Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Vyléčil se zcela z alergie na pyly a prach. Má dar propojovat druhé s jejich srdcem a rozšiřovat jejich vědomí. Matouš Svoboda vystudoval regeneraci a zdravou výživu na Masarykově univerzitě v Brně a v rozhovoru pro Celostní medicínu hovoří o zázracích, síle přítomného okamžiku a vědomém bytí v lásce. O sobě mluví jako o průvodci – vytváří řízené meditace, vyrábí energetické a párové náramky, píše články a věnuje se konzultacím s lidmi.
Sám jsem se, i trochu ze zvědavosti, dovolil Matouše po skončení rozhovoru zeptat na jednu osobní věc a jeho vhled mě svou přesností odzbrojil. Udělal jsem si hned v mysli pomyslnou poznámku „Tenhle člověk ví!“ Ale pojďme k otázkám:
Matouši, vím o Tobě, že ses vyléčil z alergie na pyly a prach třetího stupně. Jak se Ti to povedlo a co bys mohl doporučit těm, co alergií trpí?
Pro začátek bych řekl, že je to velmi individuální práce. Já jsem například jako malý nerad chodil s mamkou na procházky, chtěl jsem si hrát aktivněji. Časem se ve mně objevila úplná averze na túry spojené s přírodou a lesem. A pokud člověk podobnou averzi – ať už vůči zvířeti, lesu, přírodě – vytvoří, tak to má v těle odezvu. Proto jsem se učil znovu mít rád přírodu, a hlavně se snažil uvědomit si, jak to ve mně vzniklo. Alergii může také dostat i člověk, který nepůjde za touhami svého srdce a bude žít v materiálním kolotoči. Alergie ho v tomto případě může upozornit na to, aby změnil své hodnoty.
Pokud začneme poslouchat naše srdce, lásku v nás, tak se to začne přirozeně řešit. Kdybychom to ale chtěli pitvat rozumem, půjde to těžko. Nikdy bych nevěřil, že se vyléčím tím, že v sobě změním hodnoty a začnu mít rád přírodu. To by mi ještě nedávno znělo velmi bláznivě. Ale přesně tak se to stalo. Zjistil jsem, jaké pyly mě dráždily, a šel jsem se těm stromům omluvit. A najednou alergie zmizela. Takže to je moje odpověď. Ale jak to bude u vás… Kdo ví?
Také hodně pracuješ s vodou, harmonizuješ ji. Můžeš nám to trochu více přiblížit?
Běžně víme, že jsme ze 70 – 80 % tvoření vodou. Já toužím po připomenutí si tohoto uvědomění pokaždé, když vodu piji. Že piji v podstatě sám sebe, svou budoucí součást. Voda je informace a cokoliv, co do vody vložíme, voda přijme. Tohle je na obrovské zamyšlení. Já když si vodu vezmu, mám často chuť jí říct, že ji mám rád, že je vyživující a láskyplná. Nějakým způsobem ji pozdravit. Trošku si s ní popovídat. A to se pak odrazí na tom, jak se cítím a jak mi chutná, když vodu přijímám.
Velmi by mě tedy zajímalo, jak si léčivou vodu připravit?
Na svém webu mám na vodu zaměřenou meditaci, která je hlavně pro lidi, kteří vnímají, že tu nejsme sami a že můžeme komunikovat s moudrostí, která nás přesahuje, ať už v podobě Boha nebo různých bytostí a elementů. Takže jednou z možností je nechat se tou meditací provést. Avšak stačí si uvědomit, že je to vlastně jednoduché: Představit si, že voda je živý element a že si s ní vytváříme vztah. Že si povídáme s živou bytostí. Že ji chceme podpořit a že si uvědomujeme, že ona zase podpoří nás. To bohatě stačí.
Funguje to takto se všemi tekutinami? Nebo je voda oproti jiným nápojům specifická?
Za mě je čistá voda jedinečná v tom, že neobsahuje žádné další látky. Například káva nás má dobít a dodat energii. Meduňka má v sobě zase informaci uvolnění. Pokud nemám zrovna záměr, ve kterém by mě mohla právě nějaká bylina podpořit, tak většinou preferuji čistou vodu s jejím přirozeně čistým informačním základem.
