Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
„Nepříjemné pocity se dají zpracovat rychle, snadno, úplně a navždy,“ tvrdí zakladatel Metody RUŠ Karel Nejedlý. Podle něj stačí jakýkoliv problém najít, pojmenovat, přijmout a je pryč. Tyto výroky budí pochopitelně vášně a kontroverze. Někteří nedají na Metodu RUŠ dopustit, druzí se k ní stavějí kriticky. Karel Nejedlý, který byl například už dvakrát v show Jana Krause, je dnes mým hostem na Celostní medicíně.
Karel mi hned v úvodu nabídl tykání a vzápětí jsme se pustili do rozhovoru. Žádné dlouhé úvodní „okecávačky“ – ostatně toto krédo razí i na svých kurzech. Má ve zvyku jít rovnou k věci.
Karle, jako první by mě zajímalo, co znamenají písmena RUŠ.
Když jsem metodu vymyslel, tak jsem tomu říkal Přijímání iluzí. A jednoho dne, kdy už se mnou byla má žena Evička, jsme si sedli a ona říká: „Karlíku, která slova to nejlépe vyjadřují?“ Je to neuvěřitelně rychlé. Jednu negaci vyčistíš během několika vteřin, maximálně minut.
Pak je to účinné. Žádné okecávačky. Jdeš přímo na věc. Nazveš, přijmeš, je to pryč. Navždy.
A Š znamená změna skutečnosti (zkratka by byla RAUZS, z + s se změnilo v š). Sami kurzisté metodu nazývají zRUŠ to, vyRUŠ si to a dalšími hravými názvy. Ale o názvu to není. Jde o to, že je to jedinečná, česká, originální, funkční metoda s tahem na branku. Když si člověk upřímně přizná problém, tak potom je už celkem jednoduché najít příčinu a vyřešit to.
V čem spočívá tedy hlavní princip této metody?
Hlavní princip spočívá v tom, že to, co mě trápí, akceptuji, že to tak je.
Existují čtyři nefunkční způsoby:
1.) útěk před problémem,
2.) útok na to, co se děje,
3.) okecávám to,
4.) čekám, že to někdo ve mně vyřeší.
Kdežto tady přijímám (akceptuji), že to je, jak je, a nepříjemné pocity se rozpustí a zůstane světlo a láska. Už tam nepotřebuji nic dodávat a měnit.
My jsme byli jako malinká miminka v přítomném okamžiku, prožívali jsme každý okamžik naplno. A pak jednoho dne jsme to utrpení od sebe odstrčili. A to v nás zůstalo a musíme to znovu a znovu zažívat. Vesmír nedělá nic jiného, než že svou blahosklonností nám ukazuje: „Jiříku, Hynku, Jarmilo, tohle ti brání ve štěstí! Změň úhel pohledu. Vyřeš si to. Poper se s tím.“
S čím vlastně lidé nejčastěji chodí?
Vztahy. Jednoznačně vztahy. Vztahy jsou alfa a omega našeho života. A traumata. Oficiálně se tvrdí, že trauma je na celý život. U nás je trauma – i takové ty nejdrsnější případy, kdy třeba mamince zemřelo tříměsíční dítě v náručí – tak maximálně na dvě hodiny.
Když negace z lidí tahám; respektive, když lidem pomáhám, aby si negace v sobě našli, tak trauma je pro mě cizí slovo. Trauma se nedá vyřešit. Zní to tak kvalifikovaně, tak intelektuálně, ale to je právě ten problém. Malé dítě si nikdy neříká: „Já mám trauma z tatínka, on mě sexuálně zneužívá.“ To nejsou dětské výrazy, ty v sobě uložené nemáme.
Když to tedy vzniká v dětství, tak se snažím klienty „dotlačit“ k tomu, aby mi to řekli dětským slovníkem: „Je na mě zlý; křičí na mě; mlátí mě; bije mě; mám strach, že mě zabije.“ To jsou programy, které nám i nyní ničí život. Všechny je najdeme a v dětství vyřešíme. Pak zkontrolujeme, a když je to čisté (tzn. bez nepříjemných emocí), uděláme kontrolu v současnosti a najednou ten zlý šéf už není zlý. „Je takový kamarádský,“ říká klient.
Položím na toto téma hned dotaz od jedné naší čtenářky: Jak přijmout trauma z dětství a uzdravit rány?
Zatímco na terapiích pomáháme klientům od současných problémů, když přijede člověk na kurz, tak se na něm naučí metodu používat a následně si už sám poradí s čímkoliv. Doporučil bych tedy paní, aby přijela na kurz, kde se všechny postupy dozví. I to, jak vyřešit ty rány… Nelze jí tak jednoduše teď poradit, i když bych moc rád. Je to jako byste se zeptali: „Jak mám opravit televizi?“ Ty principy jsou jednoduché teoreticky i prakticky, ale pro toho, kdo to dobře umí.
