Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Od starého praktika
Na začátku mé lékařské kariéry jsem byl na praxi u staršího kolegy, a ten mi dal jednu radu, kterou si pamatuji dodnes:
Když máš podezření, že v těle probíhá virová infekce, vyčkávej a nedávej antibiotika. Protože by vznikl v imunitě chaos a nekontrolovatelná situace.
Tuto poučku si vybavuji, když do poradny dostávám dotazy, které jsou formulovány asi takto:
Příklad:
Moje problémy začaly virózou a bolestí v krku, lékař usoudil, že mám zánět, a nasadil mi antibiotika, ale nezlepšilo se to, a tak jsem postupně dostal ještě další tři antibiotika, a přesto moje potíže pokračují, jsem unavený, cítím bolest v kloubech, potím se. Nemám do ničeho chuť. Opakovaně chodím na středisko, lékař mi provedl řadu vyšetření včetně krevního obrazu a CRP a je to v pořádku, jediná zvýšená hodnota se týká testu na EB virus, ale to je prý normální, protože tento virus mělo nebo stále má prý 75 % populace. Poraďte, co mám dělat.
Pokusím se tedy popsat možnosti internetové poradny, která nemůže nahradit ordinaci lékaře, nemůže fungovat tam, kde nejsou k dispozici dostatečné informace. Připadá mi to, jako by měl tazatel představu, že zde v poradně máme skleněnou kouli, do které se podíváme, a hned vidíme, co tazateli je. Ne, tak to není. Když nemáme informace, pak můžeme jen obecně situaci rozebrat a navést tazatele, aby zahájil aktivitu k objasnění příčin, nejlépe samozřejmě se svým lékařem v ordinaci. To, že to mnohdy není snadné, že si dotyčný ani netroufne požádat o nějaké vyšetření, nebo dokonce požádat o rozbor situace s cílem hledat příčinu, je známý fakt. Žel, nemoc to vůbec nezajímá, klidně se rozvíjí dále. Je to o pacientovi, není to o lékaři nebo zdravotnickém systému.
Zde na internetu tedy mohu popsat jen svou obecnou úvahu.
Když se vrátím k uvedené ukázce případu. Není jasné, co všechno se vyšetřovalo před tím, než byla antibiotika nasazena. Je zde popisována viróza – to tedy znamená předpoklad, že onemocnění způsobuje virus, ale tuto variantu lékař vyhodnotil jako zánět asi bakteriální, přičemž nevíme, zda byl dělán výtěr, a proto zahájil protibakteriální léčbu postupně čtyřmi antibiotiky. Toto je nesmírně složitá situace.
Kdy ano a kdy ne
Na virus nemá přijít antibiotikum, kdežto na bakterii má přijít antibiotikum. Lékař tedy musí učinit rozhodnutí. Ordinovat antibiotikum, nebo neordinovat? Co je prioritní? Tuto situaci jsem již dříve popsal v tomto článku.
Pokud je v těle virus (a zdá se, že tam mohl být virus infekční mononukleózy, jak ukazuje zvýšená hodnota na virus EB v testu), pak nasazené antibiotikum mohlo vyvolat tzv. chaos v imunitě, a tak následkem je neschopnost imunity nemoc překonat.
Mohu uvést jiný příklad, který je hodně podobný:
Příklad 2:
Tazatelka píše, jak trpí svými problémy s močovým systémem, protože je v moči nález bakterií; lékař jí ordinuje opakovaně antibiotika a Biseptol. Nález bakterií, tak jak je v dotazu popsán, nemohu vyhodnotit. Je třeba z laboratoře také číst jeho množství a citlivost na antibiotika, a pak pro vyhodnocení je třeba vědět, jak byla moč ke kultivaci odebrána, za jakých sterilních podmínek, tj. zda cévkováním či ze středního proudu apod., aby se vyloučil tzv. falešný nález, neboť některé bakterie patří normálně do střeva. Při nejistotě se má moč na kultivaci odebírat opakovaně, na základě jednoho nálezu se těžko stanovuje diagnóza.
K tomuto mikrobiologickému obrazu je třeba znát rozbor moči na sediment, zda jsou přítomny bílé krvinky (a kolik), červené krvinky (a kolik) a pak biochemie, bílkovina a tak dále. Dále je třeba znát ostatní zánětlivé markery z krve: krevní obraz a diferenciál, sedimentaci, hladinu CRP. A konečně má lékař vyhodnotit klinické projevy.
Teoreticky je indikace antibiotik jasná, pokud je vysoké množství bacilu a je určena přesná citlivost na antibiotika, v močovém sedimentu lékař vidí pod mikroskopem plné pole bílých krvinek a červených krvinek, ev. bílkovinu. V krevním obraze zmnožené bílé krvinky, vysoká hodnota CRP. Jsou přítomny dysurické příznaky a teplota stoupla nad 38 stupňů. Schvácenost, únava, pocení a tak dále. Pak je jasné, že v těle běží zánět, se kterým si imunitní systém neví rady. V takovém případě není diskuse, antibiotikum musí být podáno.
Nemohu z této pozice posuzovat, zda je správně antibiotikum zvoleno. Rozhodující je lékař, který tazatelku zná a který si ji také kontroluje.
