Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Houby představují velkou skupinu živých organismů, její zástupce lze nalézt po celé Zemi. Systematicky se dělí na 6 tříd. Známo je asi 80 000 – 100 000 druhů. Houby byly používány v léčitelství již v nejstarších dobách a byly vždy považovány za mysteriózní, a to proto, že se objevovaly ze dne na den a často i na takových místech, kde by je nikdo nečekal. Počátky pěstování hub v Evropě spadají do období 16.-17. století. Hlíva ústřičná se již koncem dvacátého století těšila značné oblibě.
Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) se řadí mezi dřevokazné houby. Jedná se o skupinu hub, která z hlediska člověka škodí v přírodě, lesích a v lidských sídlech parazitováním na živém i mrtvém dřevě. Dřevokazné houby způsobují mnoho chorob dřeva, například takzvanou bílou a hnědou hnilobu a mnoho dalších. Většina druhů je nejedlých, ale jsou mezi nimi i jedlé a chutné druhy, například sírovec žlutooranžový, různé druhy hlív nebo václavka smrková. Již ve starých herbářích a spisech ze 4.-5. století př.n.l., zejména v Asii, je mnoho důkazů o tom, že lidové léčitelství využívalo cenných hojivých účinků hlívy k posílení organismu. Předností této houby jsou její vynikající chuťové a energetické složky, které využívali lidé po mnoho staletí. Již čínští lékaři hovořili o hlívě jako o houbě, která probouzí v člověku životní sílu, čistí krev, chrání před nachlazením a utužuje zdraví. Zjistili, že je prospěšná pro osoby trpících vysokým tlakem a srdečními chorobami. Aromatické a chuťové látky hlívy ústřičné velice vhodně doplňují její nutriční složení, protože zvyšují tvorbu slin a vylučování trávicích šťáv.
Vzhled a výskyt hlívy ústřičné
Klobouky hlívy ústřičné svou barvou i tvarem připomínají větší ústřice, odtud pochází i druhové pojmenování. Klobouky jsou v mládí sklenuté s pod-vinutým okrajem, později 5 – 25 centimetrů široké, vějířovité, hladké a pružné, okraj se stává ostrým. Zbarvení je široce proměnlivé od barvy bělavé, šedomodré až k šedohnědé nebo hnědé. Zbarvení je závislé na podmínkách růstu, vzdušné vlhkosti apod. Klobouky rostou jako u většiny ostatních hlív nad sebou v trsech, řadách nebo vrstvách nad sebou. Trsy plodnic mohou dosahovat hmotnosti i několika kilogramů. Dosti často jsou klobouky spodních plodnic poprášeny vyklíčenými výtrusy, takže na sobě mají bílý povlak. Jde o přirozený a neškodný jev, který vzniká i při skladování.
Plodnice nacházíme v říjnu a listopadu, méně často v dubnu. Z toho vyplývá, že jde o houbu poměrně chladnomilnou. Hlívy najdeme na pařezech i kmenech listnatých stromů, v místech chráněných před mrazivými větry, houba vyhledává lokality bohatší na vláhu – místa podél vodních toků, lužní lesy, údolí atd. Bývá nejčastěji na kmenech nebo pařezech topolů, vrb, ořešáků, jasanů, buků a dubů. Roste i mimo les, v parcích a zahradách, neměla by nikdy napadnout zdravé dřevo.
Výživové vlastnosti a podpora zdraví
Hlíva je nízkoenergetická potravina, proto je oblíbená u všech redukčních diet. Svým vzácným složením též pomáhá snižovat hladinu cholesterolu. Je velice vhodné, aby si své tělo vzácnými minerály a vitamíny, které obsahuje pouze tato houba, zásobovaly děti v růstu, kojící ženy a senioři. A také my, kteří chceme být zdraví, výkonní a plni elánu a optimismu. Dalšími důležitými látkami jsou železo a fosfor. Mikroelementy jsou zastoupeny zejména zinkem, selenem, chrómem, mědí, bórem a jódem. Aromatické a chuťové látky hlívy ústřičné velice vhodně doplňují její nutriční složení, protože zvyšují tvorbu slin a vylučování trávicích šťáv. Významnou úlohu zde hraje skutečnost, že látky působí současně v určité harmonii, což umožňuje, na rozdíl od mnohých chemických léků, komplexní blahodárnou činnost.
Existuje spousta dokladů a důkazů o hojivých účincích především dřevokazných hub, buď v přírodním stavu, sušených, mražených, v prášku, v kapslích. Hlíva obsahuje polysacharid s imunomodulačním účinkem. Hlíva je jedním z nejbohatších zdrojů, zejména na vitamíny skupiny B a většinu minerálních látek. Tyto vitamíny se v organismu téměř neukládají, a proto je nutný jejich denní příjem. Nejvýznamnějšími zástupci vitamínů rozpustných ve vodě jsou právě vitamíny skupiny B a C. Komplex B vitamínů obsažených v hlívě ústřičné blahodárně působí jak na mládež ve fázi růstu, tak i na dospělé, zejména na těhotné a kojící ženy, u kterých bývá obtížné pokrýt potřebu vitamínů B1, B2, B6, kyseliny listové a vitamínu C, bez nadměrného přísunu kalorií. Stimulační vliv na naši obranyschopnost je u hlívy dán i zastoupením důležitých vitaminů a minerálů. Dále obsahuje např. bílkoviny, mastné kyseliny a vlákninu, která významně přispívá k detoxikaci střev. Nesmírnou výhodou této houby je, že nejsou známy žádné neblahé účinky na náš organismus. Jediné, na co je třeba dávat pozor, je fakt, že hlíva do sebe „natahuje“ toxiny z okolí, jako např. těžké kovy.