Můžeme takto harmonizovat i jídlo?
V jídle je mnohem větší podíl hmoty. Proto je čistá voda lepší – lépe přenáší informace. Ale určitě bych doporučil věnovat podobně láskyplnou pozornost i jídlu, vařit s láskou a vědomě. Když třeba krájím cibuli, tak krájím cibuli a nepřemýšlím nad tím, jestli jsem vynesl odpadky a jestli má pes v misce vodu. Plně vnímám cibuli, navazuji s ní vztah – krájím ji s vědomou pozorností. Vím, že i cibule si zaslouží mé uznání. A mimochodem, výjimečné jídlo plné vody (90 – 93%), vhodné i k různým detoxikacím, je třeba meloun.
Lásku takto můžeme jistě vdechnout i do prostoru kolem nás…
Co se týká bytu, tak prostor velmi zkrášlují a zjemňují květiny. Také kameny jsou skvělé. Důležité je uvědomit si, v jaké jsme esenci a co s námi rezonuje. Já když u sebe doma nebo u klientů ladím prostor, tak si sednu, medituji a nechám přes sebe procházet proud energie, který je pro mě příjemný (propojím se v ten moment s Bohem nebo dalšími léčivými energiemi). A touto energií nechám vyplnit i prostor tak, jak je to vhodné – energie se utváří podle nás. Takto se dá energie v bytě velmi silně změnit.
Někdy ale nemáme ladit prostor. Například v nákupních centrech jsou mraky spěchajících a chaoticky pobíhajících lidí. Je to tak pro ně nastaveno. Kdybychom s tím chtěli něco dělat, tak začneme měnit přirozený vývoj toho místa. V takovém případě Je proto lepší držet si svou esenci, nemísit energie a některé prostory nijak energeticky nenarušovat.
Zmínil jsi, že si máme držet svou esenci. Jak se to dělá?
Velmi pomáhá dech. Naše energie souvisí také s tím, jakou rychlostí a jakým tónem mluvíme. Pokud budeme mluvit velmi rychle a chaoticky, tak nemůžeme dobře vnímat sama sebe. Nejsme tady a teď a chaoticky jednáme v nějakém modelu. Ale když si to uvědomíme, můžeme se znovu ke svému dechu vrátit a hned se zklidnit. Tak ovlivňujeme naši energii a pozornost k sobě sama.
Sám se věnuješ řízeným meditacím, kde kombinuješ řadu postupů. Co Ti z toho je nejbližší a co praktikuješ Ty sám?
Ráno při probuzení zůstávám ještě v posteli ve stavu, jež Toltékové nazývají malou smrtí, což je stav, ve kterém si uvědomujeme, že jsme částečně vzhůru, ale částečně ještě spíme. V té chvíli máme ohromnou tvořivou a inspirativní moc. Říkám si v tu chvíli v duchu: „Co mám touhu dnes dělat? Co mi udělá radost?“ Představuji si, že už to dělám. Takto si mohu naplánovat den a vytvořit si už od rána kouzelnou atmosféru, která mě bude po celý den vyživovat a pohánět. S tímto pocitem vstávám. Nazval bych to energetickou snídaní, která se skládá z probouzení a meditace.
A často pracuji s dechem. Když dýchám do srdeční čakry, cítím energii tepla. Nechávám to teplo proudit po těle, vyplňuji se jím. Kolem sebe pak vytvářím světelnou bublinu. Tady bych rád zmínil, že to není ochrana, protože když děláme ochranu, tak ji děláme před něčím ze strachu a je to jako bychom postavili zeď, kterou někdo bude chtít podlézt, přelézt, zbořit. Ale to nemá být zeď, ale harmonický a vyživující prostor pro nás a naši radost. Paradoxně lidi na nižší frekvenci tak jako tak odpudí.
Zmínil jsi dnes také, že se napojuješ na Boha. Jak se to děláš?
