Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Narkolepsie je chronická neurologická porucha způsobená neschopností mozku standardně regulovat normální cykly spánku a bdění. Lidé s touto poruchou můžou kdykoli během dne upadnout z naprostého bdění do stavu hlubokého spánku. Takovýto narkoleptický spánek při tom může trvat různě dlouho, od několika vteřin až minut. Ve vzácných případech někteří pacienti můžou setrvat v spánku i hodinu či déle. Člověk s touto nemocí tak může doslova kdekoli a kdykoli upadnout z úplné bdělosti do hlubokého spánku, např. při řízení auta, na poradě, na přednášce ve škole, při firemní prezentaci či při jakékoli denní nebo pracovní činnosti. Tento stav nastává rychle a bez jakékoli možnosti ho vůli vědomě ovlivnit.
Velké riziko tak představuje zejména v zaměstnáních, které vyžadují zvýšenou pozornost, naprosté bdění, při pracích ve výškách, na stavbách, při řízení automobilů, s ostrými či nebezpečnými nástroji apod., kde hrozí nebezpečí úrazu až smrti (pády, zranění, nehody). Narkolepsie je tedy charakterizovaná především těmito hlavními symptomy: nadměrná spavost během dne; kataplexie, čili náhlá ztráta svalového napětí; živé halucinace či přeludy při usínání nebo probouzení; a chvilkové paralýzy na počátku nebo konci spánku. Častokrát není narkolepsie diagnostikovaná u většiny pacientů dříve než po deseti až patnácti letech po objevení prvních příznaků. Nicméně příčina této nemoci zatím zůstává neznámá. Předpokládá se vzájemné působení několik faktorů, které zapříčiňují neurologickou dysfunkci a spánkové poruchy.
Léčba narkolepsie spočívá v zmírňování a odstraňovaní příznaků poruchy. Jelikož se neví příčina tohoto onemocnění, léčba je tak zaměřena ne na příčinu poruchy, ale její symptomy (projevy). Pokud jde o medikamentózní léčbu narkolepsie a nadměrné spavosti, přínosem se ukázal modafinil; pro zmírňování kataplexie léky ze skupiny antidepresiv a inhibitory pro zpětné vychytávání serotoninu. Pro léčbu se však doporučuje kombinovat medikaci s podpůrnou behaviorální terapii. V rámci takovéto terapie se např. jedinci s narkolepsii učí, jak regulovat svou náhlou ospalost, a že si třeba mají zdřímnout vždy, když cítí, že ze stavu bdění upadají do ospalosti; učí se, jak si regulovat a zlepšit kvalitu normálního nočního spánku tak, aby odstranili denní ospalost a únavu během dne. Jedním ze základních principů terapie je tedy stanovení si pravidelnosti spánkového režimu (zvyknout si třeba chodit spát ve stejnou hodinu atd.), vyhýbání se požívání alkoholu, a látek či potravin obsahujících kofein, zejména před spaním.
Při jakýchkoli projevech či příznacích narkolepsie je dobré a nevyhnutné konzultovat tento stav s lékařem, který doporučí další léčbu. Účinnou pomocí jsou tzv. spánkové laboratoře, které se specializují právě na potíže se spánkem, poruchy spánku a s tím související přidružené faktory. Je třeba si pamatovat, že jde o neurologické onemocnění, proto je důležité, aby jedinec podstoupil lékařské vyšetření a aby bylo o jeho narkolepsii uvědomeno jeho nejbližší okolí (z důvodu zajištění bezpečnosti v případu náhlé ataky spánku). Pacient sám by měl znát postupy, kterými může zmírňovat ataky spánku, např. zařadit krátké spánky během dne, které zmírní denní ospalost, vytvořit si rutinní spánkový režim, při delším pracovních výkonech nebo cestě autem si rozdělit tuto činnost na menší úseky, rozdělení větších úkolů do menších částí a zaostřování na jeden podcíl.