Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Jak si více užít přítomnost? Jak se přestat trápit? Jak najít a projevit svůj skutečný dar? Dnešním vzácným hostem Celostní medicíny je spisovatel a písničkář Michal Čagánek. Michala baví kouzlit se slovy a ukazovat druhým krásu obyčejných věcí. Přijměte jeho pozvání do světa, kde vše plyne, jiskří životem a pulzuje radostí.
Míšo, jak se znovu rozvzpomenout na čistý stav radostného bytí?
Stát se znovu dítětem (smích). Nejlepší je umřít, znovu se narodit a stát se malým dítětem. Určitě ale není potřeba čekat na nový život. Znovu a znovu se vlastně rodíme každý den. Záleží na naší hlavě, co v ní nosíme, na co se ladíme. Radostné bytí je tady pořád, to je základní stav každého z nás a celého Vesmíru. Stačí zpomalit myšlenkové vlny, nepřemýšlet tolik nad věcmi a spíše se nechat unášet životem. Víc se jenom tak dívat kolem, pozorovat přírodu, nebrat se příliš vážně.
Máš nějaký tip, jak žít více v přítomnosti?
Skvělá je třeba bolest zubu. Ta člověka zpřítomní zaručeně. Vnímání vlastního těla obecně je skvělý zpřítomňovač. Vědomí dechu, vnímání těla třeba při sportu. Dělat obyčejné věci, jako by byly ty nejdůležitější, protože takové ve skutečnosti jsou: čistění zubů, mytí těla, protahování těla po ránu, povídání si s lidmi… Nic není důležitější než něco jiného.
Dělat vždy jenom jednu věc.
Dovolit si nedělat nic. Vůbec nic. Jen tak být.
Zaručenými zpřítomňovači jsou děti, psi a celá příroda…
Hlavně se o bytí v přítomnosti nesnažit. Snaha nás z přítomnosti naopak odvádí. Lepší je prosté spočinutí, vědomí, že je o vše postaráno, že nás život může jedině mile překvapit.
Jak se vlastně díváš na trápení a starosti?
Jako na něco s omezenou expirační dobou (smích). Žádné trápení netrvá věčně. Respektive trvá přesně tak dlouho, dokud je jako trápení vnímáme. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že většina věcí, kterými jsem se v životě trápil, z kterých jsem měl obavy nebo strach, byly v 99 procentech jenom v mé hlavě.
Přítomnost trápení nezná. Přítomnost je proud. Trápení je naše snaha postihnout něco, co už není, nebo ještě není. Velmi důležitá je zde vděčnost, vědomí všeho, čeho se mi v životě dostává.
Jednou jsem při běhání spadl a rozřezal si o kámen dlaň. Umyl jsem si ruku v potoce a běžel dál směr nemocnice. Tam mi to zašili dvěma stehy a bylo to. Žádná starost ani trápení. Dokonce jsem se při odchodu z nemocnice smál a děkoval Vesmíru za krásný zážitek a za to, jak vše hladce plynulo. Tímto způsobem je možné brát úplně všechno.
V jednom článku jsi psal o meditaci v zubařském křesle. Jak si udělat přítele i ze své vlastní bolesti?
Bolest je vždy přítel. To my se s ní pereme, ne ona s námi. Všechno, s čím se v životě potkáme, je zpráva pro naše tělo, mysl nebo srdce. Bolest je zpráva, že je třeba nějakým způsobem ulevit našemu tělu. Přestat se přepínat, zpomalit, změnit práci, myšlení nebo jídelníček…
Když jsi zmínil bolest, tak jak vlastně vnímáš nemoc?
Nemoc vnímám jako součást své moci. Mám moc přivolat nemoc a mám moc nechat nemoc odejít tím, že přijmu její poselství. Když cítím, že se nemoc blíží, zvolním tempo, začnu více pít a spát, odlehčím jídelníček. Jsem si dobře vědomý, jak se někdy přepínám, jak ne vždy zdravě a ve vhodnou dobu jím. Naštěstí mě tělo vždy ochotně upozorní, když je toho moc.
Napsal jsi už řadu knih. Kde bereš inspiraci na své nápady?
Inspiraci není možné brát, ta je všude. Je to spíše tak, že inspirace si bere mě. Když jsem připravený, když jsem otevřený, nápady přicházejí samy. Nejčastěji se tak děje v přírodě, o samotě, když si jenom tak plynu. Jednou z mých nejoblíbenějších činností vedle tvoření je nicnedělání. Jenomže, právě když vypnu a třeba se jenom tak koukám z okna, tak inspirace začne pracovat. Takže čím méně myšlení, tím více inspirace.
Děkuji a dále se zeptám, jak být naplno sami sebou. Jak projevit ze sebe to nejlepší?
Zaměřit se na radost. Na věci, lidi a činnosti, které nám radost přinášejí. Rozvíjet své dary, s radostí sdílet své schopnosti a životní poznání. Neřešit, co nám nejde. Naučit se spolupracovat, delegovat činnosti, říkat ne na výzvy, které nejsou určené pro nás.
Vnímám, že být naplno sami sebou a dávat ze sebe to nejlepší, touží stále více lidí. I to je jeden z důvodů, proč jsem začal pořádat seminář Poznej svůj dar. Protože každý z nás nějaký dar má, a když ho začne používat, vše najednou začne fungovat a dávat smysl.
Co je podle Tebe v životě nejdůležitější?
V životě je určitě nejdůležitější život. Není nic důležitějšího. Snad jenom sdílení. Celá příroda je v neustálém proudu výměny. Když se děláme důležití, vzniká v nás důl, bezedná propast, odcizení. Když sdílíme, vše volně plyne. Všichni jsme totiž propojeni, takže když sdílíme, věci se dávají do pohybu.
Co říkáš na společenské změny a kam si myslíš, že bude vývoj v následujících letech směřovat?
Vývoj neustále směřuje k hlubšímu pochopení podstaty života. K poznání, že tady nejsme sami za sebe. Ke spatření sama sebe ve všem. Ne však, sama sebe jako jednotlivce, ale sama sebe jako vše oživující esence. Tak uvnitř i všude okolo jsme vždy byli a vždy budeme jediným nerozdělitelným Bytím.
V posledních letech jsme právě konfrontováni s ne úplně příjemnými záležitostmi (válka, covid, nařízení státu). Ne úplně vše můžeme změnit, tak jak se naučit věci, které se nám nelíbí, přijímat? Jak přijímat úplně všechno, co přichází?
Konfrontování jsme vždy pouze a jedině s nastavením naší vlastní mysli. Na jaké frekvenci naše mysl vysílá, takové zprávy a obrazy světa do ní vstupují. Hlavní je s ničím nebojovat. Především nesvádět boj sám se sebou. Vše pomine, vše skončí. Může však existence skončit? Může skončit ten pocit radosti, lehkosti a uvolnění, když zmizí naše myšlenky? Naše tělo i naše planeta je jenom dočasný domov pro naši bezčasou přítomnost.
Míšo, moc Ti děkuji za rozhovor.
Webová stránka Michala Čagánka: www.michalcaganek.cz
Jiří Hamerský