Lopuch

cm lopuch1

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Jako kluci jsme po sobě házeli lopuchové kuličky plodů, které svými háčky připomínají suchý zip. Jakmile se proběhnete v pozdním létě po okolí vesnické chalupy nebo se svým psem například za kočkami preferovaného druhu (podle adekvátního počtu noh), tak nejméně jeden z vás na sobě tyto kuličky ke své nespokojenosti nalezne. Kuličky jsou vlastně takovým svazkem semen, která se vás nebudou chtít pustit, neboť jejich úkolem je pevně se držet za účelem svého přemístění do nových lokalit. Ale s pomocí vašich nožiček.

Lopuch nesnáší kyselé půdy, takže ho lze nalézt v blízkosti vesnického člověka skoro všude jako vcelku obtížně odstranitelný plevel. Na záhoncích ho zavčas vyplet není až takový problém jako v méně udržované části zahrady, když už je přerostlý až po hrudník s hlubokými nevytrhnutelnými kořeny. Když se ho pokusíte vytrhnout jako řepu, tak vám v ruce zůstane ulepená rozdrcená nať, což k vašemu vzteku lopuch vyhodnotí jako impulz k dalšímu urychlenému novorůstu. A totéž nastane i po odříznutí nati srpem. Je to umožněno tím, že má ve svém léčivém kořenu velké množství zásobních látek. A pro tyto ho bylinkáři vcelku obtížně ze země dobývají, myjí, podélně krájejí, suší až do lámavé konzistence, skladují ve spolehlivém suchu, chrání před hladodavci (hladovými hlodavci) a používají, jak si ještě povíme.

Ta zásobní polysacharidická („dlouhý cukr“) látka se jmenuje inulin a je jí tam v suchém kořenu až 50 %. Jsou tam ale i další účinné látky s bakteriostatickými a mykostatickými vlastnostmi. Nejvhodnější je kořen z dvouletých rostlin. Někteří čerství bylinkáři po čerstvém občerstvení lisují čerstvě z čerstvého kořene čerstvou šťávu, kterou začerstva užívají zevně i vnitřně, což při vyšší dávce občerství střevní peristaltiku, zrychlí posun střevní natráveniny i občerství krok a upřesní směr ve smyslu „honem!“. Zevně se používá jako údajně bezkonkurenční prostředek k potírání ekzémů, následně se nechá zaschnout a potom se odmývá lopuchovým čajem ze sušeného kořene. A tento čaj se při tom zároveň i pije. Tedy ne ten použitý… a také tak netřeba činit současně… Na ekzémy se lidově připravovala i mast ze šťávy z rozdrcených vylisovaných řapíků listů a z vepřového sádla.

Ze sušeného kořene lopuchu se lisoval také olej, který se dávkoval po kapkách při stejných indikacích jako odvar z kořene.

Tato vcelku protivná rostlina má ale překvapivě dosti značný rozsah využití.

Z kořene se připravuje buď odvar, nebo výluh za studena. Já upřednostňuji mikrobiálně bezpečnější odvar, i když je v něm snad poněkud méně účinných látek.

Odvar se využívá při lehčích chorobách v trávicím ústrojí – jater, žlučníku, slinivky, střev a tak vůbec v břiše. Odborníci v literatuře uvádějí pomoc při tvorbě žluči a úsadách ve žlučovodech. Uvádějí též urologické využití močopudnosti při ledvinovém písku a kamenech. Psáno jest, že odvar pomáhá také při dně a revmatizmu, neboť účinné látky podporují mimo jiné i detoxikační činnost jater. Inulin se podílí též na snižování hladiny krevního cukru, což je dobrá zpráva pro cukrovkáře, kteří si pilně vařívávají odvar z lopuchového kořene.

Svou podporou metabolických procesů lopuch významně aktivizuje látkovou výměnu nejen v játrech, ale v celém organizmu, což je nejlépe vidět zevně na problémové pokožce. Ze stejné příčiny výrazně zlepšuje vlasový růst a celkový stav porostu po hlavě (nejedná se o pohlavní porost, to je něco jiného a jinde…) tam, kde je obden aplikován odvar.

Odvar z kořene lopuchu je vhodný nejen na růst vlasů a vousů, ale též na nadměrně se mastící vlasy i pokožku, na lupy ve vlasech, na aknózní pleť ve tváři, na ramenou i na zádech a rovněž do léčivé vany na celkové omlazení pokožky, při kterém údajně pomalu mizí i stařecké skvrny a pigmentové fleky a kdy z takové koupele vylézají stařeny až o 110 let mladší (to platí hlavně pro dlouhověké a popopopostarší… a pokud ještě slyší, můžete je oslovovat mladá paní). Dříve se údajně používal odvar s úspěchem také na rány, uhry, proleženiny a vředy, včetně bércových.

Na akné se připravoval extrakt z drceného kořene lopuchu v alpě (400 g na litr), který se má několik týdnů dle literatury protřepávat. Potom se rozředí stejným dílem vody, zfiltruje a používá na akné i na mazání té přeutřepané ruky (já už bych po hodině třepání asi nemohl, natož po týdnu…). Osobně jsem to raději nezkoušel ani třepat ani na akné a ani na bolavá kolena, kam bych to bez rozředění vodou asi doporučil mazat více. Ale do té alpy na bolavá kolena nebo záda bych dal vykoupat a protřepávat i kořen kostivalu.

Lopuchový odvar se používal i na meziprstní plísně (ale dubové kapky,  jsou lepší) a k omývání mykóz. Při lišeji, svrabu a trudovitosti by byly vhodnější spíše obklady.

Já bych odvar doporučil zevně do koupelí a k omývání při ekzémech, kožních zánětech, nečisté pleti, uhrovitosti, akné, plísňových i jiných dermatózách, nadměrném maštění a padání vlasů a také na vlasy slabé, neduživé a třepící se. Vnitřně bych lopuch rozhodně přidal do krevčistících čajů a čajů souvisejících s terapií cukrovky, tuhnoucích svalů a kloubů, rakoviny a leukémie, stařecké nebo nebezpečnější politické plíživé demence.

Takže i když je s lopuchem hrozná práce, určitě se vyplatí. Pokud ho ale hodláte odevzdávat do výkupu, tak doporučuji pěstovaný ve velkém na záhonech, aby vám tu práci pomohla zvládnout technika. Je to práce Boží, protože na tom nelze finančně vydělat, ale Jeho jméno bude určitě začasté zmíněno… Ostatně na s láskou sbíraných a zpracovávaných bylinách pro nešťastné, chudé a nemocné lze poctivě zbohatnout toliko duchem a tělem, ne kasou.

Takže si pěstujte na záhonku lopuch a nikdo vám ho alespoň nebude závidět. Ani záhon ani lopuch.