Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Sodík platí za velmi důležitou látku, která je v přirozené interakci s draslíkem. Pokud jsou oba minerály v rovnováze, vše v těle funguje tak, jak má, nicméně pokud se tato jemná harmonie vychýlí, můžeme si zadělat na celou řadu zdravotních problémů, počínaje vysokým krevním tlakem, opotřebovanými ledvinami konče. Sodík, na rozdíl od draslíku, se nachází mimo tělní buňky, ovlivňuje krevní tlak, absorpci aminokyselin a glukózy. Mezi jeho největší zdroje řadíme kuchyňskou sůl. Draslík je pak minerálem intracelulárním, to znamená, nachází se hlavně uvnitř buněk. Jeho účinky jsou velmi podobné sodíku, na rozdíl od něj však vrací krevní tlak zpět do normálu. Výskyt je vázán na čerstvou zeleninu a ovoce, můžeme říci, že čím méně jsou potraviny opracovanější, tím budou draslíku obsahovat více.
Čím více jsou pak konzervované, naložené a jinak tepelně upravované, do popředí se dostává naopak sodík. Hlavní zdroje kalia neboli draslíku, budou meruňky, čerstvé i sušené, banány, brambory, avokádo, citrusy, všechna čerstvá listová zelenina, oříšky, datle, rozinky, veškeré bylinky. Celkové množství draslíku v těle zaujímá asi 100 gramů. Sodíku zhruba 90. Tady vidíme, že jazýček vah bude skutečně téměř v rovnovážném stavu. Jídelníček typicky se stravujícího Čecha však, bohužel, obsahuje 2 – 3 x více sodíku, nežli právě draslíku. Jak je to možné? Na vině bude uspěchaný životní styl, nekvalitně seskládaná strava a dále nevhodné technologické postupy, kterými jsou potraviny zatíženy. Uvědomme si, že vše slané, aby nějakou dobu vydrželo, musí být určitým způsobem naloženo a zakonzervováno. K čemuž slouží, v lepším případě, obyčejný chlorid sodný, případně pak konzervanty typu E250, tzv. dusíkaté soli, které hojněji nacházíme právě v uzeninách.
Které potraviny řadíme na seznam těch nejslanějších?
Nejprve si však ještě vysvětleme, jaký je rozdíl mezi sodíkem a solí. Sodíkem chápeme minerál složený ze sebe samého, oproti tomu sůl je přinejmenším kombinací sodíku a chlóru. Pokud však hýčkáme své zdraví, povětšinou pak volíme z kvalitnějších ochucovadel, jako je mořská či himalájská sůl. Zde nacházíme až 88 minerálně aktivních látek. Gurmánům lze také doporučit tzv. vulkanickou sůl, jež se vyznačuje výraznou chutí a vaječnou vůní. Tímto lze například chuťově zpestřit jídelníček veganů, který je živočišných potravin prostý. Ať tak či tak, to, že je sůl kvalitnější, neznamená, že s ní nebudeme šetřit. I zde třeba volit rozumnou míru.
Mezi solí a sodíkem přímá úměra neplatí. Na 2,5 g kuchyňské soli připadne 1 g sodíku, přičemž jeho 2,4 g bohatě pokryjí doporučenou denní dávku. To je cca 6,5 gramu soli na den. Běžná stravovací praxe však praví, že toto množství až trojnásobně překračujeme. Není dnes bohužel výjimkou, že i velmi mladí lidé užívají léky na vysoký krevní tlak.
