rozšířených cévách), což by znamenalo, že je nutno zmenšit objem sáčku (proto je doporučený objem v rozmezí 10-25 % vydechnutého vzduchu, prakticky u žen 0,2-0,6 l a u mužů 0,5-1,5 l). Ale naopak pozvolný rostoucí pocit tepla po těle i v původně studených končetinách je normální a žádoucí.
Princip spočívá v přednostním vdechnutí vydechnutého oxidu uhličitého v sifonu (a jeho pytlíku) a tím v hloubi plic zabrání nadměrnému odparu oxidu uhličitého z krve do alveolů (plicních sklípků), ale významně nezabrání difuzi kyslíku ke krvinkám. Tímto principem umožní sifon nadechovat mnohem více vzduchu a tedy i kyslíku bez nežádoucích vedlejších projevů hyperventilace (a navíc vzduch čistí a vlhčí). Dýchací sifon umožňuje mírným zvýšením oxidu uhličitého v krvi poněkud (nepatologicky) rozšířit cévy a kapiláry a dodat do nich zároveň asi pětinásobné množství kyslíku, což usnadní likvidaci značného množství chemických reziduí, která játra nemohla rozložit, a také dochází k odmaskování zhoubných rakovinových buněk, virů, mikrobů, parazitů, plísní a jejich produktů. Dostatek kyslíku současně akceleruje práci imunitního systému a hlavně regenerační pochody.
Vysvětluji to tak, že objem obvyklého dechu je asi jen 2-4 dcl vzduchu, což vám nenaplní ani hlavní průdušky. Při dýchání se sifonem to činí za stejnou časovou jednotku asi 10x tolik. K tomu máte pročištěné a fungující plíce a i když vdechnete díky sáčku jen 50-75 % nového vzduchu, dostane se tedy kyslíku do krve asi 5x více než při normálním dýchání. (Tuto ilustraci jsem nepřímo podpořil i jednoduchým experimentem odbourávání alkoholu z krve, které se zrychlí také pětinásobně.) To samozřejmě platí pro dýchání v době tělesného klidu, což je také nejvhodnější období pro komplexní regeneraci! Při nebo krátce po tělesné námaze probíhá regenerace jinak a opravuje v podstatě jen škody na pohybovém aparátu, což asi využijí spíše sportovci a přepracovaní. Prokysličení organizmu a vytvoření určité rezervy kyslíku ve tkáních přetrvává asi 1-3 hodiny po půlhodinovém dechovém cvičení. Proto je vhodné toto cvičení častěji během dne zopakovat, zvláště když máte nějaký závažnější zdravotní důvod.
Použití sifonu 6 bez pytlíku a sifonu 4 je jednodušší a lze ho doporučit pro zmenšené plíce starších lidí s dýchacími, oběhovými, jaterními nebo nervovými potížemi, se značným opotřebením organizmu, apatií, únavností a pocitem beznadějné budoucnosti. Je vhodný i pro děti, u kterých očekáváme hlavně čištění plic a zvýšení odolnosti vůči chorobám i stresům (třeba při neúspěších ve škole). Doporučuji také u ekzémů, astmatu nebo lehké mozkové dysfunkce (nadměrná nesoustředěnost, neklid, hyperaktivita i apatie, odchylky intelektu, lehká epilepsie, koktavost, dyslexie, dysgrafie, dyslalie, slabší paměť, stavy po encefalitidě atd.).
Sifon 6 s refluxními mikrotenovými sáčky je určen pro střední až starší věk, kdy je důležitý efekt čištění a regenerace celého organizmu, zvýšení odolnosti proti rakovině, zlepšení oběhu a stavu pohybového aparátu, příprava pro dlouhověkost, kompenzace stresů a nezdravého životního stylu. Sifon 6 je i bez použití sáčků lepší než sifon 4 díky vyššímu objemu vzduchu.
Mohutnou účinnost vysvětluji dýchacím paradoxem – potřeba dýchat je dána přebytkem oxidu uhličitého a kyselin v krvi, ne nedostatkem kyslíku. Dlouhodobější nedostatek kyslíku je kompenzován zmnožením červených krvinek. Tedy refluxní vzduch nás přirozeně nutí více a hlouběji dýchat. Ha! (Pozn. aut.: Citoslovce zaskočení nad neplatností navyklých myšlenkových dogmat.)
Oba sifony se podílejí mohutně na prokysličení organizmu, regeneraci a mimořádné detoxikaci (sifon 6 lépe), což lze využít i při intoxikacích (alkohol, drogy, nikotin, čikuli), mikrospáncích, odpolední únavě atd. a u odvykacích a abstinenčních potíží u návykových látek (včetně odvykání kouření a závislosti na čokoládě). Vhodné je dýchat sifonem i k odbourávání tuku, který spotřebuje na oxidaci asi 4x více kyslíku než cukry.
