Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Jak se k dětem nikdy nechovat? Jak v nich naopak podporovat to nejlepší? Na Celostní medicíně přinášíme rozhovor nejen pro všechny rodiče, učitele a vychovatele – i o tom, jak pečovat o svou duševní hygienu, dítě lépe pochopit nebo jak předcházet některým nešvarům. Mým hostem je učitel, terapeut a supervizor Jaroslav Vídeňský.
Jardo, Ty máš Na TikToku kanál s názvem „Usměvavý učitel“. Působíš nesmírně pozitivně, tak se hned na úvod zeptám, jak to děláš. Jistě by se o tom dala napsat celá kniha, ale jak být v pohodě? Asi se shodneme, že to je základ.
Mám v životě štěstí, neboť se věnuji práci, která mě nesmírně baví. Přesto, školní prostředí může být někdy výzvou. V mé učitelské praxi jsou dvě klíčové oblasti: kvalita výuky a moje mentální nastavení. Snažím se, aby žáci byli vzdělávání zábavným způsobem. To znamená, poskytnout jim nejen informace, ale i dovednosti jako kritické myšlení, kreativitu, řešení složitých problémů a mnoho dalších.
A je pro mě důležité spojovat učivo s životními zkušenostmi a názory žáků. Věřím v různorodost výukových metod. Například výměnu rolí, kdy žák převezme roli učitele, nebo projekty, kde žáci organizují vlastní cestovní kancelář. Tvorba plakátů, práce s cestopisnými texty nebo zeměpisné hry jsou dalšími z mých oblíbených přístupů.
Nicméně, druhým klíčovým prvkem mé praxe je moje mentální nastavení, což je úzce spjato s péčí o sebe. Jsem přesvědčen, že kvalitní učitel by měl umět pečovat nejen o své žáky, ale i o sebe samého. A tak na mém pracovním stole mám seznam pěti věcí, které mi pomáhají udržovat si vnitřní rovnováhu: sauna, procházky, dobré jídlo, cvičení a meditace. Tyto aktivity mi připomínají, abych nenechal školní shon zastínit potřebu pečovat o sebe. Letos jsem se zapojil do profesního sdílení supervize, kterou jsem poskytoval kolegům, což pro mě byla inspirativní setkání. Při kterých se učitel může vypovídat z aktuálních problému. Na nástěnce mám pro případ učitelské krize hezké vzkazy od žáků, které mi napsali při hodnocení mých hodin.
Jak vytváříš pohodu ve třídě?
Pohoda ve třídě není něco, co se stvoří jen tak ze dne na den, ale je to aktivita mého dennodenního úsilí. Pro mě je klíčové se skutečně zajímat o každého žáka, vidět v něm člověka s jeho osobními příběhy, radostmi i starostmi. Věřím, že vztah mezi vyučujícím a žáky je základním kamenem úspěšné výuky.
Dávám dětem pravidelnou a konstruktivní zpětnou vazbu. Pokud se něco povede, rád to sdílím s celým kolektivem a s rodiči. Ale když se něco nepovede, snažím se být oporou, a ne je za to jen trestat. Přeci jen učíme se z chyb a chybovat je lidské.
Co je pro mě dále důležité, je transparentnost. Žáci vědí, co od nich očekávám, jaké mají úkoly a jaký je plán. Otevřený přístup ke zkouškám a opravám známek jim pomáhá vidět, že učení není jen o známkách, ale o vlastním růstu a pochopení látky.
Rád zdůrazňuji kladné vlastnosti mých žáků, protože si myslím, že každý z nás potřebuje slyšet něco pozitivního o sobě, zvláště když mí žáci zažívají období puberty. A samozřejmě, když přijde náročné období, a to v pubertě může být častější, snažím se být oporou, naslouchat a porozumět. Pro mě nejsou žáci jenom soubor známek a výsledků, ale skuteční mladí lidé, kteří se snaží najít své místo ve světě. A já jsem tu, abych je na té cestě podpořil.
Kdysi jsi mi povídal, že se do práce těšíš v pondělí, úterý, středu, čtvrtek i pátek. Máš na to nějakou „fintu“, tip? Jak v roli učitele nevyhořet a být stále nadšený?
