Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Mým marodům není manifest, kterým vstoupilo Rakousko-Uherské mocnářství do běhu první světové války, ale název zajímavé knihy, jejíž podtitul zní „Jak vyrobit pacienta“. Po mém posledním ohlédnutí za knihou Doba jedová se i tentokrát budeme točit kolem tématiky „zdraví“, která je v poslední době diskutována často a živě. Ono také není divu, na denní světlo se začínají vynořovat různé znepokojivé informace o závadnosti toho či onoho výrobku, té či oné potraviny a nezřídka i nějakého léku, který by naopak měl našemu zdraví prospívat. Pozorný člověk, který se snaží vstřebat všechny tyto zprávy a informace, často zaručené a mnohdy i zcela protichůdné, z toho může mít docela zmatek v hlavě.
Mým marodům je kniha napsaná českým lékařem MUDr. Janem Hnízdilem, anebo abych byl úplně přesný, je to kniha sebraných článků, které tomuto lékaři vyšly v různých periodicích v průběhu několika posledních let. Jan Hnízdil je osobnost vskutku zajímavá, ať už z pohledu profesního, tak i z toho lidského; prostě Osobnost. A jak už to u osobností chodí, na některé životní pochody mají svůj osobitý pohled, který poměrně pravidelně nesouhlasí a naráží na pohled těch ostatních, v případě Jana Hnízdila se samozřejmě jedná o pohled na systém dnešní biologické medicíny, se kterou má asi každý z vás nějakou zkušenost. Mottem knihy se stal Voltairův citát: „Lékař je člověk, který podává léky, o nichž ví jen velmi málo, k léčbě nemocí, o nichž ví ještě méně, lidem, o nichž neví vůbec nic.“
Možná právě tato věta začala vrtat v hlavě mladého lékaře Hnízdila, který ač vystudovaný MUDr. se dvěma atestacemi, léčil své pacienty dnes běžnými postupy, předepisoval standardní léky a časem pozoroval, že se mu pacienti vrací stále dokola bez pozitivního výsledku, tedy uzdravení. Možná právě tehdy si začal uvědomovat, že v dnešním systému lékařské péče je něco špatně, protože při všem technickém a biochemickém pokroku tu chybí zásadní element – uzdravený pacient. Možná právě v této chvíli si uvědomil, že dnešní medicínsko-farmaceutický komplex je založen právě na léčení, nikoliv na uzdravování. Uzdravený pacient už nepřináší zisk a jako takový je k nepotřebě. A tak začal léčit po svém a svoje pacienty začal uzdravovat. Celkem paradoxně se mu od té chvíle přestalo kariérně dařit… |
Jan Hnízdil se vzhlédl v myšlence celostní medicíny, o které se někdy mluví jako o „medicíně příběhů“. Rozdíl oproti klasické biologické medicíně je poměrně zásadní – zatímco klasický postup spočívá v diagnostikování problému a následném řešení (operativním, nasazením medikamentů apod.), celostní medicína se především snaží vyhledat příčinu problémů, která je ukryta někde v životě pacienta. Je asi podstatné si uvědomit, že pokud cítíme nějakou bolest, má tato bolest nějakou příčinu. Lékař, který nás bude chtít léčit, nám nejspíš nasadí analgetika či jiné léky příhodné danému problému. Po nějakém čase už nebudou zcela účinné a následný krok bude operace, poté invalidní důchod. Lékař, který nás bude chtít uzdravit, najde příčinu té bolesti a doporučí nám tuto příčinu odstranit. Bez léků, zbytečných operací a zákroků, ale rovněž bez zisku pro farmaceutické firmy. Bolí vás záda? No asi jste si na ně hodně naložili! Trpíte průjmy? No není divu, když je tenhle svět k posr…í!
Je zvláštní, jak rychle a snadno předali lidé péči o svoje zdraví do rukou medicíny. Mají pocit, že s každým problémem dojdou k lékaři jak do autoservisu, vyčistí se filtry, vymění olej, odstraní nánosy špíny a naše tělo vyjede ven připravené pro další dávku zničujícího života. Málokoho už napadne zastavit se a přemýšlet. Každý problém a každá bolest je především informace. Je to jediná možnost našeho těla, jak dát najevo, že něco není v pořádku; takový doporučený dopis, který by si každý měl přečíst a zamyslet se. Rakovina je dopis s černým pruhem. Jan Hnízdil se coby lékař vydal právě tímto směrem – své pacienty se snaží uzdravovat, nikoli léčit, uzdravovat poznáním a následným odstraněním příčiny potíží, nikoliv jejím potlačením mnohdy nesmyslnými léky, jejichž jediným cílem je přinášet zisk jistým společnostem. Farmaceutickým firmám je vůbec věnována zasloužená pozornost, aby taky ne, jejich úsilí je vskutku pozoruhodné. Zatímco dříve se medicína potýkala s problémem většího množství nemocí než léků, nyní je situace zcela opačná. A tak proč si nějaké nemoci nevymyslet?
Nebudu ale prozrazovat mnoho, sami máte možnost knihu sehnat a přečíst. Osobnost Jana Hnízdila je vskutku zajímavá, jeho životní příběh je, nebál bych se říct, téměř dobrodružný (kromě Milady Horákové asi neznám nikoho dalšího, kdo by byl obviněn z „přípravy státního převratu a vlastizrady ve fázi přípravy“). Jeho osudy vás zavedou nejen do českého medicínského prostředí, ale třeba i do prostředí vrcholového sportu, ve kterém se MUDr. Hnízdil řadu let jako lékař pohyboval, zjistíte, že byl členem Klubu českých skeptiků Sisyfos a že přispíval do řady českých periodik. Odevšud ho odešli, psát mu zakázali. Nepochopili, neocenili.
Recenze knihy Mým marodům.
Další knihy o zdraví naleznete v naší nabídce.