Zvykněte si na pravidelnou bublačně vybrační masáž průdušek za účelem vyčištění plic, zlepšení dýchání a činnosti jater s celostním efektem. Bylo by dobré naučit se také ještěrčímu dechu, ale člověk si v denním shonu stejně nevzpomene… dokud nebude muset! Někteří pesimisté mohou varovat před změnami oběhu i tkání, kterými trpí například hudebníci, ale u dechových nástrojů se používá při výdechu zhruba desetinásobek tlaku než při dechové masáži…
Masáže průdušek docílíme vibrací tlakovými rázy s diferencí kolem 10 torr vznikajícími při probublávání dýchaného vzduchu vodou ve vhodném typu dřezového sifonu typ 6 použitého nikoliv k odpadu, ale jako promývačka vzduchu. Vzduch nadechujeme i vydechujeme sifonem a tím dochází nejen k pročištění plic, ale i k dalším prospěšným jevům v organizmu vedoucím ke zmírnění mnoha stávajících obtíží, k detoxikaci, k regeneraci a celkem vlastně k dlouhověkosti. Nastává také velmi důležitá změna dýchacího návyku z obvyklého stálého přidušení a z něho též pramenícího stresu v posílení dýchacích svalů a permanentní prokysličování organizmu prohloubením dechu i v ostatním čase. Naučte se vydechovat i nadechovat hluboce (jako jogíni) a pravidelně po většinu dne, kdy si vzpomenete, i bez sifonu… (později i ještěrčí dech). Lidé se obvykle nadechují jen povrchně a většinou úplně zapomínají vydechnout z hloubi plic tu v podstatě jedovatou směs plynů, kterých se organizmus potřebuje zbavit. Dýchání s pomocí sifonu je zcela mimořádný proces, který umí čistit nejen plíce, ale má důležitý vliv na celý organizmus, jak logicky vyplývá z tohoto textu. Alespoň večerní dýchání sifonem a prokysličení organizmu jako příprava na noční regeneraci by mělo být tak obvyklé, jako třeba čištění zubů.
Dýchaný vzduch je v sifonu probubláván vodou. Raději nechlorovanou nebo alespoň převařenou, ale studenou. Je jí tedy zvlhčován a čištěn. Přídavek bylinných čajů nebo solí do probublávané vody je nevýznamný a v případě těkavých látek, kouře či silice by dokonce mohlo dojít k poškození surfaktantu a tím i ke zmenšení povrchu plicních sklípků (rozedma plic).
Dýchání sifonem, dechovou masáž, provádíme v rovném sedu s uvolněným břichem (pro brániční dýchání), obvykle navečer (10-50 minut) v pohodlí domova například při čtení, psaní, sledování televize, počítače, švitoření manželky, případně i několikrát během dne (3-15 minut). Večerní dechová masáž je nejdůležitější. Při celodenní vertikální poloze velkých průdušek se přirozeně hromadí plicní hlen v dolních partiích. Tvoří se ho vlivem dráždění prachem v obvyklém nepřírodním prostředí lidí více, je hustší a řasinkové buňky ho nedokážou dostatečně dopravovat nahoru do jícnu. Vleže jde čištění lépe, protože nevede do kopce, což je vidět zvláště u nastuzených dětí, které se po uložení do postýlek po čtvrthodině neutišitelně rozkašlají na desítky minut až hodiny. Do rána se mají průdušky vyčistit, zregenerovat a připravit na další celodenní námahu. Mladým, sportovcům a jogínům stačí večer jen 10-20 minut.
Podobně přes noc regeneruje i během dne vertikálně zatížená páteř, proto je vhodné pomoci tomuto procesu rozblokováním a promasírováním jednoduchým několikerým poválením se zády od křížové páteře (zadku) ke krční (po hlavu) a zpět na masážním Zadbalónu před spaním (lépe častěji během dne minutu; máme skladem). Zmiňuji se hlavně proto, aby „nevázla“ inervace od míchy mimo jiné i do hladké svaloviny průdušek, jejíž atonie z nedostatku nervových impulzů od míchy významně znehodnocuje čistící snahu řasinkových buněk. Mudřec by řekl, že samo cvičení vyjde levněji, ale lenost je pohodlnější (a na zadbalónu je to hned…). Důležité je správné nastavení priorit.
