Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Dnešní téma se bude okrajem věnovat málo známým poznatkům z oboru imunologie a pohovoří o mananu vázajícím lektin (MBL).
Mechanizmy imunity
Děkujme Bohu, že máme tak dokonalé tělo! Je řízeno mozkem a mechanizmy, které používá, jsou dokonalé. V dnešní době, kdy máme počítače, a tak vlastně známe princip, díky němuž počítač pracuje, máme usnadněnou i schopnost chápat mechanizmy probíhající v těle.
Nespecifická imunita
Nespecifická imunita je nám dána od narození, bez ní bychom nemohli existovat ve světě mnohých bakterií, virů, parazitů a všech – obecně lze použít pojem – „stresorů“. Nespecifická imunita představuje významnou bariéru proti patogenům, na molekulární úrovni složky nespecifické imunity přímo rozpoznávají a eliminují patogeny.
Představte si to takto: Bakterie pronikne dovnitř těla, tam ji kontaktuje zástupce nespecifické imunity a bakterii identifikuje. Pokud zjistí, že je neškodná, pustí ji. Pokud však zjistí, že je škodlivá, spustí alarm a imunita ji svými nástroji zničí.
Hlavním smyslem nespecifické imunity je rozpoznat, co je pro tělo vhodné a co škodlivé. Tato schopnost nespecifické imunity je zapsána v DNA každého člověka. Tvoří ji především složky komplementu a fagocyty. Buňky tohoto systému se nacházejí v krvi, připraveny okamžitě zasáhnout. Patří sem také kůže a sliznice: Ty vytvářejí mezi vnějším a vnitřním prostředím bariéru, zabraňující vniknutí cizorodých částic dovnitř organizmu.
Nespecifická imunita se skládá ze složky buněčné a humorální. Mezi buněčné patří fagocyty (neutrofily = krátce žijící mikrofágy), makrofágy, dentritické buňky, dále mastocyty (ty řeší alergeny), eozinofily, NK-buňky (natural killer cells, přirození zabíječi), krevní destičky.
Mezi humorální patří interferony a systém komplementu a proteiny akutní fáze, která se rozvíjí při lokálním nebo systémovém zánětu. Nespecifická imunita ovšem není zodpovědná za akutní reakci na infekci, ale je i schopná aktivovat adaptivní schopnost imunitního systému. Není možné rozebírat detailně složitou funkci nespecifické imunity, ale chtěl bych zde stručně popsat funkci komplementu.
Složky komplementu se kaskádovitě aktivují, a tím spouštějí imunitní reakci. Tvoří jej asi 30 proteinů (bílkovin), které mezi sebou a s dalšími imunitními mechanizmy korespondují a vzájemně se doplňují. Hlavními složkami je 9 sérových proteinů C1 – C9, dále faktory (B, D, P), inhibitory a inaktivátory (H, I).
Funkce komplementu
Komplement má tyto funkce, které se aktivují po vniknutí bakterie:
- Opsonizace je proces, při kterém jsou „označeny“ buňky nebo částice určené k fagocytóze.
- Chemotaxe je vyvolaný pohyb makrofágů směrem k místu konfliktní události na základě chemického podnětu.
- Zánětlivá funkce – uvolňují se zprostředkovatelé (mediátory) zánětu, kteří rozšiřují cévy (vazodilatace), zvyšují permeabilitu (propustnost) cévních stěn uvolňováním histaminu.
- A ještě si uvedeme jednu funkci, tzv. osmotickou lýzu, která způsobuje přímé zničení škodlivé buňky.
To všechno se děje, aniž bychom si to uvědomovali.
Specifická imunita
Je zajišťována lymfocyty: B-lymfocyty a T-lymfocyty
- reaguje se zpožděním, má imunologickou paměť a mezi antigeny rozlišuje jednotlivé z nich
- humorální (látková) je tvorba protilátek plazmatickými buňkami
- buněčná – spolupodmíněná T-lymfocyty
Manan vázající lektin (MBL)
Součástí přirozené, nespecifické imunity je také speciální protein, který aktivuje popsaný komplement. Nazývá se manan vázající lektin (MBL).
Zmiňuji se zde o něm proto, že se již stává díky dostupnější technice více viditelným, a tak přibližuje lékařům mechanizmus určité imunologické poruchy. MBL zvyšuje u postižených pacientů vnímavost k respiračním infekcím a způsobuje vyšší náchylnost k některým dalším infekčním, autoimunitním a alergickým onemocněním, případně ovlivňuje jejich průběh. Projevy jeho nedostatku jsou častější u dětí, u dospělých je většinou kompenzován jinými mechanizmy imunitního systému. Podílí se také na opsonizaci infekčního agens, modulaci zánětu a apoptóze.
Je kódován genem MBL-2, tvoří se v játrech a je vylučován do plazmy jakožto protein akutní fáze. Normálně se uplatňuje především v kojeneckém věku, kdy ještě není dostatečně vyvinuta specifická imunita. Má zvláštní schopnost vázat se na povrch mikroorganizmů, které mají na povrchu polysacharidy obsahující na svém konci mimo jiné cukry právě manózu (jiný název tohoto proteinu je „manózu vázající lektin“) a také se asi spojuje v činnosti s imunoglobuliny.
Význam v určení hladiny MBL je v tom, že mohou vycházet najevo souvislosti s opakovanými infekty, které způsobuje staphylococcus aureus, streptococcus pneumoniae, streptococcus pyogenes, haemophillus influenzae, pseudomonas aeruginosa, escherichia coli, dále souvislosti s průjmovými bacily, abscesy, záněty nosohltanu, horních cest dýchacích, středního ucha, plic, kůže, také kvasinkových trablů.
Deficit MBL je spojován i s vyšším rizikem infekcí HIV. Vědci studují souvislosti s rozvojem autoimunitních nemocí, rakoviny, leukemie…
Je stále otevřená otázka léčení. V některých případech, kde je snížena hladina MBL, se podává intravenózní infuze MBL purifikovaného z čerstvě zmražené plazmy, což je výsadou imunologických pracovišť.
Na výsledky a uvedení do praxe si ještě musíme počkat.