Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Cizokrajná liána se v našich podmínkách chová zprvu velice upejpavě a člověk musí na zahrádce vymýšlet různé kousky, aby byla ochotná u nás růst a vypustit na důkaz ochoty několik lístků. Přitom se nechává zahradníkem opečovávat jak milenka z velmi rozmazleného chovu. Ostentativně není schopná vzdorovat žádnému plevelu jak nad zemí, tak pod ní a čeká, že to za ni udělá někdo jiný. Slunce jí nesmí svítit na půdu nad kořeny, ale musí ho být dostatek a vyžaduje stále určité množství vlhka, ale nesmí ho být moc. Potřebuje mulč z hoblin, pilin nebo alespoň proplachované kůry.
Několik let vzdoruje a celá uchřadlá požaduje péči. Potom, když už vás to přestane bavit a vzdáte to, se náhle všechno změní. Vytáhne svá větvičková chapadla a odvíjí je kamkoliv nahoru, což může být po více letech i do čtvrtého patra.
Ano, stává se z ní saň a nenasytný dravec, jak už to ze stárnoucích rozmazlených milenek bývá. Požaduje šplhací a obtáčecí podpory z provazů, konstrukcí nebo nejlépe pergol. Šplháním je jako správná liána úplně posedlá a šplhá i po sobě, ale nedá si do toho moc mluvit. Než by se nechala vámi někde otáčet, to se raději ulomí. Tam, kde může šplhat, se jí daří prokazatelně lépe a plodí. Kde nešplhá, leze půdou (tím myslím zemní; i když do podkroví také trefí…) do okolí, občas vystrčí cvičně chapadlo a tápe jím po něčem vhodném na šplhání. Když nic nenachází, plíží se pod povrchem záhonu dál a mělkým kořenovým systémem okupuje okolí do mnohametrové vzdálenosti. Zprvu se zdá, že pýr nebo máta svými oddenky záhon obsadí, ale klanopraška má čínský původ a to vysvětluje vše, i to, kdo nakonec vyhraje. Prostě se jí u nás po určité aklimatizaci velmi daří.
Plodnost není nic moc a souplodí připomínající červený rybíz je skryto listovím na kratičkých větévkách. Kuličky jsou malé, není jich mnoho a jsou poměrně nepřístupně skryté přirostlým větvovím a listovím, takže při sběru doporučuji kromě šikovné ruky, máte-li, zastrčit i hlavu. Nemáte-li, ne (cokoli ze jmenovaného). Hmyz kromě pavouků na cizokrajku moc neleze, takže nehrozí nebezpečí, že by vám vlezl škvor do ucha nebo něco někam, či cosi kamsi. Nicméně si zapamatujte jednoduchou obecně platnou radu při vlastnoosobním lezení do křoví – špetka vaty v uchu vás zbaví starostí! A to nejvíc při sběru plodu černého bezu.
Plody klanoprašky jsou velice kyselé a hubukroutící, protože obsahují asi čtvrtinu kyselin, kterých se jen omezeně zbavíte tepelným zpracováním na léčivou marmeládu. Ono je na klanoprašce léčivé vlastně všechno. Větvičky, listy, kořeny, kůra, dřevo, plody, semena i stín v pergolovém tunelu, protože vzduch zde je von. Tím myslím voňav citrón připomínající silicí.
Když si ale vydolujete semena z dřeně plodů zvlášť, tak ta mají chuť pálivou a olejovou, spíše nahořklou a také hubukroutící, ale jinak a člověk si musí mnohem více říkat, jak moc jsou zdravá, aby je snědl. Zdravá jsou ale převelice a kromě silice, oleje a lignanů obsahují také vysoký podíl fytosterolů, což je velmi podařená kombinace pro tonizační indikace, kterými silně překonávají známý ženšen.
Léčivý účinek klanoprašky a výrobků z ní je patrný zvláště na nedostatečně mocných (zkráceně nemocných) málo až vůbec duživých (zkráceně neduživých), unaveně utahaných (zkráceně ušmrncaných), vysílených, nesvěžích až malátných, vystresovaných, vynervovaných, depresivních a nízkotlakých (vakuových) osobách (zkráceně grogy). Domorodci asijští kvapivší na lov si brali místo dopingu jen několik hrstí sušených plodů a bez jiného jídla se svěže hnali za kořistí s neobyčejnou vytrvalostí, čímž prosluli. Ostatně, když měli hlad, tak byla dobrá i klanopraška…!
Vzhledem k tomu, že se klanopraška podává nejen při některých trávicích poruchách, ale také pro lepší trávení před jídlem a zlepšení chuti k jídlu, chápu i psychologickou stimulaci vyhladovělých Nanajců pronásledujících třeba celý den prchající oběd.
Obsahem účinných látek je klanopraška předurčena pro pomoc při hepatitidách, infekcích, virózách, metabolických intoxikacích, nízkém tlaku, únavě i psychoúnavě, přepracování, stresech, slabozrakosti, nedokrevnosti, cukrovce, astmatu a špatném dýchání, horečkách a bolestech, revmatizmu a celkové zchátralosti.
Oblíbené jsou zvláště odolnostní indikace pro zvýšení koordinace a fyzického i psychického výkonu, regenerace a hojení, zrychlení oční adaptace na tmu, pracovního výkonu i akceschopnosti.
Z toho pramení i kontraindikace: vysoký krevní tlak, zvýšená aktivita štítné žlázy, bušení srdce a srdeční vady, cévní aneurysma a cévní příhody, zvýšená nervová dráždivost (vytočenost), nespavost, gravidita (vyjma porodu), žaludeční a podobné vředy, epilepsie a schizofrenie, neurokřeče, naštvanost a hysterie. Klanopraška nepomáhá při angíně pektoris, skleróze, stařecké demenci a ani lidem, kterým nic moc není.
Klanopraška ale pomáhá výtečně při hypochondrii, za podmínky souběžného pošlehávání čerstvou kopřivou na hypochondrických místech (dolní část hýždí, ložnice, dvorek aj.).
Slabost a malátnost z vedra zahání rozžvýkání a snědení několika listů, které obsahují navíc i vysoký podíl vitamínu C.
Nejčastěji se užívá plod v čajovém záparu po šálcích, lihová tinktura ze semen po kapkách a marmeláda z dřeně plodů po lžičkách. U domorodců křížaly plodů po hrstech.
Je zajímavé, že semeno obsahuje třetinu oleje a plod až čtvrtinu cukrů. (Diabetičtí domorodci si proto nemohou dopřávat dobrodiní klanoprašky před lovem, ale až po lovu; tedy podle toho, kdo vyhrál…).
Nástup tonizačního účinku se uvádí v desítkách minut a výdrž nejméně půl dne.
Na osvěžující čaj se hodí i jarní čerstvě olistěné až kvetoucí tenké větvičky nebo kůra z nich.
V Asii se klanopraška údajně doporučuje i při impotenci, nemocech plic, ledvin a při porodech. Asi se tedy není čemu divit, že díky pěstování této rostliny jsou asiaté takoví aktivní ve všech směrech. A proto je i pro nás nanejvýš důležité se touto rostlinou zabývat i u nás a užívat si jejího dobrodiní.
Mám výborný nápad: Pěstujme klanoprašku a pracovití asiaté se tu budou cítit jako doma. A to o to více, čím více jsou místní zemědělci státem omezováni v produkci i výběru polních plodin. A možná i proto, aby se tu pracovití asiaté cítili jako doma.