Značnou prašnost obvyklého lidského prostředí prokážete v temné místnosti pohledem na prach zviditelněný a rozzářený v kuželi světla baterky mířícím šikmo od vás. Je-li ta hrozná aerobní omáčka také nad vaší postelí, dejte si černého (kvůli tvorbě melatoninu v šišince) kulicha na hlavu (až po bradu), otevřete okno pro příchod lepšího vzduchu (je-li tam) a zvolte ještěrčí dech. Nedělejte úklid svému řídkému hlenu a řasinkovým buňkám zbytečně těžší, než to je. Vysávat lůžkoviny, šaty a obytné prostory je vhodno alespoň 2x týdně vysavačem s dobrými filtry (nejlepší je centrální vysávání, které vyfukuje jinam). Zamávejte cvičně starším vypraným a vyžehleným kapesníkem nebo tričkem v kuželi světla a pochopíte, že „jde do tuhého“… hlenu…
Ještěrčí dech kdykoliv to jen lze:
Pro dlouhověkost je dechové cvičení nezbytností a proto doporučuji během dne podle možností a schopnosti si na to vzpomenout a provádět dechové cvičení, kterému říkám ještěrčí dech. Maximální výdech, maximální nádech, uvolnit svaly a ono to samo vydechne část vzduchu. Chvíli počkáte. Až vznikne nutkání k novému nádechu, tak začnete další cyklus opět maximálním dovýdechem. Zjednodušeně: úplný dovýdech, nádech (odspodu: břicho – hrudník – ramena), povolit (samovolný předvýdech), počkat, až se vám zase bude chtít dýchat… a stále znovu.
Toto je klidová situace. Pakliže ale z jakékoliv příčiny organizmus potřebuje více kyslíku (stres, detoxikace, výkon, meditace, řízená regenerace), lze tento cyklus zkrátit. Ono „počkat“ se prostě zkrátí na polovinu i méně. Je to dáno tím, že v první polovině čekání je kyslíku v oběhu dostatek, ale ve druhé půli tkáně pracují z rezerv, jak jsem si u mozku ověřil na zařízení EEG-Biofeedback (Poliklinika IV Hradec Králové…).
Prostě čekat na dechovou automatiku znamená v podstatě vždy přidušení, takže je lépe dávat dechové povely vůlí. Je to těžké a nepohodlné, kdo na to má pořád myslet… Povšimněte si ale vyrovnanosti a důstojnosti lidí s dostatkem kyslíku, kteří mají díky dechovým cvičením vypěstovaný návyk dýchat dříve, než si tělo začne stěžovat a zařídí si to v podstatě samo i bez vás. Tento návyk můžete získat se sifonem také, záleží jen na vás.
Manipulace:
Přístroj je vhodné rozebrat a umýt jako běžné nádobí – zapamatujte si, jak jste ho rozebírali, abyste nebyli zaskočeni při skládání. Lze ho dezinfikovat 1-3%ním peroxidem vodíku. V odtoku sifonu je jako náústek částečně zasunutá upravená kapací lahvička PE 50 ml (s odříznutým hrdlem a dnem). Vstupní tubus se snažíme mít co nejvíce povytažený (zasunutí stačí asi 1 cm) z těla sifonu proto, aby bubliny s vodou neunikaly ven a také, protože je důležité část vydechnutého vzduchu opět vdechnout, aby nedocházelo při dlouhodobém používání k bolesti hlavy v důsledku hypokapnie z hyperventilace.
Tento efekt je nejlépe lépe řešen sifonem 6, na jehož boční vstup lze připevnit mikrotenový sáček. Sáček provlékneme vnitřkem převlečné matice a vrchem přes závit bočního vstupu (po odstranění bočního uzávěru), matici utáhneme na bočním vstupu i se sáčkem v závitech (vůle je dostatečná). Objem refluxního vzduchu v sáčku by měl být asi 10-25 % vydechnutého vzduchu (asi 0,2-1,5 l viz výše), což se snadno odhadne i dobou vyprázdnění sáčku při nádechu a podle „funění“ špuntem. Mladší, sportovnější a jogíni si upravují objem sáčku přibližně na třetinu vydechnutého vzduchu, starší a nemocní spíše na čtvrtinu a staří ještě méně. Aby vám sáček fungoval, musíte použít jako aerodynamický odpor přiložený špunt s dírou nebo si překryjte otvor prsty ruky!
Je vhodné mít sifon odložený například v masivní půllitrové pivní sklenici (jako parkoviště), protože položením by vytekla voda, a když to necháte někde opřené a stojící, tak to v nevhodné chvíli zaručeně spadne a vytvoří loužičku.
Do kompletního sifonu nalijeme asi 125 ml vody, přitiskneme (jako při líbání) odpadní část s náústkem na ústa (funguje i bez náústku…), odkloníme horní částí v úhlu asi 15° – 40° od sebe a provádíme dechovou masáž hlubokým dýcháním a probubláváním skrz sifon.
Sám doporučuji každý večer sifon řádně vypláchnout nebo umýt, ráno do něho nalít vodu, připevnit nový sáček a připravit sifon na vhodné místo, aby byl kdykoliv celý den po ruce. Pro nejmenší děti, které už jsou schopné pochopit, jak mají bublat, je vhodné častější několikaminutové použití sifonu během dne vždy bez sáčku. Jedná-li se o silné zahlenění a namáhavý nebo astmatický dech, tak doporučuji převrtat díru ve špuntu na 8 mm. Menší díru dejte zpátky, až bude dítku lépe. A v létě se jít učit dýchat k ještěrce…
Přeji vám levné zdraví a dlouhý život s úctou, přátelstvím a pochopením.