Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Hořec žlutý patří do čeledi hořcovitých (Gentianacea). Je to silná a vytrvalá rostlina. Může se dožít stáří až 60 let. Listy jsou vstřícné a eliptické. Spodní listy jsou sestaveny v přízemní růžici. Květy jsou drobné a žlutozlaté. Bývají uspořádané do svazečků. Původně se vyskytoval především v Alpách, na Balkánském a Apeninském poloostrově. V současnosti roste i u nás, na horských loukách a pastvinách.
Používaná část z byliny je kořen. Připravuje se z nich odvar nebo nálev. Rovněž dříve se z hořce připravovaly tinktury. Tato rostlina je také známá pod lidovými názvy encián, gencián, nepravá angostura, postřelenec, trlič nebo žlučník. Jak již jeho název napovídá, mezi nejvýznamnější obsahové látky patří hořčiny (skupina sekiridoidů neboli iridoidních hořčin), dále alkaloidy, třísloviny, xanthony, minerální prvky či fytosteriny.
Pro svůj obsah hořčin je tato léčivá rostlina užívaná na podporu trávení a dále zvyšuje vylučování slin a žluči, což oboje zvyšuje chuť k jídlu. Tudíž je tato rostlina užívaná při nechutenství. Rovněž zvyšuje tvorbu trávících enzymů a pomáhá při nadýmání.
Proto se dá řadit do skupin léčivých bylin (či jiných látek) označovaných jako amara či stomachika. Výtažky z této byliny by neměly užívat ženy v období těhotenství a kojení (hořčina může přecházet do mateřského mléka a dávat mu hořkou chuť). Rovněž nejsou vhodné pro osoby se zvýšeným krevním tlakem. Větší dávky mohou vyvolat nevolnost až zvracení a bolesti hlavy.
Výtažky z hořce se rovněž přidávají v potravinářství do likérů, zejména žaludečních. Také býval součástí léčivých vín.