Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Říci druhé straně, že se naše cesty rozcházejí, nebývá většinou snadné. Proto většina z nás vyřknutí nepříjemné pravdy odkládá. Nejsme si jisti reakcí našeho protějšku – navíc nás nikdo etiketě a pravidlům mezilidských vztahů neučil.
Jestli je pro rozchod ten pravý čas, jsme řešili před týdnem v článku Rozejít se, nebo ve vztahu zůstat? Dnes si povíme, jak nejlépe svou pravdu druhé straně vyřknout – pokud jsme došli k závěru, že se v nějakém našem osobním nebo pracovním vztahu „čas naplnil“.
Udělejte to rychle
V okamžiku, kdy jste rozhodnutí odejít, byste pravdu měli říci co nejdříve. Představte si sami sebe v kůži druhého člověka. Není fér, udržovat ho v nevědomosti. Nejspíš byste si sami přáli být informováni o tom, co se vás bezprostředně týká, ihned.
Důvodem, proč kolikrát své rozhodnutí odkládáme, je strach z reakce protějšku. Napadlo vás ale někdy, že svým odchodem můžeme dát druhému člověku i dar? Že ho to může vyburcovat k jeho vlastním změnám? Před léty jsem velmi váhal říci jedné slečně, že je konec. Odkládal jsem to. A byl jsem velmi překvapený její reakcí: Zpětně mi pak děkovala za to, že jsem jí to řekl – byla to pro ni důležitá životní lekce a příležitost ke změně.
Samozřejmě je lepší počítat i s negativní odezvou. Avšak vy nejste nikdy odpovědní za to, jak na vaši zprávu druhý zareaguje. To je jeho svobodná volba. Vaší jedinou odpovědností je pouze být k sobě i k ostatním pravdiví.
Udělejte to citlivě
Druhý po vás nemá právo vyžadovat detaily (proč jste to udělali). Buďte raději struční. Když se vás však váš protějšek zeptá, jistě je slušné vysvětlit, co vás k rozhodnutí vedlo.
Při rozchodu by vámi neměly cloumat negativní emoce. Vždy se sluší druhému poděkovat za společně strávenou cestu. Má smysl vyjádřit, že vám ve vztahu něco chybělo nebo na druhém vadilo? Za prvé by váš milý takovou věc měl vědět již dávno a ne se jí dovídat při rozchodu. A za druhé, je potřeba vycítit, zda druhému bude informace do budoucna ku prospěchu (tzv. konstruktivní zpětná vazba, ze které může čerpat). Většinou bývá moudřejší vyjevit své vlastní důvody (že vy sami potřebujete/cítíte posunout se v životě dál) – nejvíce zraňující je, když druhému naservírujete, že on sám je důvodem rozchodu. I když to v některých případech může být paradoxně pravda, právě zde je třeba být velmi citliví. Ne nepravdiví, ale citliví.
Udělejte to osobně
Jeden z mých učitelů mi dal kdysi radu: „SMS jsou dobré pro gratulaci nebo když chci někoho potěšit. Je ale velmi trapné pomocí textových zpráv rušit schůzku, nebo snad dokonce oznamovat konec vztahu.“
Od té doby mě baví pozorovat, jak lidé mezi sebou jednají. Než říci pravdu druhému do očí, je pro mnohé z nich snadnější poslat zprávu. Pokud to okolnosti umožňují, tak já osobně to už nedělám. A lidé, kterých si opravdu vážím, také ne.
Na závěr ještě jednou shrnutí celého článku: Jak se bude rozcházet člověk, kterému záleží na tom jednat férově? Udělá to rychle. Udělá to citlivě. A udělá to osobně.