Skutečně, těším se do práce každý den. Ačkoli to může znít jako klišé, skrývá se za tím hluboký pocit vášně pro výuku. Jak se mi tedy daří zůstat v tomto povolání nadšený a nevyhořet? Mám na to několik postupů: Můj největší zdroj energie a motivace je skutečně v mých žácích. Mám je upřímně rád a jejich úspěch mi přináší obrovskou radost.
Dalším způsobem, jak udržet svou vášeň pro výuku, je stále objevovat a učit se nové věci.
Například čtení článků o cestovatelích a zkoumání zemí a kultur, o nichž píšou, je pro mě fascinující. Toto objevování mi pomáhá narušit školní rutinu a přinést novou energii do mé výuky. A když mé nadšení pro školní systém začne opadávat, čtu si pozitivní vzkazy od žáků. Toto všechno mně připomíná, proč dělám to, co dělám, a dodává mi sílu pokračovat dál.
Co jsou podle Tebe ve vztahu k žákům největší nešvary, respektive, jak se k dětem nikdy nechovat?
Vztahy s dětmi, a zejména se žáky, by měly být založeny na respektu, porozumění a podpoře. Některá chování mohou však vést k poškození tohoto vztahu, snížení sebevědomí žáka a ztrátě důvěry v dospělého. Zde je několik největších nešvarů ve vztahu k žákům: slovní urážky, křik, zesměšňování nebo nadávky, příliš vysoká očekávání, nevyžádané rady, zasahování do osobního života žáka bez jeho svolení.
TIP Celostní medicíny: Jsou vaše děti s nástupem do školy zase nemocné? Podpořte jejich imunitu produkty od našich odborníků!
Dále by mě zajímalo, jak už na základní škole rozvíjet a rozvinout co nejvíce potenciál každého jednoho dítěte.
EmpaVed, zkráceně pro Empatické Vedení, je metodika, kterou jsem vyvinul s cílem efektivněji navázat most mezi dětmi a dospělými v procesu vzdělávání a výchovy. Empatické vedení zdůrazňuje potřebu pochopení, trpělivosti a aktivního naslouchání ve vztahu k dětem.
Co to znamená v praxi?
- Pochopení dětské perspektivy: EmpaVed vychází z perspektivy, že každé dítě je jedinečné a má svůj vlastní pohled na svět. Abychom mohli dítěti efektivně pomoci, musíme nejprve rozumět jeho způsobu myšlení.
- Bezpodmínečná podpora: Děti potřebují prostředí, kde se cítí bezpečně a kde vědí, že budou podporovány bez ohledu na to, jaké výzvy před nimi stojí.
- Aktivní naslouchání: EmpaVed zdůrazňuje potřebu opravdového naslouchání dětem, což znamená nejen slyšet, co říkají, ale také rozumět jejich emocím a potřebám.
Co se týče rozvíjení potenciálu každého dítěte již na základní škole, klíčem je individualizovaný přístup. To zahrnuje:
- Poznávání silných stránek dítěte: Každé dítě má své unikátní talenty a silné stránky. Učitelé a rodiče by měli být vybaveni nástroji a strategiemi, jak tyto silné stránky identifikovat.
- Flexibilní učební plány: Každé dítě se učí vlastním tempem. EmpaVed podporuje adaptivní učební strategie, které respektují individuální potřeby a tempo každého dítěte.
- Podpora kreativity a kritického myšlení: Místo memorování faktů by děti měly být vedeny k tomu, aby se staly tvořivými mysliteli, kteří kriticky přemýšlejí o světě kolem sebe.
Děti jsou naši budoucí vůdci, vědci, umělci a inovátoři. EmpaVed je způsob, jak je lépe vybavit k tomu, aby plně využily svůj potenciál a přinesly pozitivní změnu do světa.
Co když je nějaké dítě „v opozici“, bez zájmu nebo záměrně vyvolává konflikty, jak si k němu hledáš cestu?
Každé dítě, které se jeví být „v opozici“ nebo je záměrně konfliktní, často vyjadřuje nějakou neprojevenou potřebu či pocity, které nemůže efektivně komunikovat jinak.
- Aktivní naslouchání: Než jakkoliv reaguji, věnuji čas tomu, abych dítěti naslouchal. Zjišťování toho, co skutečně cítí a proč, je klíčové k nalezení vhodných řešení.