Jak jsme si již vysvětlili výše, čím jsou potraviny čerstvější, tím menší pravděpodobnost, že se v nich nachází nepřiměřené množství sodíku. Bohužel, čím jsou opracovanější, tím více obsahují nebezpečné soli. Zmiňme třeba jen:
- pečivo, jako je běžně kupovaný chléb, slané rohlíky, housky či žemle
- křupky, krekry, preclíky a chipsy, oříšky
- párky, šunka, klobásy, špekáčky, salámy
- tavené sýry, Niva, Eidam, většina ovčích sýrů, Balkánský sýr, tvarůžky
- zelenina ve slaném nálevu, kyselé zelí, olivy
- konzervované pokrmy, paštiky, slané rybičky
- instantní dehydrované pokrmy, majonézy, dresinky, kořenící směsi, bujóny, sójová omáčka
- některé minerální vody
Slaná chuť je nám vlastní, soli je potřeba, ne však až v tak abnormálním množství. Pokud skutečně pokrmy přesolujeme, chuťové pohárky vysoce otupí a nedokážou již rozklíčovat přirozenou jemnou chuť. Pamatuji si na jeden legrační zážitek při studiu nutriční terapie, během kterého byla naším úkolem také příprava diet. Dieta číslo 10, tedy dieta neslaná, je zcela prosta této chuti. Připravené pokrmy si žádný z mých spolužáků nedokázal užít. Namísto soli byly upřednostňovány bylinky, jako je majoránka, libeček, kmín, dále pak poskrovnu česnek a cibulka (tato dieta je zároveň šetřící, a tak česnek a cibule se vyskytují spíše výjimečně). Jediný, kdo si liboval, jsem byla já samotná, neboť se solí odedávna šetřím.
Níže pro zajímavost uvádím obsah soli ve zcela běžně konzumovaných potravinách
- loupák 1,2 g
- krajíček chleba 0,95 g
- bílý rohlík 0,55 g (v jednom rohlíku spolyká batole 100 % DDD soli na den)
- 100 g dietních párku 6 g
- 100 g běžně prodávané šunky 2 g
- 100 g běžně prodávaného kečupu 2,5 g
- 100 g cereálií 1 g
Jak vyvážit obsah sodíku a draslíku ve stravě?
V prvé řadě doporučuji výrazně omezit potraviny, které jsou na sodík více než bohaté, to znamená, uzeniny, nakládané lahůdky, slanější sýry, výrazně slané pečivo. Pokud si již takovýto pokrm dopřejeme, mysleme zároveň na misku plnou čerstvé zeleniny, která nás, kromě vitamínů, minerálů, enzymů a vlákniny, zásobí taktéž draslíkem.
Při samotném chystání pokrmů se snažme upřednostnit bylinky, jako je majoránka, tymián, rozmarýn, šalvěj, libeček, medvědí česnek, curry, lahůdkové droždí, česnek, cibulku, citrónovou a pomerančovou šťávu.
Sůl přidávejme na začátku vaření, aby se stačila v jídle dobře rozptýlit a proniknout do vnitřní struktury potravin. Ze stolu odstraňme solničku, namísto toho používejme mlýnek na bylinky, sušený česnek, cibulku, pepř.
Věnujme čas přípravě pokrmů a nestravujme se v restauracích, právě zde ztrácíme přehled o množství a rozličnosti použitých ingrediencí. Snažme se vnímat přirozenou chuť pokrmů, rozlišit jemná chuťová spektra, sůl posupně omezujme a vychutnávejme si ono přirozené.
Další slané negace
Nadměrný příjem soli narušuje vodní hospodářství těla. Čím více soli, tím vyšší spotřeba tekutin, čím více tekutin, tím více jsou pak naše tkáně zavodněné, náchylné k prochladnutí a otokům či zánětům. Vyplavujeme-li nadmíru soli vyšším množstvím tekutiny, společně se solí odcházejí také další minerální látky. Ne nadarmo ti, kteří vehementně solí, vykazují nižší hodnoty hořčíku, které se projevují křečemi v lýtku či nepříjemnou hyperventilační tetanií.
Od soli upouští také neukázněný diabetický pacient, jehož ledviny jsou již tak přetěžovány špatnou glykemickou kompenzací, dále ti, co trpí zavodňováním, vysokým krevním tlakem, ledvinovou nedostatečností. Dále se doporučuje se solí šetřit v těhotenství a u dětí do dvou let věku sůl téměř úplně z jídelníčku vypustit.
Strava platí za krásný základ k úspěšnému, tedy zdravému životu, snažme se tedy o co nejpřirozenější harmonii…