Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Termín
Pokud sledujete statistiky, které se týkají zdraví a různých zdravotních parametrů, nabudete dojem, že v dnešní domě vlastně nikdo není zdravý. Nebo že „být zdravý“ je vzácnost. Studie a hodnocení uvádějí fakta, která máme brát jako samozřejmost, např. že se s věkem zvyšuje krevní tlak, hrozí artróza kloubů z opotřebování, nabíráme zbytečná kila, měříme si vysoké hodnoty cholesterolu, řídnou kosti. Je evidováno na statisíce diabetiků, zdvojnásobený počet alergiků v porovnání posledních třiceti let. Mezi dětmi jsou častější choroby dýchacích cest. Pro tento jev se vžívá termín masová nemocnost.
Otázka podstatná
Nejsme na zemi sami, vedle nás žijí i zvířata a jejich zdravotní stav a počty člověk bedlivě sleduje. Je-li u některého živočišného druhu zaznamenána podobná masová nemocnost, bijí ochránci zvířat na poplach, že je třeba jednat v zájmu jeho záchrany před vyhynutím.
Jsme tedy jako lidé také na vymření, pokud statistiky přirovnávají zdraví lidské společnosti k masové nemocnosti?
- Přijímáme dále závěry lékařských studií, že je normální, když dřív či později zdraví ztratíme. O systému prevence se mluví, ale jen těžko se realizuje, probíhají diskuse na všech úrovních. Např. jak se máme vypořádat s nebezpečností kouření, s působením mnohých škodlivých látek v ovzduší. Ví se o rizikových faktorech civilizačních, stresech, konkurenčních tahanicích, o nadvládě farmakologického průmyslu, který tahá za provazy ovlivňující ekonomiku, a samozřejmě také o systému ve zdravotnictví.
- Nevadí nám, že nehledáme příčiny, ale pouze zakrýváme vzniklé příznaky, jinými slovy následky. Logickým důsledkem je zvýšená nemocnost a únava, frustrace, vyšší čísla statistik…
- Na každém kroku se hovoří o hlavním proudu „mainstreamu“ v mnohých lidských aktivitách, a tedy i v medicíně.
- Lze hovořit také o totalitě, která nám byla tak nemilá v době nesvobody a nedemokracie. Dnes máme demokracii, ale také máme směrnice EU, které zásadně limitují aktivitu mnohým medicínským směrům, které nezapadají do mainstreamu. A upřednostňují ty způsoby léčení, které jsou založeny na masívní aplikaci „prověřených metod, založených na důkazech“. Abych byl konkrétní: na předpisu léků, které léčí symptomaticky a kdy po požití chemické pilulky dotyčný jasně vnímá úlevu od bolesti a ústup příznaku, ale protože tím není řešena příčina, je jen otázkou času, kdy se příznak objeví znovu a s ním i bolest. Opakovaným podáváním léku se léčba mění v léčbu „udržovací“, která ve svých důsledcích vede k závislosti na lécích se všemi průvodními zdravotními, sociálními a ekonomickými komplikacemi. A tento systém prospívá jedině výrobcům mainstreamových léků. Vypadá to, jako by byla masová nemocnost výhodná.
- Znamená to snad, že původní myšlenka dobrého léčebného kroku – zbavení se bolesti, se časem mění ve zlé kroky, vedoucí k nevyléčitelnosti? Přichází snad již dnes doba, kdy je dobré považováno za zlé, a naopak zlé je vysvětlováno jako dobré?
Tuto otázku nechejme filozofům.
Z praxe
V praxi jednám s lidmi, kteří mají chronické nemoci, soustředíme se společně na rozbor jejich situace a téměř vždy narazíme na skutečnost, že dotyčnému byla stanovena diagnóza anebo hned několik diagnóz a podle daných směrnic byla zahájena léčba. Tento postup je nazýván postupem „lege artis“… podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti…
Při bližším zkoumání však vidíme, že nebyla respektována individualita pacienta a nebyla provedena patřičná vyšetření, aby byl brán ohled na jeho konkrétní podmínky a objektivní možnosti, tj. vyšetření, která by vysvětlovala mechanismus = patofyziologii nemoci. Léčba v těchto případech probíhá řadu let a přesunula se do již výše popsané udržovací terapie.
Diagnóza
- byla stanovena na základě projevů nemoci
- a znalosti teorie o této nemoci.
- O příčině je lékařem vysvětlováno, že se nedá určit, že je tedy idiopatická…
Pokud dotyčný člověk osloví svého lékaře a požádá jej o pátrací kroky k objasnění patofyziologie, je mu řečeno, že se to nedělá a že nebude podporovat žádné alternativní metody.
Vyjasněme si to
Zde se pak objevuje otázka: Co je alternativního na tom, že se má nejprve prozkoumat příčina a léčba se pak má zaměřit na řešení té příčiny? Vždyť je známo, že každá příčina si vyžaduje jiný postup. Ten lék, který vyhovuje jednomu, nemusí vyhovovat druhému. A pokud je užíván lék, a přesto příznak, kvůli němuž byl lék nasazen, pokračuje, je tu jasný důkaz, že lék příčinu neřeší.
A tím je vlastně dán prostor pro výše naznačenou větu:
Výsledkem je fakt, že místo abychom byli zdraví, jsme stále více nemocní, unavení, frustrovaní a statistická čísla o masové nemocnosti narůstají.