Když navštívíte se svým problémem lékaře v ordinaci, přenášíte na něj odpovědnost. On v takovém případě pokryje událost antibiotikem i za tu cenu, že antibiotikum má vedlejší projevy. Vždy se bude hájit tím, že chrání vaše ledviny. A to nelze vyvrátit.
A úvaha může pokračovat dále. Je evidentní, že se uskutečnil rozvoj nemoci právě „díky“ způsobu léčení = respektive potlačováním příznaků procesem progresivním, jak vysvětluje tento článek. Což je celkem klasický obraz dnešní doby.
Je známo pravidlo:
Pokud existuje nějaká nemoc, a tato nemoc je nějakým způsobem léčena, a přesto nemoc pokračuje, pak to naznačuje, že léčením není řešena příčina. A každý si to může sám sledovat a ověřovat podle dalšího pravidla: Když užíváte léčebný prostředek nebo nějakou metodu, po určité době si porovnejte efekt. Pokud nedojde ke zlepšení, je jasné, že to léčivo neřeší příčinu, a tak se musíte vydat jinou cestou.
To tazatel v úvodu vlastně sám potvrdil slovy: „Lékařka usoudila, že mám zánět, a nasadila mi antibiotika, ale nezlepšilo se to, a tak jsem postupně dostal ještě další tři antibiotika, a přesto moje potíže pokračují, jsem unavený, cítím bolest v kloubech, potím se. Nemám do ničeho chuť.“
Když dostanete jedno antibiotikum, lze to ještě tolerovat, ale když dostáváte stále další? To už musí být varování, že je něco špatně.
Když uděláte CRP zkoušku, pak ona vám ukazuje nespecificky, zda v těle probíhá zánět. Bakterie zvedne CRP, virus nezvedne CRP. Co to znamená? Byla dána 4 x antibiotika, protože se předpokládal bakteriální zánět, ale CRP na to neukazoval (není popsáno bakteriální vyšetření), ale víme, že byl asi pozitivní test na EB možná ve třídě IgM.
Měl pravdu můj zkušený učitel, jak je popsáno v úvodu?
Jen spouštěčem
Pokud je přítomen bacil nebo virus, pak je třeba přijmout fakt, že ani jeden, ani druhý nejsou hlavní příčinou nemoci, lze je oba považovat pouze za spouštěče nemoci, protože jim byly v těle připraveny vhodné podmínky.
Víme, že onemocnění nezačíná v okamžiku, kdy se projeví problém, nýbrž mnohem dříve (únava, vyčerpání, stresy, celkové oslabení). Diskutovaný problém tak nezačal v okamžiku, kdy se projevila popisované viróza, a je třeba hledat začátek v minulosti.
Cesta k chronicitě
Další citát onoho starého lékaře říká:
„Nedostal jsem virózu, nýbrž způsobil jsem si virózu.“
V dané situaci imunitní systém selhal, nedokázal se s útočníkem vypořádat. Jako by byl slepý a virus nepoznal. Proč? Lékař tedy nasadil antibiotika ve snaze vetřelce zlikvidovat. To se může podařit, anebo nemusí. Podstatné na tom však je, že problém s vetřelcem neřeší váš imunitní systém, ale za něj to chce řešit antibiotikum. Imunita tedy neposiluje, ba naopak oslabuje, každé další antibiotikum tlačí imunitu dolů. Onemocnění nekončí přeléčením antibiotiky, ba naopak teprve začíná, protože je imunita na nule. Co se stane, když se třeba za 14 dní setkáte s dalším vetřelcem? Lze předpokládat, že se nemoc vrátí, protože to imunita zase nezvládne. A právě takto vzniká chronická nemoc.
Navíc antibiotikum nadělá škody ve střevu, kde je centrum imunity, vytvoří tzv. dysbiózu, a to je chybný základ pro rehabilitaci imunity.
Stejné poznatky má i druhá tazatelka, která popisuje, jak trpí svými močovými problémy.
Tento názor na popsanou situaci samozřejmě nemůže být pro tazatele směrodatný, protože neznám jejich celou historii a neznám detaily. Má sloužit k zamyšlení a rozboru s cílem hledat cestu jak ze zamotaného kola ven.
Pomoc rodiny
Jestliže je dotyčný unavený a nemá do ničeho chuť, bude důležitá spolupráce jeho rodiny. Je evidentní, že daná situace překračuje jeho síly a možnosti, tudíž on sám potřebuje podporu, povzbuzení i konkrétní fyzickou pomoc. Rodinné setkání příslušníků může zprostředkovat rozhovor s ošetřujícím lékařem, který (byť je nepřístupný, jak bylo naznačeno v textu) má pochopit, že je situace vážná. Je postaven před celou rodinnou radu a má se stát koordinátorem v řešení zamotané situace.
Nechtěl bych, aby to vyznělo, že postup lékařů byl chybný, to ani náhodou. Naznačil jsem i to, že za nemoc si obvykle pacient může sám. Ale také tímto příkladem ukazuji na systém, který nepreferuje hledání příčiny, léčba často probíhá rutinně a mnoho takto zaléčených nemocí dopadne dobře, ale téměř vždy se najdou takové případy, jaké jsem zde popsal. A naznačil jsem také jednu z cest, jak vlastně vznikají chronické nemoci, tedy v řeči medicíny založené na důkazech „nemoci nevyléčitelné“.