Na prvním kurzu se lidé učí, jak si vyřešit jakýkoliv vztah, na druhém pak, jak vyřešit konkrétní současný problém, i zdravotní. Ve stručnosti, samozřejmě je toho víc.
Příklad z terapie, kde paní říká: „Rozvádím se a s tím hajzlem už nebudu ani chvíli.“ Manžela myslela. A my zpracováváme napřed mámu, pak tátu, jejich vzájemný vztah (co jí vadilo na jejich vztahu). A na konci terapie se ptám: „Jak to teď vnímáte s manželem?“ „Skvěle, miluji ho!“ říká ona. „Vždyť jste se chtěla ještě na začátku terapie rozvádět.“ „Ale, ne, já ho miluji. 😊“
Obecně máme tři možnosti, jak žít po prožitých zkušenostech v dětství. Buď žiji víceméně kopii mámy a táty. Nebo antikopii, např. „Nikdy se nebudu hádat.“ Ale stejně to v sobě mám, jen to potlačuji. A ještě je třetí varianta – že žiji já sám za sebe svobodný život. Podle sebe a ne podle toho, že někoho kopíruji nebo nekopíruji.
Žít šťastný život jsme dostali už do vínku. Ale v dětství jsme si vytvořili negace, které nám teď život ztrpčují. Ačkoliv netušíme, proč nějak reagujeme, když dojdeme k příčině, je vždy logická.
Příklad jedné paní, která říkala: „Nechápu, jak je možné, že když ten můj jde do hospody, tak já sedím doma jako zařezaná a nejsem schopná cokoliv dělat, dokud se nevrátí z hospody.“ Příčina byla, že hrávala s tatínkem šachy a musela čekat, když on byl na tahu a nemohla nic dělat, dokud netáhl on. A v současnosti je on (její chlap) na tahu a ona zase musí čekat, dokud nepřitáhne. To nevymyslíš. Vypadá to, že je úplně praštěná, ale když najdeme příčinu, je to najednou jasné a člověk pochopí sám sebe.
Často si duchovní lidé říkají, že když něco nevyřeší v tomto životě, tak že se pak musí inkarnovat do dalšího života spolu, aby to spolu vyřešili. Tak to ale není. Představ si, že jdeš po ulici a potkáš stařičkou sousedku. Až pozdě si uvědomíš, že jsi ji nestačil pozdravit. Můžeš se kvůli tomu utrápit k smrti, že jsi ji nepozdravil. Přitom ona pak někam přijde a říká: „Já bych potřebovala nové brýle.“ A prodavač: „To asi opravdu, paní. Tady jste v řeznictví.“ Sousedka vůbec netuší, že tě potkala. A ty ji vezmeš a narveš ji do dalšího života, aby se to vyřešilo? A co jako?
To, co sis vytvořil ve vztahu s mámou a tátou, ti nepředvádí jenom táta a máma, ale předvádí ti to i další lidé v životě, abys dostal šanci to v sobě vyřešit.
Měl jsi na mysli, že se v jediném okamžiku vše vyřeší?
To není o tom, že se vyřeší vše. Buddha byl pod stromem a nevyřešil si v tu chvíli všechny bloky, ale pochopil podstatu. Začal se na věci dívat z jiného úhlu pohledu. Ne, že život je peklo, ale že život je nebe. Negace/bloky jsou v nás dál, ale ty jsi už v pohodě a s přehledem s nimi něco uděláš. Víš, že to, co žiješ, je jenom projekce. A jsi schopen cokoliv kdykoliv vyřešit.
Ještě jedna otázka od stejné tazatelky, která neustále vidí na druhých i na sobě nějaká negativa. Pořád ji to vyrušuje. Co s tím?
To jí takhle nevysvětlíme. Ať si přečte knihu. Poslali jsme mnoho výtisků do různých knihoven, nemusí ji rovnou kupovat.
Blok neboli negativní program je i to, že „musím být dokonalá“, „chci být perfektní“, „chci se toho zbavit“ nebo „chci to vyřešit“. Takže žádné chtění! Protože to je v principu pořád ta samá závislost. A i tu můžete vyřešit RUŠkou.
Když jsi zmínil svou knihu, tak otázka, kterou zřejmě často dostáváš. Dá se Metoda RUŠ naučit i z knihy?
Ano, dá. Spousta lidí nás informuje, že si vyřešili úplně všechno jen pomocí knihy. Jsou šťastní a děkují mi.
