Komonice lékařská, nenápadná bylinka úžasných vlastností

komonice3

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.

Komonici lékařskou jsem při svých toulkách potkala letos poprvé. Pravda, v minulosti jsem ji zahlédla jistě nesčetněkrát, nicméně, až letos mi bylo souzeno proniknout hlouběji do jejich tajů. Bylinka je totiž skutečně nenápadná, ani ne tak výškou, neboť se dokáže vehementně rozrůstat, jakožto spíše svým květem, který je velmi prostý. Porovnám-li s diviznou, topolovkou či pupalkou velkoplodou, květ komonice je spíše nevtíravým hroznem. Pokud, stejně jako já, milujete bylinky, na jaře a v létě nevydržíte být dlouho v klidu, neboť vás to táhne ven, do lesů a luk, kde můžete hledat, objevovat a nacházet, zcela jistě si komonici lékařskou, vezměte na bylinkovou mušku.

Ve své podstatě hovoříme o statné, dvouleté bylině, stejně, jako je například úžasná divizna. I ona je na světě maximálně dva roky, dokud se nepřevtělí pomocí semen, která vzrostou zase na jaře. Komonice vytváří 30-70 cm vysokou, metlovitě rozvětvenou lodyhu, zakončenou hroznovitým květenstvím. Listy jsou trojčetné, dlouze řapíkaté. Drobné květy se vyznačují skloněnou žlutou korunou a jsou sestaveny po 20-80 květech do řídkých hroznů. Kvetou od června do září. Plodem je pak lusk, obsahující jedno až dvě semena.

Výskyt komonice

Komonice lékařská je původem evropský a asijský druh. Zavlečeně se vyskytuje v Severní i Jižní Americe, v jižní Africe a Austrálii. U nás roste na většině území především v nižších, teplejších oblastech. Dává přednost sušším a slunným stanovištím, jako plevelná rostlina roste na suchých úhorech, mezích, příkopech, rumištích a skládkách. Někdy se taktéž vysévá záměrně ke zpevnění náspů a na rekultivované plochy.

Co, kdy a jak sbíráme?

Sbíráme kvetoucí nať, kterou odstřihneme nůžkami, ty si vždy bereme s sebou. Mnoho léčivek má své kořeny velmi mělce, může se tedy stát, že je vytrhneme přímo s kořeny, čehož se snažme co nejvíce vyvarovat. Květy lze taktéž ručně sdírat, kdy nejcennější jsou právě květy, poté listy a měkká lodyha do 5 mm tloušťky. Suší se ve stínu přirozeným teplem, zavěšená ve svazečcích, sušíme-li pouze květ, vrstvěme maximálně do 5 cm. Teplota sušení by neměla překročit 40 °C. Bylinku skladujeme v lahvích, v temnu, jedině tak si podrží svůj léčivý účinek po celé dva roky.

Komonice lékařská a lidové léčitelství

Komonice obsahuje pěknou řádku účinných látek. Velkou zajímavostí pak je, že například kumarin se z rostliny uvolňuje teprve sušením. Kumarin využíváme při léčbě křečových žil, hemoroidů, zánětu žil s otoky nohou, bércových vředů atd. Nevhodnější formou vnitřního užívání komonice je macerát, to znamená, výluh ve studené vodě. Jeho pití zvyšuje kapilární odolnost, zlepšuje mozkové a periferní prokrvení, cévní oběh. Má protizánětlivý účinek, uvolňuje křeče hladkého svalstva. Zmírňuje i průběh klimakteria, působí proti nespavosti. Pro svou schopnost povzbuzovat látkovou výměnu bývá oblíbenou součástí čajových směsí na podporu hubnutí.

Komonice lékařská se však nejčastěji používá zevně, k omývání nebo ve formě obkladů a náplastí, neboť změkčuje tvrdnoucí otoky, zduřelé žlázy, nehojící se vředy, tiší bolest zhmožděnin a hojí rány.

Jak Svatopluk Presl ve svém díle O přirozenosti rostlin, aneb Rostlinář, z roku 1820-1835, přikládá návod k výrobě hojivé náplasti: Vezmi vosku žlutého libru, oleje olivového, pryskyřice borové, jeleního loje, terebinty po 6 letech, amoniaku, pryskyřice čištěné 10 kventlíků, koření komonicového, marjánkového, pelyňkového, květu heřmánkového, semeno z řeckého sena, bobul bobkových po lotu. Vosk, pryskyřici a olej mírným ohněm roztop, proceď, přidej amoniak s terpentýnem. Do ovlažených potom přimíchej koření na prach nejdrobnější rozmělněná a udělej flastr.

Jak uchystat odvar na obklady k omývání?

2 polévkové lžíce komonice lékařské

½ l vody

Sušenou nať komonice přelijeme vroucí vodou a necháme vařit 10 minut na nejmírnějším plamenu. Do vlažného odvaru pak namáčíme obklady, které měkčí zatvrdliny, tuší bolest, odstraňují otoky, odebírají horkost a vytahují hnis z ran a vředů. Odvarem můžeme postižená místa rovněž opláchnout.

Nutno však podotknouti, při užívání komonice je třeba dodržovat správné dávkování, při jejím nadužívání hrozí bolesti hlavy, zvracení, závratě, nespavost. Léčivku by neměli užívat lidé, kteří mají problém se srážlivostí krve.

 Vedle komonice lékařská můžeme v přírodě najít taktéž i komonici bílou, tu však ponechme přírodě a včelám. Potřebujeme-li, sbírejme opravdu jen její žlutou formu. Nechť jsou nám bylinky lékem, nechť nás přivedou do nitra zdraví, nechť je nám tam dobře a setrváme po celý čas, který je nám na zemi předurčen.

V článku jsou použity informace z knihy:

Bednářová, Jaroslava. Herbář aneb od anděliky k žindavě. Fortuna Libri, spol. s r. o., 2015. 353 str. ISBN 978-80-7321-943-7.