Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Rád používám přirovnání a podobenství, protože lze tímto způsobem snáze vysvětlit základní myšlenku, kterou chci sdělit. Tentokrát chci popsat způsob myšlení a přístup k nemoci a ke zdraví. Neboť tento fakt považuji za hodně podstatný. Nelze se pří léčení nemoci spoléhat pouze na léky, lékaře, kliniky, lázně, nebo na to, že se dá zdraví koupit.
Dva sousedé
V jedné ulici bydlí dva sousedé. Pan Vladimír je řemeslník, druhý soused, pan Matyáš, je obchodník.
Jednoho dne pan Vladimír potřeboval zboží, které má soused v obchodě, ale jeho zboží je trochu dražší než stejné zboží v hypermarketu. „Raději pojedu do hypermarketu, tam mám dokonce větší výběr“, řekl si pan Vladimír, nastoupil do auta a odjel na druhou stranu města do hypermarketu, žádané zboží našel a koupil. Když se vracel a míjel obchod pana Matyáše, ten právě řešil problém s opravou rozbitého zařízení ve svém obchodě.
„Co kdybych opravu zadal sousedovi Vladimírovi? Je řemeslník, může mi to opravit, jenže je dost drahý… Raději si pozvu firmu ze vzdáleného města, která inzeruje své služby na internetu. A Vladimír si u mne také nenakupuje, proč bych si tedy měl pozvat na opravu právě jeho?“, pomyslel si Matyáš a odeslal e-mailovou objednávku opravy vyhlášené firmě.
Za rok se oba sousedé potkali na pracovním úřadě. Oba přišli o svá zaměstnání. Matyáš musel obchod zavřít, protože k němu chodilo málo lidí. Vladimír nedokázal čelit konkurenci vyhlášené firmy a své podnikání ukončil.
Vážíme si dostupného?
Tento příběh vystihuje dnešní dobu, ale není to jen o tom, že Matyáše zničil konkurenční hypermarket a Vladimíra vyhlášená řemeslnická firma. Vypovídá to i o skutečnosti, že si oba sousedé jeden druhého dostatečně nevážili. Kdyby se navzájem více podporovali, své služby využívali a dál doporučovali, dosáhli by větších šancí vyrovnat se s konkurencí. Stačilo změnit myšlení. Ten výrobek si koupím u souseda, třebaže je o něco dražší než v hypermarketu, ale nechám mu vydělat a on si zase objedná můj produkt podnikání, udělá zakázku na opravu svého porouchaného zařízení a já budu také profitovat.
Když to udělají všichni v ulici, pak malí podnikatelé přežijí.
Jak je to v nemoci
Chci upozornit právě na to odlišné myšlení a nový pohled na problém, protože stejně to funguje i ve zdravotnictví a v péči o zdraví.
Často pořádám přednášky, které vedou posluchače k řešení různých zdravotních problémů. Komunikuji se stovkami klientů přes internetovou poradnu, kdy se mi lidé svěřují, naříkají, jak jsou bezmocní, jak si nevědí rady se svým problémem, nenacházejí pochopení u klasické medicíny, jsou v depresi a v internetovém dotazu slibují, že udělají cokoliv, jen aby se jejich stav zlepšil.
V internetovém dialogu s nimi provedu rozbor a nabídnu jim také zmíněnou přednášku nebo podobně pracovní seminář, kde mají příležitost všechno to, co chtěli, získat. A nejednou se ukáže, že přijít nemohou, nacházejí různá objektivní zdůvodnění, proč to nejde. Když komunikuji s lidmi, kteří se dostavili na přednášku, dovídám se, že oni vlastně přišli kvůli svým příbuzným, dětem, partnerovi, a podstatné zjištění je v tom, že ti, kdo by si potřebovali přednášku vyslechnout, nepřišli. Navíc na seminář většinou nepřijdou ti, kdo to mají „za humny“, nýbrž ti, kteří to mají velmi daleko, 400 km není vzácností…
Obávám se, že právě ono „myšlení sousedů“ je častou překážkou a brzdou v jejich uzdravení se. Podobně, jak je v Bibli psáno: Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? (Matouš 13:55)
Pevné rozhodnutí
Lidé, kteří mají zdravotní problémy, a přitom nejsou spokojeni se svým lékařem a s tím, co užívají, by při pohledu z jiného úhlu totiž zjistili, že řešení jejich problému vůbec nespočívá v tom, že jim nikdo nemůže pomoci nebo že nedostávají ten správný lék, nýbrž že jde o chybný způsob jejich myšlení, jak na svou nemoc nahlížejí. Je to úplně stejné jako s těmi sousedy.
Každý nemocný člověk si nese svou nemoc a také se sám na ní podílí, on sám se má léčit, ev. vyléčit, změnou toho, co dělá špatně. Potřebuje se napřed poučit.
Žádný lékař na světě, ba ani žádný lék to za něj neudělá definitivně. Člověk, který se za svým zjištěním vypraví 400 km, je na tom mnohem lépe, protože v tu chvíli učinil pevné rozhodnutí a udělal velký krok. Začal na tom aktivně pracovat. Nelituje finanční prostředky, dlouhou cestu ani čas. Ten člověk, který příležitost nevyužil, si ještě musí projít svou cestu poznání, ještě hledá… Asi navštíví lékaře specialistu, vyhlášenou kliniku, bude užívat „vzácný“ lék, než zjistí, že se jeho problém nevyřešil, ba naopak posunul do chronického stavu. Pak se teprve vydá na svou cestu, a ta bude pravděpodobně delší než 400 km.
A povede-li k Bohu a bude-li ten člověk poučitelný, má ještě větší šance na celkovou nápravu. Pro něj bude navíc platit, co nám říká o postoji k životu všeobecně Bible:
Povzbuzujte se tedy a posilujte se navzájem tak jako dosud.
Prosíme vás, bratří, mějte uznání pro ty, kdo mezi vámi pracují, v Pánu se o vás starají a napomínají vás. Za to, co dělají, si jich nesmírně važte. Mějte mezi sebou pokoj. (1. Tesalonickým 5:11-13)