Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Na bílý plášť jsem si nikdy moc nepotrpěl. Akademické prostředí mne nijak neoslovovalo, netoužil jsem po klinické kariéře. Jako dětský lékař jsem vzal s povděkem práci obvodního pediatra a ochotně jsem zaskakoval za těhotné kolegyně. Takto jsem postupně ještě v socializmu prošel obdařen různými služebními vozidly, většinu z obvodů klatovského okresu. Po doplnění atestace pro dospělé jsem ošetřoval nemocné všech věkových skupin. V létě jsem pracoval spíše v trenýrkách než v plášti a často jsem jezdíval za svými pacienty na kole, později na Železné Rudě v zimě terénním vozem či na běžkách.
Chtěl jsem mít k lidem co nejblíže a hlavně pochopit, proč jim není dobře a jak z toho ven. Antibiotiky jsem dost šetřil a snažil se spíše působit na imunitní systém. Zajímaly mě byliny a recepty lidových léčitelů. Do nemocnice jsem posílal své pacienty jen v nejnutnějším případě, sešíval rány ve svých ordinacích a používal k jejich hojení med.
Po revoluci se otevřely dveře dalšímu lékařskému vzdělávání a já se vrhl na studium homeopatie, později ajurvédy. Zároveň jsem se začal zajímat o spirituální rozměr člověka a učil se od mnohých léčitelů a duchovních mistrů. Pochopil jsem, že skutečné uzdravení nemohou přinést chemické léky. Že mohou pomoci pouze dočasně, mohou samozřejmě zachránit život…
Vypozoroval jsem, že existují čtyři zdroje chorob:
- vrozená dispozice (daná našimi předchozími činy),
- jedovatá strava (málokdo se stravuje v souladu se svou biologickou přirozeností),
- jedovaté myšlení (směřující k nespokojenosti, negativním emocím, které neumíme dobře zpracovat, agresi, atd.)
- a my lékaři!
Chemické léky totiž většinou přinášejí více škodlivých účinků než těch prospěšných. To se snažím ve své knize vysvětlit široké veřejnosti i svým kolegům, ochotným naslouchat jiným názorům, nežli jen těm, které jim vštěpuje farmakoprůmysl skrze výukový systém.
Mnoho z vás mě často v ordinaci i mimo ni žádalo o vysvětlení principů homeopatie nebo ajurvédy. Snažil jsem se oba tyto vědecké systémy podat živě a srozumitelně. Kniha není učebnicí, je kamarádským průvodcem životem. Odhaluje zdroje našeho utrpení a ukazuje možnosti návratu ke šťastnému a zdravému životu.
V roce 2006 jsem definitivně opustil školní chemicko-technickou medicínu a zabývám se již pouze medicínou, které věřím. Stal jsem se svobodným lékařem… a ten plášť opravdu nepotřebuji.
Knihu MUDr. Tomáš Lebenharta Svlékl jsem bílý plášť naleznete v naší nabídce.