Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
„V životě můžeme získat všechno, co si přejeme, když budeme pomáhat druhým dosáhnout toho, co si přejí oni,“ je životní krédo ostravského spisovatele Jakuba Trpiše. Původním povoláním bezpečnostní technik píše úspěšné knihy a má svou čajovnu. Protože Jakuba považuji za člověka velmi inspirativního, požádal jsem ho pro Celostní medicínu o rozhovor.
Jakube, na svém blogu upozorňujete na to, jak nám společnost vnucuje svoje standardy, tlačí nás do omezeného prostoru a bere svobodu. I já vnímám, že lidé nemají čas, nemají energii – jsou zahlceni povinnostmi, informacemi, odevzdávají hodně energie systému. Jak si podle vás v této dnešní době udržet duševní zdraví? (Jak být v pohodě a harmonii?)
„Máte pravdu. Společnost nám diktuje, co máme jíst, jak se máme oblékat, i co si máme myslet. Je na to velice jednoduchá technika – rozšířit své vědomí. Moje kamarádka tomu říká „Vědomí 500“. Proudí přes nás totiž málo energie, o kterou nás během dne často někdo připraví, takže ve finále vnímáme svět velice úzce. Když se nám něco stane, vidíme pak jen dvě možnosti – zaútočit nebo utéct. Myslíme si, že nám nic jiného nezbývá, jenže opak je pravdou. Jakmile dočerpáme energii, rozšíří se nám obzor a už nevnímáme věci tak černobíle. Najednou neházíme lidi do jednoho pytle a cítíme se mnohem lépe, více naplnění. Přitom naše situace je pořád stejná, jen jsme rozšířili naše vědomí, otevřeli se nám nové možnosti a všechno nám jde najednou jednodušeji. Stejně, jako když si Harry Potter loknul elixíru štěstí.
Klíčem, jak obstát v dnešní hektické době, je pozvedávat co nejčastěji úroveň našeho vědomí – meditací, sportem, posezením s přáteli, dobrou knížkou nebo něčím, o čem víme, že nám dodává energii. Buďte v tom sobci a najděte si na tyhle aktivity čas každý den. Čím více totiž máme, tím více pak můžeme dát.“
Pro mě osobně bylo ve vašem prvním románu Volba – klíčový okamžik nejvíce inspirativní připomenutí toho, jak velkou sílu může mít prosté lidské srdce, soucit, nesobeckost, zaměření na lásku a jednotu. Jakube, jak může podle vás každý z nás toto poselství lásky žít? Jak to udělat, aby bylo na světě lásky více?
„Musíme začít u sebe. Milujme své tělo, milujme se takoví, jací ve skutečnosti jsme, odpouštějme si své chyby a snažme se z nich poučit. Milujme tuhle chvíli a nečekejme na to, co bude, nevracejme se k minulosti. Milujte své nejbližší i ve chvílích, kdy je to nejtěžší. To neznamená dovolit jim všechno, někdy to je právě naopak. Láska je někdy drsná, ale pokud doopravdy cítíte, že musíte něco udělat, tak to udělejte.
Důležité je bojovat za to, co vám přijde správné, přestože to je těžké. Důležité je nevzdávat to, i když už nezbývá téměř žádná naděje. Prostě dělat každý den své maximum, někdy to je samozřejmě více, jindy méně, a druhý den ráno začít od znova. Pokud vytrváte, jste doslova požehnáním pro tento svět i pro změnu, po které nejvíce toužíte.“
Vy nejenom že píšete knihy, ale také vlastníte v Ostravě čajovnu. Pro mnohé jste inspirací, jak si plnit sny. Co musí člověk udělat, aby získal odvahu jít za hlasem svého srdce?
„Ono to je vlastně jednoduché, ale na druhou stranu nesmírně složité. Je třeba být konzistentní a každý den pro svůj sen udělat alespoň něco. I když se vám nechce, je vám blbě nebo máte spoustu práce, udělejte alespoň něco. Cokoliv, co vás alespoň o milimetr přiblíží vašemu vysněnému cíli.
