Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření. Pro stanovení zdravotních závěrů je vždy třeba obrátit se na lékaře.
Žijeme ve velmi hlučné době. Nejenom, že nás zahlcuje čím dál větší množství informací, ale často se po nás také chce, abychom na všechno měli názor, a ještě ho i vyjadřovali. Vnímám to jako velmi nebezpečný trend. Sám znám například ženu, která byla verbálně napadána za to, že se na jaře na sociálních sítích nevyjádřila k začátku války. A přitom nás velké osobnosti historie (například Sokrates) učí, že moudrý člověk slovy šetří a pečlivě je váží.
Už v roce 2010 Květa Fialová v předmluvě mé knihy Sedm poselství pronesla: „Vždy říkám, že dobra je ve skutečnosti na světě daleko víc, než se na první pohled zdá. Protože není tak hlučné jako zlo. Dobro, pozitivno, je potichu – je laskavé, milé, usměvavé, nedělá rámus ani kravál.“
Na obranu citlivějších, tišších a laskavých jedinců dodávám:
- Je v pořádku se nevyjadřovat a mlčet.
- Je v pořádku nemít názor.
- Je v pořádku nevědět.
- Máte hodnotu už jen tím, že jste – nemusíte komukoliv nic dokazovat.
V této souvislosti mi ze srdce v únoru tohoto roku mluvil v deníku Právo také sociolog Pavel Pospěch: „Na sociálních sítích to často vypadá, že si musíme každý den udělat názor na spoustu věcí – ale to je převelice smutný svět, ne?
Čím méně názorů, tím více štěstí
Tohle může někomu na první pohled připadat jako prostoduchost. Nicméně podle jednoho výzkumu ti nejšťastnější lidé, napříč celým světem, žijí své každodenní, obyčejné životy, aniž by se snažili vyřešit všechny problémy světa. Aneb možná znáte výrok Sri Chinmoye: „Včera jsem byl chytrý, protože jsem chtěl změnit svět. Dnes jsem moudrý, proto měním sám sebe.“
Rhonda Byrne k v knize Největší tajemství (2021: 199) zase píše: „Čím méně máte názorů, čím méně závěrů z nich vyvozujete a čím méně fixních idejí se držíte, tím více pocítíte štěstí a blaženosti.“ Podle ní se osvícený člověk dokáže zbavit všeho posuzování a hodnocení, a umožnit věcem, aby byly takové, jaké jsou. To vede nejen k přívalu radosti a celkově lepšímu životu ve všech směrech.
Za mě jako za psychologa dodávám, že je samozřejmě přirozené a lidské mít preference, dělat v životě různé volby a vytvářet si na věci názory – zde se však bavíme spíše o tom, když to někdo s vytvářením názorů a jejich vnucování druhým přehání. Podle mě opravdu nemusíme mít názor úplně na všechno.
Mlčeti zlato
Původní inspirací pro tento článek pro mě byla slova Sokrata, který kdysi jednomu známému poradil, ať cokoliv, co řekne, podrobí třem otázkám:
1.) Máš naprostou jistotu, že to, co chceš sdělit, je pravda?
2.) Chceš říci něco dobrého?
3.) Je to, co chceš říci, užitečné?
Neříkám, že mně osobně se to vždy daří, avšak zároveň jsem přesvědčen, že kdybychom se my, lidé, drželi Sokratova doporučení a byli odpovědnější v tom, co z našich úst a klávesnic vychází, žilo by se nám všem světě o trochu lépe.
Literatura:
Hamerský, J. (2010): Sedm poselství. Ostrava: Nakladatelství Espiritis
Rhonda, B. (2021): Největší tajemství. Nakladatelství Harper Collins
a zdroje na internetu
Jiří Hamerský