- Vytvoření bezpečného prostředí: Často děti vyvolávají konflikty, protože se necítí dostatečně v bezpečí nebo mají strach vyjádřit své skutečné pocity. Je pro mě důležité zajistit, aby se dítě cítilo bezpečně a vědělo, že s ním bude jednáno s respektem.
- Reflexe vlastní role: Jako dospělý se snažím reflektovat vlastní chování a zvážit, zda nějakým způsobem nevyvolávám nebo nezhoršuju konfliktní situaci.
- Zajištění struktury a hranic: Děti potřebují jistotu v tom, že existují určité hranice, ale zároveň potřebují prostor pro vyjádření svých emocí a potřeb.
- Spolupráce při hledání řešení: Místo toho, abych dětem pouze diktoval, co mají dělat, snažím se je zapojit do procesu hledání řešení. Tím jim signalizuji, že jejich názor je pro mě důležitý a věřím v jejich schopnosti řešit problémy.
Jaký postup se ti osvědčil při šikaně?
Zatímco tradiční přístupy k řešení šikany často kladou důraz na tresty a represi, já v rámci EmpaVed upřednostňuji při méně závažné šikaně empatii, porozumění a komunikaci.
- Pochopení kořenů problému: Dříve, než zasáhnu, snažím se porozumět tomu, proč k šikaně dochází. Často zjistím, že za šikanou stojí neprojevené emoce, traumata nebo nevyřešené problémy pachatelů.
- Otevřený dialog: Vedu individuální rozhovory se všemi zainteresovanými – oběťmi, svědky i pachateli. Mým cílem je vytvořit bezpečné prostředí, kde může každý vyjádřit své pocity bez strachu z odsouzení.
- Empatická intervence: Místo konfrontace se zaměřuji na budování porozumění mezi oběťmi a pachateli. To často zahrnuje skupinová terapeutická sezení nebo vedené diskuse.
- Posilování sebevědomí obětí: Pomáhám obětem objevit způsoby, jak posílit své sebevědomí a stanovit si hranice proti šikaně.
- Výchovné aktivity: Prostřednictvím her a skupinových činností se snažím posilovat týmovou práci, empatii a vzájemné porozumění mezi studenty.
- Zapojení rodičů: Věřím, že rodiče mají klíčovou roli v prevenci i řešení šikany. Proto je důležité je informovat, zapojit do procesu a vybavit je nástroji k podpoře svých dětí doma.
- Dlouhodobá práce s celou třídou: Místo jednorázových intervencí se soustředím na kontinuální práci na budování pozitivního a podporujícího třídního prostředí.
- Odpovědnost a náprava: Ačkoliv nemyslím, že trestání je vždy nejúčinnější metodou, je pro mě důležité, aby pachatelé pochopili důsledky svých činů a měli příležitost k nápravě.
- Práce na prevenci: Jak jsem si všiml, prevence je klíčem. Pravidelně zařazuji do třídnických hodin moduly zaměřené na empatii, komunikaci a týmovou práci, což má významný dopad na prevenci šikany.
V rámci EmpaVed zdůrazňuji důležitost porozumění a empatie, nikoliv jen reakce na šikanu. Když děti cítí, že je slyším a rozumím jim, mohou se stát součástí řešení, namísto toho, aby byly považovány za problém.
A máš nějaký postup, jak řešit nebo předcházet sebepoškozování jednotlivých žáků?
Sebepoškozování je obzvláště citlivé téma, které vyžaduje citlivý přístup a aktivní naslouchání. Na škole působím jako metodik prevence, a těchto důvodů jsem zaznamenal celou řadu. Často je to náročná rodinná situace, tlak rodičů na studium nebo náročnost školní docházky, protože si např. žák nezvolil pro sebe vhodný obor. Ideální je spolupráce jak s rodiči, tak s dětmi. Někdy se to daří, potom výsledek bývá pozitivní. Někdy se to nedaří, a v tom případě to vyžaduje větší zapojení odborníků i mimoškolních zařízení.
Jaroslave, moc Ti děkuji za rozhovor a přeji vše dobré.
Pro více inspirace se podívejte na webovou stránku Jaroslava Vídeňského.
Jiří Hamerský