Pokud píšete knihu, napište alespoň jeden odstavec. Z těchto malých krůčků se poté skládají větší a ještě větší, až nakonec dosáhneme výrazného posunu, něco jako záchytného bodu ve hře „Chcete být milionářem?“. Musíte také věřit tomu, že to dokážete. Musíte se milovat natolik, že si dovolíte, abyste uspěli. Naučte se rozpoznávat příležitost, když se k ní dostanete. I když je to výzva, říkáte si, že to není nic pro vás, jděte do toho, pokud to vaše duše chce. Vždy se najde někdo, kdo vám pomůže.
Já si třeba nedokázal představit, že provozuji čajovnu, ale nakonec se to povedlo. Stejně jsem to měl i s psaním a vydáváním knih. Naštěstí mám tu vlastnost, že jdu do toho, pro co se rozhodnu, po hlavě a až pak si uvědomím, že to je na mě moc velké. Jenže v té chvíli už je pozdě a já to musím dokončit. Kdybych věděl, co všechno musím udělat hned na začátku, asi bych se toho zalekl. Pak jsou tady chvíle, kdy to chcete vzdát. Přijde krutá rána nebo vám dochází peníze, případně už na to prostě psychicky nemáte. V té chvíli to nesmíte vzdát! Je důležité nalít si čistého vína, přehodnotit celou situaci a zvážit, co děláte špatně. Třeba si sen plníte se špatným člověkem, nebo je třeba něco změnit ve vaší strategii, na něco vynakládáte moc sil, zatímco zapomínáte na to nejdůležitější. Nebo prostě nejste dost trpěliví stejně, jako jsem byl já.“
Ve své nejnovější fantasy knize Landie se, mimo jiné, věnujete vztahu lidí a robotů, což může být klidně i jedna z možných budoucností lidstva. Může se podle vás masivní technologický pokrok stát pro lidstvo v dohledné době reálně hrozbou?
„Určitě. Říká to také Stephen Hawking ve své nedávné výzvě, kterou podepsalo mnoho známých osobností. Varuje nás před nebezpečím válek, které povedou roboti na obou stranách, i kam to může vést. Líbí se mi také seriál Black Mirror, který se v každém díle inspiruje nějakou moderní technologii a uvede ji do reálného života. Na extrémní situaci pak ukáže, kam až to může vést, pokud technologii použijeme špatně. Není to takové sci-fi, jak by se na první pohled mohlo zdát. Například stačí, kdyby Facebook zavedl místo lajků známkování jako ve škole a během pár let se vrátíme zpět ke kastovnímu systému. Na druhou stranu se považuji za fandu moderních technologií a věřím, že v nich leží budoucnost lidstva, jen si musíme dát pozor, aby nás náš vlastní výtvor nezničil.“
Jak tedy vidíte další vývoj lidstva a společnosti?
„Vidím ho pozitivně. V lidech je tolik lásky, pozitivní energie a pokory, že překonáme tohle hloupé období, kdy se v mnohých věcech vracíme zpět, a půjdeme zase dopředu. Společnost také funguje na základě určitých cyklů. V tomto mě hodně inspirovala kniha od Spencera Johnsona Vrcholy a údolí. Pokud jsme na vrcholu, musíme pokračovat v tom, co nás tam dostalo, abychom na něm vydrželi co nejdéle. Pokud jsme v údolí, je třeba dělat všechno proto, abychom se z něj co nejdříve dostali. A právě teď je nesmírně důležité vytrvat a bojovat za to, co nám přijde důležité.
Nenechte se strhnout pesimismem ostatních a pokračujte dál ve snaze udělat ze světa krásnější místo, zatímco oni přešlapují na místě. Nedělejte si z nich srandu, nepovyšujte se nad ně a buďte jim pozitivním vzorem. V tomhle směru se mi moc líbil rozhovor s Václavem Havlem, kde říkal: „Vidím, že je teď ve společnosti strašně blbá nálada. A já prostě věřím tomu, že až to bude úplně nejhorší, najednou se to začne zlepšovat.‘‘
Já sám to říkám trochu jinak, ale podstata je stejná: „Před svítáním, bývá ta největší tma. Buďme si v té tmě na blízku a navzájem si pomáhejme.“
Jakube, moc děkuji za rozhovor.
Doporučujeme knihy o osobním rozvoji.
Webová stránka Jakuba Trpiše: knihavolba.cz