Začal bych tím, proč to běžně lidem nejde. Nevěří totiž, že jsou toho hodni. Jsme velmi ovlivnění společností, která nám předkládá, že pokud slyšíme nějaké hlasy, pak máme schizofrenii a jsme nemocní. Vyvolává to v nás strach. Pokud se toho děsíme, nemůžeme Boha slyšet. Vlastně ho často slyšet vůbec nechceme. Nebo říkáme: „Vesmíre, dej mi zázrak a já uvěřím.“ A Vesmír/Bůh/Láska odpovídá: „Uvěř a já ti ho ukážu.“ Nefunguje to tak, že tu víru přeskočíme. Když tomu nebudeme věřit, tak se to nestane. On uvidí, že tomu nevěříme, že to není opravdové, že nemáme víru a chceme jen důkaz. Proto k žádnému napojení nedojde. Je třeba to chtít bytostně a ne jen hlavou.
Jsi hodně bdělý a v přítomnosti. Co bys poradil lidem, které ovládá jejich mysl? Zrovna včera mi jedna klientka popisovala, že když ji někdo naštve, tak na to musí celý zbytek dne myslet, jakoby je pořád v té myšlenkové smyčce.
Lidé, kteří v této smyčce žijí, nejsou k sobě upřímní. Tvrdí, že by chtěli zastavit a zklidnit mysl, ale neudělají si na to čas a nic nezmění. S tímto přístupem se to stát nemůže. Až se opravdu budou chtít zastavit, tak třeba půjdou ven do přírody, zaposlouchají se, jak teče říčka, jak cvrlikají ptáčci. Zkusí na chvíli jenom být. Ze začátku to pro ně může být těžké, to „jenom být“. Ale postupně to půjde.
Paní, o které mluvím, ale měla pocit, že to napřed musí vyřešit a tomu druhému, kdo ji naštval, nějak odpovědět.
„Musíš“ znamená, že je otrokem situace, kdy musí jednat. Já se snažím jednat jenom, když chci. Takže ideálně se do toho nedostávat. A pokud se už do toho dostanu, tak se zeptám: „Proč jsem si to přivolal?“ A pokud je to něco, co chci vyřešit, tak to dělám s radostí a nestresuje mě to. V tom případě se do toho rád ponořím. Představím si různé verze budoucností, jejich řešení, a podle toho, jak se v nich cítím, se rozhodnu. Představuji si, jako by se to už stalo. A zkoumám ten pocit.
Na závěr se, Matouši, zeptám: Můžeme změnit úplně cokoliv? Věříš na zázraky?
Nevěřím na to, že můžeme změnit cokoliv, protože bychom se stavěli do role Boha. Víme velmi málo a pohnutky našeho chtění nás zaslepují. Zapomínáme, že i ostatní mají svá přání a chtějí svoje zázraky. Jak by mohlo být možné, aby si přál jeden člověk, ať je hezky, když bydlí v osadě farmářů, kteří si přejí, aby konečně zapršelo a měli úrodu? Já se pak spíš ptám, co je v tu chvíli důležitější pro nás jako pro celek a pro Zemi. Aby bylo dál hezky, nebo aby zapršelo?
Také jsem přesvědčen, že některé věci jsou dány karmicky. Například si naše duše vybrala vtělit se do handicapovaného těla. Abychom zažili, jaké to je, a už se těmto lidem nikdy nesmáli. Přání chtít se uzdravit proto v tomto případě nebude vyslyšeno. Ale může se stát zázrak a zrovna tak nemusí, protože zázrak je už to, že máme handicap a objevujeme něco nového na základě vlastní zkušenosti.
Chtěl bych ještě zdůraznit, že to není trest, avšak člověk si mnohé osvojí až ve chvíli osobního prožitku. A co se týče zázraku, přejeme-li si něco opravdu ze srdce, kdy cítíme, jak nás to pohání a naprosto naplňuje, pak je takové přání naprosto v pořádku a celý vesmír se spojí proto, aby nám ho vyplnil.
Matouši, moc Ti děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů na Tvojí cestě!
Webová stránka Matouše Svobody: https://meditace.net/