Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Léčivá rostlina s poněkud smůlovatým názvem kakost smrdutý (latinsky Gerantium robertianum) patří do čeledi kakostovitých (Geraniacea). Lidově je nazývána též čapí nůsek, čapina nebo kyčník. Ve slovenštině se jmenuje pakost smradlavý, v angličtině Herb Robert, francouzsky Géranium Robertin. Za svůj název vděčí pronikavému zápachu, který vydává.
Dorůstá do výšky až 40 centimetrů. Její lodyha má naduřelá, charakteristicky nachově zbarvená kolénka. Listy jsou vstřícné a řapíkaté. Drobné květy jsou karmínově červeně až růžově nachově zbarveny. Plod má zvláštní tvar, odborníky nazývaný zobanitý.
Můžeme ho najít skoro v celé Evropě, zasahuje až do Číny a Japonska. Rovněž roste v Severní Africe, na Kanárských ostrovech a v části Severní Ameriky. U nás na něj můžeme často narazit zejména v listnatých a jehličnatých lesích.
Využití kakostu smrdutého
Jako rostlinná droga se z kakostu smrdutého v lidovém léčitelství sbírá kvetoucí nať, která má být pak sušena ve stínu. Samotná droga má slabý pach a podle údajů tradičních herbářů chutná hořce. Jako hlavní přírodní obsažené látky můžeme uvést geraniin, silice, třísloviny, pryskyřice, organické kyseliny a geraniovou červeň.
V přírodním léčitelství se kakostu smrdutého připravoval čaj, který se pil při střevních potížích. Rovněž se využíval pro své mírně močopudné (diuretické) účinky. Také se používal při léčbě zánětů, otoků, ale také při neplodnosti. Přírodní medicína pro ní našla uplatnění i na zevní aplikaci, je součástí různých mastí při kožních nemocech, například ekzémech.
Vzhledem k velmi nepříjemnému zápachu rostliny může u některých citlivých osob užití kakostu vyvolávat odpor až zvracení.