Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Heřmánek lékařský (pravý), patřící do rodiny hvězdicovitých (astrovitých), je jednoletá silně vonící rostlina s tenkým kořenem a rovným, holým stonkem, dlouhým 20 až 50 cm. Jeho úzké listy jsou dvakrát až třikrát zpeřené. Květenství je úbor. Střed květu je žlutý, obvodové okvětní lístky jsou bílé, paprskovité.
Vyskytuje se téměř v celé Evropě, západní Asii a severní Indii. Jako plevel byl zavlečen do Severní Ameriky a Austrálie. U nás je heřmánek asi vůbec nejznámější léčivou rostlinou. Roste divoce na polních cestách, v obilných polích i na smetištích a úhorech. Dnes se převážně pěstuje. Jeho obsahové látky mají protialergickou a protizánětlivou aktivitu (azulenové sloučeniny a některé seskviterpeny), dále aktivitu proti žaludečním vředům (bisabolol), protibakteriální, protivirovou, imunostimulační (polysacharidy), uvolňují křeče (flavonoidy a terpeny). Silice zvyšuje vylučování žluči, v pokusech na zvířeti ve vyšších dávkách tlumí činnost srdce. Již v období antiky byl znám čaj ze sušených květů heřmánku. Byl to oblíbený lék proti bolestem hlavy, nemocem jater, ledvin, močového měchýře a nepravidelné menstruaci. Dnes patří k nepostradatelným domácím léčebným prostředkům.
Heřmánek je silně protibakteriální a protizánětlivý. Jeho výtažky působí při žaludečních či střevních křečích, nadýmání, říhání, pomalém trávení a plynatosti. Heřmánkový čaj se podává při akutní žaludeční nevolnosti. Rovněž velmi pozitivně působí i na stavy vyvolané chronickou gastritidou, ba dokonce někdy zmírňuje i subjektivní potíže při rakovině žaludku. Je ovšem nutné, aby při léčení vnitřních chorob bylo jeho podávání pravidelné a trvalo nejméně několik týdnů. Zevně se droga používá k výplachům špatně se hojících ran, případně i v ústech a hrtanu, k inhalacím při rýmě a zánětech vedlejších dutin nosních i k lokální léčbě různých zánětlivých onemocnění kůže nebo ke zklidnění podrážděné pokožky.
Účinnou součástí heřmánku je éterický olej (Oleum chamomillae), který je pro svou tmavě modrou barvu nazýván modrý heřmánkový olej. Heřmánkový olej se nesmí užívat v těhotenství. U citlivých osob může rostoucí bylina způsobit dotykovou kožní vyrážku. Popisují se alergické reakce po heřmánku; převážně jsou způsobeny příměsí – falšováním drogy podobnými květenstvími některých jiných zástupců čeledí hvězdnicovitých, obsahujícími dráždivé terpeny (antekotulid). Při sběru je nutné ho správně rozpoznat, protože mnoho rostlin z jeho příbuzenstva vypadá velmi podobně, například Rmen rolní (Anthemis arvensis), Heřmánek bezvonný (Matricaria inodora), nebo Heřmánek bezokvětý (Natricaria discoidea). Dále ho můžeme zaměnit s Heřmánkem přímořským, Rmenem smradlavým, Rmenem rakouským, Kopretinou bílou, Kopretinou řimbabou, Řebříčkem bertrámem a Heřmánkem terčovitým. Můžeme ho rozpoznat podle charakteristické vůně a dutého květu.