Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Víme moc dobře, jak dokáže revmatoidní artritida znepříjemnit život. Zánětlivý proces postihuje více kloubů a na nich se projevuje ranní ztuhlost. Laboratorně lékař pozoruje narůstající revmatoidní faktory a postupný vývoj deformací kloubu registruje na RTG snímcích… Takový proces postihuje již 1 % populace a je nepříjemný. Jak si můžeme pomoci?
Diagnostika
Základem diagnostiky a současně nutné diferenciální diagnostiky je rozbor, a to velmi podrobný. Mají se vyhodnotit všechny ukazatele, které se na nemoci podílejí, a nutno říci, že jejich variabilita je četná a individuální. Pak je nutné vyhodnotit prognostické ukazatele, které by mohly varovat před nepříznivým vývojem, především kvůli rozvoji destruktivní formy. Jde zejména o přítomnost revmatoidních faktorů, anti-CCP protilátek, o autoimunitní reakci. Proto je dobré mít zmapovaný sdílený epitop, který se podílí na konkrétní reakci antigenu s protilátkou, a proteiny akutní fáze, jejichž koncentrace se mění a s akutností stoupá o nejméně 25 % (C-reaktivní protein, mannose-binding lectin, fibrinogen). A konečně je nutné zmapování systémových příznaků.
Revmatoidní artritida: novinky ze světa léčby
Lékařské poznatky velmi pokročily a dle popsaných šablon již existuje mnoho léčebných postupů, celá řada léků, které sice zvládnou autoimunitní proces zastavit, a tak zabránit rychlé destrukci kloubů, nicméně. Jak jsme si již řekli, proces probíhá individuálně. Léčivý prostředek, který pomůže jednomu pacientovi, nemusí pomoci druhému. Žel, všechny takové léky mají bez výjimky vedlejší projevy. Proto existuje mnoho studií, které se snaží najít cestu, jak mohou tyto vedlejší reakce omezit.
Doplňující léčba revmatoidní artritidy
Při léčbě si snadno pomůžeme enzymoterapií. Byly provedeny dvojité slepé (subjekt hodnocení ani zkoušející nevědí, jakou léčbu subjekt dostává), randomizované studie (proces náhodného přidělení subjektu hodnocení do terapeutické skupiny), srovnávající účinnost enzymového prostředku a klasického chemického léku léta užívaného u revmatoidní artritidy.
Zde samozřejmě neuvádím konkrétní názvy léčiv, protože nejsou podstatné pro účely tohoto článku. Můžeme však využít poznatků provedených studií, že po současném užívání enzymů dochází k statisticky významnému poklesu kloubních příznaků, délky ranní ztuhlosti, klidové a pohybové bolesti. Dochází i k poklesu laboratorních hodnot, kterými sledujeme průběh zánětlivého procesu, a podstatným je fakt, že dochází i ke zmírnění vedlejších projevů.
Rychlejší příchod regrese
Účinnost postupu hodnotí lékař, na základě klinických a laboratorních nálezů, a pacient, podle jeho subjektivních pocitů. Má následovat komplexní léčba a k ní patří již uvedená enzymoterapie s cílem dosáhnout rychlejší regrese klinických a laboratorních nálezů. Dle hodnocení uvedených parametrů lze přistoupit i ke snížení dávky chemických léků.
Z praxe lékaře…
Mohu ze své praxe uvést, jak je důležitý právě ten faktor individuality, vnímavosti člověka trpícího touto nemocí. Uvedl jsem, že je podstatný celkový rozbor životní situace. Pokud není proveden nebo je proveden jen povrchově, často proběhne léčba, která je silně ovlivněna akutností potíží a přítomné bolestivosti a děje se tak podle šablony, podle současných vědeckých kritérií. Buď úspěšně, nebo méně úspěšně se dosáhne zklidnění potíží, ale téměř nikdy nelze hovořit o vyléčení.
A naopak, pokud je proveden detailní rozbor situace, pak z něj vychází najevo, že se má léčení provádět podobným postupem, jako se loupe cibule od slupek: Nejprve se musí odstranit první slupka, pod kterou je další vrstva. Po jejím odstranění se dostanete k jádru, čímž směřujete k vyléčení. Po odstranění první slupky se objeví zcela jiný obraz nemoci, který byl skryt pod povrchem.
To vysvětluje, proč léčba přes povrchový kryt nevede k vyléčení, nýbrž jen k potlačení projevu, a navíc s možností, že se takovou léčbou vytvoří zcela nová vrstva, pevná, symbolicky až betonová, jak bývá typické při použití kortikoidů a jiných potlačujících léků.
MUDr. P. Šácha