V loňském roce dokonce vyšel článek o Karlu Nejedlém a knize Metoda RUŠ aneb já to mám jinak (vyšla i v angličtině a němčině) v německém časopise, který se zabývá volnou energií. Klientka, která to způsobila, mi pak psala, že byla u naší terapeutky v Německu a že jí moc pomohla a změnila jí život. Tak to řekla přátelům, kteří vydávají ten časopis a je to zaujalo také a RUŠku vyzkoušeli podle knihy. Poslali mi pak ten článek. To mě dojalo.
V jednom videu jsi říkal, že lze uzdravit úplně všechno. Jak je to ale například s karmou nebo boží vůlí? Může člověk ovlivnit úplně všechno?
To je ten průšvih. My si myslíme, že je nějaký Bůh, který nás nějak diriguje. Není divu, protože nás dirigují všichni od dětství. Teď nás zase diriguje třeba vláda nebo EU. Ale ono je to obráceně. Já jsem částečkou Boha. Byl mi dán krásný, boží osud. Ale svými negacemi si ho zhoršuji. Kdybych se zbavil všech negací, tak žiji to úžasné, co jsem dostal do vínku.
Žiješ jen v tom božím?
To žije každý. A moje cesta je otevírat lidem oči a srdce. A ne je někam cpát a škatulkovat. Už od školky nás učí soutěžit a ne spolupracovat. Všichni se dívají jen na prvního a nikoho nezajímá, jak se cítí druhý, třetí a ti ostatní. Bylo by krásné, kdybychom se všichni cítili jako vítězové. Jen bez toho soutěžení.
Když přispěješ společnosti tím, co umíš nejlíp a rozvíjíš svou osobnost a talent ve prospěch celku, tak čím více pomáháš celku, tím více naplnění, radosti i peněz z toho máš.
Mění se po kurzech i osobnosti účastníků? Pro nezasvěceného to může vypadat, že se na RUŠ jen čistí problémy a člověk zůstává stejný.
Měl jsem například velice neurotického klienta. Všechno ho rozčilovalo a vadilo. Ale pak jsme došli k příčině, jak v minulosti říká mladší ségře: „Nenos to všechno najednou.“ Jí se přitom něco rozbilo, pořezala se. Museli volat záchranku a on měl panickou hrůzu, že sestra umře. Křičel na ni: „Co jsem ti říkal? Měla jsi mě poslechnout!“ Měl strach, že vykrvácí a umře. A od té chvíle, kdykoliv ho někdo neposlechne nebo to dělá po svém, tak ho to rozčílí. Já jsem mu to pomohl vyčistit a on se zklidnil. Takže ano, RUŠ rychlým a účinným způsobem mění charakterové vlastnosti.
Eva Nejedlá (přítomná též u rozhovoru si bere slovo a doplňuje): Člověk by se mohl bát, že „já už pak nebudu já“, když se vyčistím. Ale úplný základ nezměníme. Pouze se k němu vracíme. Když si to představíme na příkladu miminek, tak některá miminka byla klidná a některá zase akční. Toto naše základní nastavení se nezmění. Protože v dětství/v minulosti si nasbíráme řadu přesvědčení, že musím/nesmím křičet, musím to a nesmím tamto atp. A když je nám např. třicet, tak díky těmto negacím hned startujeme nebo brečíme nebo smutníme. Když si tento „balík“ odčistím, tak se vrátím ke svému původnímu nastavení, což je klid, štěstí, radostné tvoření.
Takže to jde až do charakteru.
Už Henry Ford říkal: „Ať už věříte, že to dokážete, nebo věříte, že to nedokážete, v obou případech máte pravdu.“ Co tím chtěl říct? Když věříš, že potřebuješ deset dávek něčeho a pak budeš zdravý, tak to tak budeš mít. A když víš, že po první dávce umřeš, tak po první umřeš. Lidé ani netuší, jak ohromnou moc máme sami nad sebou. Chtěl jsem vymyslet takovou techniku, která to dokáže. Změnit člověka, zbavit se svých trablů, užívat si svobodu a radost ze života.
Lidé se stávají tedy díky Metodě RUŠ čestnější nebo mají více vědomí celku?
Rozhodně. Jsou i svobodnější. Píšu v knize, že cílem je dosáhnout štěstí. Ale cíl je ve skutečnosti dosáhnout v sobě hlubokého vnitřního klidu a míru. Jenomže naše mysl a psychika si to nedokáže představit, co je to klid a mír, tak je pak těžké k tomu dojít. Štěstí je většině lidí jasné. A když si vyčistí bloky, které jim ve štěstí brání, tak najednou zjistí, že už ten klid v sobě mají, anebo že už je tak blizoučko, že to chápou a mohou to pojmout jako svůj cíl.
Pokračování rozhovoru příště.
Webová stránka Karla Nejedlého: www.metodarus.cz
Jiří Hamerský